Pozor na falsa výrobních vad

Známky nové České republiky se v posledních letech těší mimořádné oblibě. Mnozí filatelisté jim věnují pozornost až mikroskopickou a o některých se dá dokonce říci, že jsou doslova posedlí touhou získat za každou cenu vše „zajímavé“, co se vyskytne. A tak jsme často svědky zbrklých nákupů různých vad i „vad“. A právě před napodobeninami či přesněji falsy výrobních vad dnes chceme čtenáře varovat. Před několika lety filatelisté zaznamenali výskyt známek s částečným, výjimečně též s úplným zrcadlovým obtiskem ocelotiskové barvy na lícové straně především výplatních známek emise Znamení zvěrokruhu (tisk na strojích WIFAG). Obtisky se vyskytují jak u známek v neupotřebeném stavu, tak i na zaručeně nefilatelistických celistvostech. Logicky tedy vyvstala otázka, jak vlastně tyto obtisky vznikají. Na jednom setkání členů Společnosti sběratelů čs. známek SČF jsme se dověděli, že podle názoru pracovníka tiskárny, by „mohly vznikat na konci výrobního procesu při řezání již vytištěných a ozoubkovaných známek na jednotlivé přepážkové listy. Při této operaci by se mohl některý list náhodně otočit, a pokud by zároveň poslední tištěná barva (ocelotisková) nebyla zcela zaschlá, mohl by se obraz známky obtisknout na další arch“. Uvedené vysvětlení ale nezohledňovalo skutečnost, že známky s obtiskem se objevují relativně často, přičemž převracení listů při řezání tiskových listů jistě nemůže být častým jevem. Naše pochybnosti vyvolával i fakt, že okraje přepážkových listů nebývají stejně široké a při převrácení listu by tak měly být některé obtisky posunuty. To však neodpovídalo zkoumaným známkám s obtisky, které byly vždy otištěny v ose známky. Obr. 1: Padělané zrcadlové obtisky vzniklé „prožehlením“ obrazu známky do okraje PA , resp. do obrazu známky (viz dole vlevo). Na vysvětlení záhady těchto „vad“ nás nakonec přivedla náhoda. Abychom vznik „obtisku“ lépe pochopili, představme si nejprve přepážkový arch a způsob, jak z něj oddělujeme známky. Protože perforační otvory známek jsou většinou malé, je nutné známky v místě perforace několikrát přehnout – jinak bychom mohli jejich papír natrhnout, nebo alespoň poškodit zoubkování (tak jak je to často vidět na nefilatelistických celistvostech). Pokud přitom známky přeložíme obrazem k sobě a ještě přes ohyb přejedeme silně prsty, obtiskne se barva z obrazu známky na protilehlý papír (tedy do další známky nebo na okraj archu). Pokud použijeme místo prstů například kulatou stranu nůžek, případně hranu žehličky, a začneme „žehlit“ na tvrdší podložce, můžeme si vyrobit zrcadlové obtisky, nad nimiž se neinformovanému sběrateli tají dech (viz obrázky). Čím „čerstvější“ známka je (tj. čím kratší je doba uplynulá od tisku), tím lépe se „žehlí“. Obr. 2: S trochou fantazie dokáže padělatel vyrobit až absurdní “vzácnosti“, jimž podléhá srdce i peněženka nejednoho důvěřivce. Zrcadlovými obtisky ale možnosti padělatelů nekončí. Když použijeme vyrobený zrcadlový obtisk stejným způsobem znovu, získáme i normální obraz, který se může na okraji přepážkového listu tvářit např. jako otisk molety! A pokud použijeme k výrobě „vad“ barevné testovací stupnice, dokážeme si s trochou šikovnosti zhotovit i „vady“, které lze snadno zaměnit se skutečnými vadami stěracího zařízení. Nejlepší „výsledky“ dává přitom papír označovaný filatelisty jako „ph“ či „F4“, který je k tisku známek hojně používám právě v současnosti. Při porovnávání našich domácích „výrobků“ s obtisky, o kterých jsme se původně domnívali, že vznikly v tiskárně, jsme nezjistili žádné rozdíly. Proto jsme přesvědčeni, že i v těchto případech šlo vždy o zrcadlový obtisk vzniklý následnou manipulací. Na tomto místě jsme si museli položit základní otázku, zda v tiskárně vůbec k obtiskům ocelotiskové barvy na lícní straně známky skutečně dochází. Vždy? na stejných strojích WIFAG se tiskly i československé známky, u nichž takovéto vady nebyly popsány. Faktem ale je, že tyto obtisky se postupně objevily až po zavedení nového papíru pro tisk známek v roce 1998.* Obr. 3: Padělaný otisk molety v okraji archu vznikl obdobně jako zrcadlové obtisky. Domníváme se, že vznik obtisků v tiskárně sice nelze zcela vyloučit, není však pravděpodobný. Tyto obtisky by navíc musely být podobné obtiskům na lepu. Ten je charakteristický plastickým nanesením ocelotiskové barvy (barva vystupuje nad povrch lepu). Takový obtisk nám však dosud znám není. V rozporu s tímto zjištěním není ani výše citovaný názor pracovníka tiskárny, který jejich existenci připustil. Tento výklad byl z jeho hlediska logický, nebo? reagoval na otázku, zda a kde mohla tato vada v tiskárně vzniknout a ne zda tam opravdu vzniká. Řezání archů byla jediná fáze výroby, kde to bylo technicky možné a o jiných možnostech (mimo tiskárnu) proto nejspíš vůbec neuvažoval! Popsané padělky mají různou nebezpečnost. Zrcadlové obtisky jsou snadno identifikovatelné, ovšem např. u napodobenin vad stěracího zařízení hlubotiskových barev (barevné skvrny ve známkách) je rozhodování, zda jde o pravou výrobní vadu či nikoli, obtížnější. V mnoha případech je však chybný stěr barvy nezaměnitelný. Výše zmiňovaný falešný otisk molety na okraji přepážkového listu lze od pravého rozeznat poměrně spolehlivě, nebo? umělý „výrobek“ vždy postrádá charakteristické plastické nanesení barvy (při zvětšení barva nevystupuje nad úroveň papíru). Pokusy jsme také zjistili, že obdobný obtisk na lepu známek nejde nejspíš „žehlením“ vyrobit (alespoň nám se to nepovedlo). Shrnuto a podtrženo: zrcadlové obtisky na známkách ČR je nutno považovat v nejlepším případě za známky neúmyslně poškozené při následné manipulaci, osobně jsme však přesvědčeni, že většinou jde o falsa ke škodě sběratelů. V případě napodobeniny „vad stěracího zařízení“ nebo „otisků molety“ na okraji přepážkového listu jde o padělky již zcela jednoznačně. Na závěr bychom rádi zdůraznili, že výrobní vady známek, třebaže zajímavé, nemohou být nosnou částí sbírky, nýbrž pouze jejím doplňkem. Kvalita sbírky je dána něčím zcela jiným – více či méně podrobnou sběratelskou dokumentací výroby a poštovního použití známek. Se znalostmi, které sběratel získá při budování takové sbírky, ho navíc různí „výrobci vzácností“ jen těžko napálí.

František Graman Rudolf Oppolzer

* Jde o tzv. „španělský“ papír, označovaný „ph“, na němž je nanesena vrstva luminoforu. Papír umožňuje mimořádně dokonalý přenos jak hlubotiskových, tak ocelotiskových barev.