Několik poznatků k československým státovkám tzv. londýnské emise
MERKUR 5/2002 - Autor: Jiří Daněk a Jaroslav Moravec
Každý sběratel papírových platidel i každý zájemce o československou měnovou historii jistě dobře zná podrobně zpracovanou dvoudílnou publikaci Miroslava Mixy „Starosti s papírovými penězi ČSR za 2. světové války“. Její druhá část „Československé státovky a bankovky londýnské emise“ pojednává o výrobě papírových platidel, objednaných Ministerstvem financí československé exilové vlády v Londýně v britských ceninových tiskárnách. „Londýnská emise“ představuje státovky sedmi nominálních hodnot po 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1.000 Kčs. Není na nich vytištěno datum vydání ani letopočet, nebo? byly určeny až na uspořádání poválečného hotovostního peněžního oběhu a konec druhé světové války nemohl být v době jejich přípravy s větší mírou pravděpodobnosti ani odhadován. Podle bankovní praxe z let 1919 – 1992 je zpravidla označujeme jako „emise A“, případně pomocným označením „vzor 1945“, které však není jednoznačné vzhledem k existenci více typů některých nominálních hodnot (100 a 1000 Kčs) z téhož roku. Jejich tisk se uskutečnil ve třech britských cedulových tiskárnách. 5 a 10 Kčs vyrobila Thomas De La Rue & Company Limited se sídlem v Londýně a Haywards Heath (hrabství Sussex), 20 a 50 Kčs Waterlow & Sons Limited1 se sídlem v Londýně a 100, 500 a 1000 Kčs Bradbury, Wilkinson & Company Limited2 se sídlem v New Maldenu (hrabství Surrey).
Z přípravy této emise se v různých sbírkách dochovaly různé předměty, zejména podklady pro návrhy, studie, výtvarné návrhy, koláže, tiskové zkoušky, vzorové nátisky, bankovní vzory a další materiál. Dochovány jsou v množství, které je zřejmě větší než u všech ostatních emisí československých papírových platidel, snad vyjma prvorepublikových státovek a bankovek z produkce American Bank Note Company. Větší zastoupení ve sbírkách zřejmě vyplývá z toho, že doprovodný materiál emisí tištěných v tuzemsku byl obvykle z větší části předán vydavateli nebo skartován za jeho dohledu, zatímco část doprovodného materiálu tří britských tiskáren byla předána československému Ministerstvu financí v Londýně, odkud byla po skončení války předána Ministerstvu financí v Praze a později Národní bance československé (dále jen „NBČS“). Na této „dlouhé cestě“ přešla většina exemplářů z fondu „Londýnská emise“ do soukromých sbírek. Část doprovodného materiálu (zejména z Thomas De La Rue a Waterlow & Sons) však nebyla československé straně nikdy předána a zůstala v legální či nelegální držbě příslušných tiskáren, jejich zaměstnanců nebo jiných osob pohybujících se kolem této zakázky. Odtud se pak různé předměty dostaly do různých zahraničních a později i tuzemských soukromých sbírek.
Účelem tohoto příspěvku je popis některých zjištěných odchylných tisků, tedy tiskových produktů lišících se od státovek ze sériové výroby a doložení některých poznatků z úřední korespondence konkrétním materiálem. Záměrně se věnujeme jen tiskovým produktům a nikoliv i výtvarným návrhům, které by měly být předmětem jiného pojednání. Takových návrhů a dílčích studií k nim existuje větší množství. Realizované i nerealizované návrhy pocházejí jak od autorů a z ateliérů tiskáren, které příslušné nominální hodnoty vyráběly, tak od autorů a z ateliérů tiskáren, které nakonec tiskly jiné nominální hodnoty. Podíl jednotlivých tiskáren na československé zakázce totiž nebyl v počáteční etapě stanoven a ještě v průběhu přípravy návrhů byl měněn. S ohledem na množství, rozmanitost a těžkou dostupnost sledovaného materiálu (uložení ve více sbírkách) se však nemůže jednat o soupis s nárokem na úplnost, a proto se pokusíme převážně jen o typový popis jednotlivých skupin odchylných tisků. Popis je přitom v některých případech velmi problematický, nebo?
a) pojmenovat některé barvy použité v pestrobarevných podtiscích a definovat místa jejich uložení v irisových přechodech je obtížné a přesahuje rámec tohoto příspěvku,
b) rozdíly mezi některými exempláři jsou tak nepatrné, že je těžké rozhodnout, zda se jedná o jinou tiskovou variantu, další exemplář téže varianty nebo důsledek dlouhodobého uložení v rozdílném prostředí, c) několik exemplářů bylo zkoumáno jen z více či méně kvalitních reprodukcí, zpravidla barevných elektrografických kopií,
d) jednotlivé exempláře nemohly být z objektivních důvodů (rozptýlení v různých sbírkách) zkoumány současně a i sebelepší popis, kvalitní reprodukce či grafická informace mohou být zavádějící. Nelze proto vyloučit, že totožný exemplář popíše jiný autor nebo i stejný autor s časovým odstupem odlišně.
Náš příspěvek je třeba přijímat s vědomím těchto skutečností.
V textu se přidržujeme zkratky československé peněžní jednotky „Kčs“ platné v době, kdy se sledovaná platidla stala zákonnými penězi (1.11.1945), i když státovky, na nichž byl název československé koruny zkrácen (5 a 20 Kčs), nesou ještě prvorepublikovou zkratku „Kč“. Touto zkratkou byly všechny státovky této emise označovány i v úřední korespondenci, a to nejen do ledna 1943, kdy padl návrh na změnu zkratky, ale převážně i nadále až do roku 1945. Taktéž hovoříme jen o státovkách, jak byly připravovány, i když nominální hodnoty 100, 500 a 1.000 Kčs byly již při svém vydání prohlášeny bankovkami3 NBČS.
Obecně o anulátech
Druhá část publikace4 uvádí a na více místech pomocí písemných pramenů (nikoliv však na konkrétním materiálu) dokumentuje, že od každé číselně dokončené série byl vytištěn 1 000 000 kusů státovek. Avšak šesticiferné číslovače, použité na všech státovkách „londýnské emise“, umožňují očíslování jen 999 999 kusů v číselné řadě od 000001 do 999999. Z tohoto rozporu vycházejí dvě obecně známé domněnky, k nimž na základě znalosti dosud nepublikovaného exempláře připojujeme třetí, totiž že v každé číselně dokončené sérii
a) bylo vyrobeno jen 999 999 kusů nebo
b) byl vyroben anulát, tedy exemplář s číslem 0000005 nebo
c) byl vyroben exemplář s číslem 1000000.
Ad a) První domněnka vychází převážně ze znalosti tuzemské emisní praxe a pozorování sběratelů. I když je v korespondenci mezi objednatelem a dodavatelem (nabídky, objednávky, faktury) uváděn náklad zaokrouhlený na celé miliony nebo jiné řády, tiskárna dodá jen množství, odpovídající možnostem daného typu číslování (v tomto případě 999 999 kusů). Přesto v dokladech výrobců6 mnohdy nalezneme údaj, že byly vyexpedovány exempláře čísel 000001-1000000, ačkoliv poslední exemplář nemůže fyzicky existovat, nebo? by to znamenalo použití jiného, sedmiciferného číslovače. Ve výrobní praxi se proto chybějící miliontý exemplář každé série nahradí exemplářem jiné, zpravidla číselně nedokončené série.
Ad b) Teoreticky je samozřejmě možné doplnit každou sérii anulátem, avšak exempláře s „nulovým číslem“ se do peněžního oběhu nevydávají. Této druhé domněnce také nic nenasvědčuje. Anuláty jednotlivých vyráběných sérií nejsou známé z bankovní praxe a nebyly ani zjištěny sběrateli, i když pravděpodobnost jejich úspěšného vyhledání v oběhu je nepatrná (1:999 999 v každé číselně dokončené sérii), stejně jako pravděpodobnost jejich náhodného dochování z peněžního oběhu z doby zákonné platnosti. Nelze ani vyloučit jejich skutečné vyrobení a pozdější úřední zničení, ale vyhledávání anulátů každé série bankovními úředníky není opět příliš pravděpodobné. Vznik anulátů jako důsledek techniky číslování není pravděpodobný také proto, že v některých případech 1) je známá existence více totožných anulátů téže série (např. 100 Kčs GA 000,000),
2) je známá existence více anulátů téže série s rozdílnou barvou číslování (např. 100 Kčs GA 000,000) a
3) anuláty mají jiná barevná provedení hlavních tiskových obrazců či podtisků (např. 1000 Kčs BF 000,000) nebo jiné odlišnosti, spočívající např. v absenci deskových značek nebo použití jediného sériového písmene (např. 20 Kčs B 000000).
Tyto uvedené možnosti se u některých anulátů dále kombinují.
Ve většině případů jsou tedy číslem 000000 označeny exempláře, lišící se od konečného provedení a tedy nepocházející ze sériové výroby. Existence anulátů jako miliontých kusů každé série je tak méně pravděpodobná. Naopak vše nasvědčuje tomu, že existující anuláty patří do kategorie vzorových nátisků, předkládaných v různé době různým pověřeným osobám k informaci nebo schválení.
Ad c) Číslování na jednom vzorovém nátisku nasvědčuje tomu, že přestavba šesticiferného číslovače na sedmiciferný resp. použití jiného číslovače se stejným řezem číslic, nemusela být pro realizující tiskárnu velkým problémem. Stavět hypotézu o číslování v sériové výrobě na vzorovém nátisku vyrobeném ve velmi omezeném množství či snad jediném kuse je však problematické. Nadále proto považujme za pravděpodobnější, že při sériové výrobě sedmiciferný číslovač nebyl použit.
Tiskové zkoušky a vzorové nátisky
Produkce Thomas De La Rue & Co. Ltd.
Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo zjištěno nejméně, od každé nominální hodnoty po jedné koláži a po jednom nátisku.
5 a 10 Kčs
První dva, resp. čtyři jednostranné exempláře patří mezi tzv. koláže. Jsou to typické práce ateliérů ceninových tiskáren zejména z angloamerické oblasti, známé v československé emisní praxi především u platidel realizovaných v American Bank Note Company. Tiskárny je připravovaly pro své zákazníky jako jediné nebo alternativní návrhy v rozměrech budoucího platidla k informaci či schválení. Koláže představují spojení ručně nakreslených partií (obvykle portréty a texty), otisků prefabrikovaných tiskových prvků (zejména rámečky a giloše), někdy i fotografií a podle stavu rozpracování i jedinečných prvků daného platidla. Někdy byly dokonce připraveny nátisky jakéhokoliv platidla určité nominální hodnoty, na něž byly v případě volby zákazníka ručně dokresleny chybějící atributy (název státu nebo emisní banky, název peněžní jednotky, funkce a faksimile podpisů představitelů emitenta apod.). Koláže jsou tedy určitým stupněm mezi výtvarnými návrhy a prvotními tiskovými zkouškami konkrétního platidla. V některých případech však zcela přejímaly funkci výtvarných návrhů, nebo? u některých platidel vytvořených výtvarníky ateliérů tiskáren „klasické“ umělecké návrhy (obvykle kresby a malby v násobcích rozměrů budoucího platidla) vůbec nevznikly. Rovněž koláže dvou nejnižších nominálních hodnot z ateliéru Thomas De La Rue jsou kombinací tisku a ruční kresby. Stojí tedy na samotné hranici mezi tiskovými produkty, které jsou předmětem tohoto příspěvku a návrhy, kterými jsme se záměrně nezabývali. Jsou adjustovány na větším kartonu se schvalovací doložkou ministra financí Feierabenda, zde jsou však vyobrazeny jen vlastní koláže.
U pětikoruny byl dále zjištěn jediný nátisk, anulát série AB, která v sériové výrobě nebyla použita7. Barva sériování a číslování (dále jen „číslování“) přitom není tmavomodrá, ale černá, podtisk na líci není žlutý, ale zelený.
U desetikoruny byl rovněž zjištěn jediný anulát série AB, také nepoužité v sériové výrobě8. Barva číslování není červená, ale černá.
Oba anuláty se velmi blíží konečnému provedení a lze je považovat za vzorové nátisky. V pravých dolních rozích lícních stran pětikoruny i desetikoruny jsou vepsána čísla nezjištěného významu. Podobná označení, čísla, celé texty a symboly se vyskytují i na státovkách jiných nominálních hodnot včetně exemplářů, které neprošly soukromými sbírkami. Proto je považujeme za pravděpodobná označení dodavatelů nebo objednatele s určitým technickým nebo evidenčním významem a nikoliv za popisy sběratelů.
Produkce Waterlow & Sons Ltd.
Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo rovněž zjištěno menší množství. Jsou to dva anuláty dvacetikoruny a tři anuláty padesátikoruny, zřejmě vzorové nátisky a čtyři exempláře dvacetikoruny bez číslování, zřejmě vzorové nátisky přetisku na rubové straně. Anuláty mají sérii tvořenou jedním písmenem, zatímco v sériové výrobě byla použita dvě sériová písmena9. Dále postrádají deskové a doprovodné značky, které jsou na sériově vyráběných státovkách, u dvacetikoruny nad rámcem v pravém dolním rohu a u padesátikoruny v dolní části pod vyznamenáním na Štefánikově hrudi. Dva exempláře dvacetikoruny bez číslování deskové a doprovodné značky mají (písmeno P s „tečkou nad“ resp. písmeno J s „tečkou pod“), třetí má na stejném místě značku ve tvaru písmene I bez patek. Není však zřejmé, zda se jedná o deskovou značku I nebo dosud nepopsaný typ doprovodné značky známé z některých sériově vyráběných státovek10 či nějaký jiný symbol. U čtvrtého exempláře nebylo možné existenci značek ověřit, nebo? jsme měli k disposici jen jeho nedostatečně kvalitní vyobrazení. Pojmy desková značka a doprovodná značka používáme jako pomocná označení, nebo? jejich význam nebyl dosud spolehlivě zjištěn a systém úplně zdokumentován.
20 Kčs
Dva exempláře jsou anuláty jednopísmenové série B 000000, přičemž u jednoho je barva číslování červená a u druhého černá. Tyto vzorové nátisky jsou fyzickým dokladem jednání československých představitelů s tiskárnou o barvě číslování11. Zatím však nebylo zjištěno dnešní uložení exempláře s oranžovým číslováním, které požadovala československá strana předtím, než se rozhodla pro barvu černou12. Oba exempláře jsou perforovány třemi otvory o průměru 2,5 mm. Rozložení otvorů je na každém exempláři jiné, z čehož lze usuzovat, že se nejednalo o perforační zařízení s pevným rozložením tří vřeten, ale o prostý děrovač s jedním vřetenem, který byl použit třikrát.
Exempláře bez číslování jsou vzorové nátisky přetisku, zaslané tiskárnou londýnskému ministerstvu financí. Na rubové straně mají obě zkratky peněžní jednotky z let 1919 – 1939 „Kč“ přetištěny budoucími zkratkami peněžní jednotky z let 1945 – 1992 „Kčs“, ovšem verzálami a bez diakritiky, tedy „KCS“. Požadavek přetištění vyplynul z návrhu na změnu zkratky úředního názvu československé koruny ze začátku roku 194313. Přetisk byl „brutálním zásahem do grafiky státovky“14 a bylo od něj upuštěno snad i z časových a cenových důvodů, nebo? přetištění znamenalo určité zdržení a další finanční náklady. Každý vodorovný přetisk má rozměr cca 16x8 mm a je proveden tiskem s výšky. Podle písemných pramenů15 existovaly čtyři exempláře. Kromě již dříve popsaných přetisků barvy černé a červené16 byly nyní v soukromých sbírkách zjištěny přetisky barvy modré a velmi tmavé modročerné. Logicky vznikla úvaha, zda již publikovaný černý přetisk není jen nepřesně popsaným modročerným přetiskem, tedy zda se nejedná o totožný exemplář. Tuto možnost však vyvrací mírně odlišná poloha přetisku vůči hlavnímu tiskovému obrazci a poloha perforačních otvorů prokazující, že se jedná o dva různé exempláře. Všechny čtyři popsané exempláře jsou perforovány čtyřmi otvory o průměru 2,5 mm v mírně odlišných pozicích. Opět lze tedy usuzovat na děrovač s jedním vřetenem, který byl použit čtyřikrát.
50 Kčs
U této nominální hodnoty byly zjištěny tři různé exempláře, všechny anuláty jednopísmenové série A 000000 s číslováním černé barvy. První dva mají odchylné barvy podtisků na líci, třetí je „prostým“ anulátem definitivního barevného provedení. Iris v podtisku lícní strany tvoří na konečném provedení barva žlutá a žlutozelená, zatímco na prvním exempláři žlutá a oranžová a na druhém exempláři žlutá a zelená. Rubová strana je u všech nátisků prakticky shodná s definitivním provedením. Všechny anuláty jsou perforovány třemi otvory o průměru 2,5 mm, přičemž rozložení otvorů je na prvním exempláři jiné, než na dalších dvou. O použití děrovače tedy zřejmě platí totéž, co bylo řečeno u dvacetikoruny. Stejnou polohu otvorů na dvou exemplářích lze vysvětlit tím, že byly perforovány současně. Tento postup byl ve výrobní i bankovní praxi obvyklý i na jiných místech a v jiné době. Všechny popsané anuláty padesátikoruny nesou již konečnou podobu slovního označení hodnoty ve slovenštině Pä?DESIAT. Pravopis tohoto slova (PäDESIAT, PäDESIA?, Pä?DESIAT, Pä?DESIA?) byl předmětem dlouhých diskusí, vyplývajících z neznalosti slovenštiny mezi členy exilové vlády a ze zmatků, způsobených prvorepublikovými snahami o úpravy slovenského pravopisu. V říjnu 1942 došlo dokonce k dočasnému pozastavení přípravy státovky17. Existují též paspartované jednostranné návrhy série a čísla A 013256 s původně připravovaným tvarem slova PäDESIAT18 a se schvalovací doložkou ministra financí Feierabenda, nejedná se však o tiskový produkt a proto do tohoto přehledu nepatří.
Pokračování příště.
Jiří Daněk
Jaroslav Moravec
Detail jednoho z nátisků tisícikoruny.
Detaily lokalit s deskovými značkami: 20 Kčs ze sériové výroby, anulát bez deskové značky a nečíslovaný exemplář se značkou I.
Detaily lokalit s deskovými značkami: 50 Kčs ze sériové výroby a anulát bez deskové značky.
Schéma perforace na anulátu s červeným číslováním
Schéma perforace na anulátu s černým číslováním
Schéma perforace
Schéma přetisku
Obálka londýnského ministerstva financí, v níž byly původně uloženy čtyři nátisky s přetiskem KCS. Dnes je prázdná, nebo? jednotlivé exempláře byly rozptýleny do soukromých sbírek.
1) Jako samostatný subjekt tiskárna již zanikla, její provozy se v roce 1961 staly součástí společnosti Thomas De La Rue.
2) Jako samostatný subjekt tiskárna již zanikla, její provozy se v roce 1986 staly součástí společnosti Thomas De La Rue.
3) Vyhláška ministra financí č. 92/1945 Sb., o nových platidlech československé měny.
4) MIXA 1983, s. 28, 77.
5) MIXA 1983, s. 28, 50, 77.
6) MIXA 1983, s. 83, 95, 114, 126, 128, 166; dodací listy GOZNAK z let 1964-1965; dodací listy TDLR z roku 1993.
7) BAJER 1999, s. 99.
8) BAJER 1999, s. 100.
9) BAJER 1999, s. 101-102.
10) MIXA 1983, s. 97-102.
11) MIXA 1983, s. 74, 76.
12) MIXA 1983, s. 76.
13) MIXA 1983, s. 79.
14) MIXA 1983, s. 80.
15) MIXA 1983, s. 79.
16) MIXA 1983, s. 80.
17) MIXA 1983, s. 73.
18) MIXA 1983, s. 72.
Z přípravy této emise se v různých sbírkách dochovaly různé předměty, zejména podklady pro návrhy, studie, výtvarné návrhy, koláže, tiskové zkoušky, vzorové nátisky, bankovní vzory a další materiál. Dochovány jsou v množství, které je zřejmě větší než u všech ostatních emisí československých papírových platidel, snad vyjma prvorepublikových státovek a bankovek z produkce American Bank Note Company. Větší zastoupení ve sbírkách zřejmě vyplývá z toho, že doprovodný materiál emisí tištěných v tuzemsku byl obvykle z větší části předán vydavateli nebo skartován za jeho dohledu, zatímco část doprovodného materiálu tří britských tiskáren byla předána československému Ministerstvu financí v Londýně, odkud byla po skončení války předána Ministerstvu financí v Praze a později Národní bance československé (dále jen „NBČS“). Na této „dlouhé cestě“ přešla většina exemplářů z fondu „Londýnská emise“ do soukromých sbírek. Část doprovodného materiálu (zejména z Thomas De La Rue a Waterlow & Sons) však nebyla československé straně nikdy předána a zůstala v legální či nelegální držbě příslušných tiskáren, jejich zaměstnanců nebo jiných osob pohybujících se kolem této zakázky. Odtud se pak různé předměty dostaly do různých zahraničních a později i tuzemských soukromých sbírek.
Účelem tohoto příspěvku je popis některých zjištěných odchylných tisků, tedy tiskových produktů lišících se od státovek ze sériové výroby a doložení některých poznatků z úřední korespondence konkrétním materiálem. Záměrně se věnujeme jen tiskovým produktům a nikoliv i výtvarným návrhům, které by měly být předmětem jiného pojednání. Takových návrhů a dílčích studií k nim existuje větší množství. Realizované i nerealizované návrhy pocházejí jak od autorů a z ateliérů tiskáren, které příslušné nominální hodnoty vyráběly, tak od autorů a z ateliérů tiskáren, které nakonec tiskly jiné nominální hodnoty. Podíl jednotlivých tiskáren na československé zakázce totiž nebyl v počáteční etapě stanoven a ještě v průběhu přípravy návrhů byl měněn. S ohledem na množství, rozmanitost a těžkou dostupnost sledovaného materiálu (uložení ve více sbírkách) se však nemůže jednat o soupis s nárokem na úplnost, a proto se pokusíme převážně jen o typový popis jednotlivých skupin odchylných tisků. Popis je přitom v některých případech velmi problematický, nebo?
a) pojmenovat některé barvy použité v pestrobarevných podtiscích a definovat místa jejich uložení v irisových přechodech je obtížné a přesahuje rámec tohoto příspěvku,
b) rozdíly mezi některými exempláři jsou tak nepatrné, že je těžké rozhodnout, zda se jedná o jinou tiskovou variantu, další exemplář téže varianty nebo důsledek dlouhodobého uložení v rozdílném prostředí, c) několik exemplářů bylo zkoumáno jen z více či méně kvalitních reprodukcí, zpravidla barevných elektrografických kopií,
d) jednotlivé exempláře nemohly být z objektivních důvodů (rozptýlení v různých sbírkách) zkoumány současně a i sebelepší popis, kvalitní reprodukce či grafická informace mohou být zavádějící. Nelze proto vyloučit, že totožný exemplář popíše jiný autor nebo i stejný autor s časovým odstupem odlišně.
Náš příspěvek je třeba přijímat s vědomím těchto skutečností.
V textu se přidržujeme zkratky československé peněžní jednotky „Kčs“ platné v době, kdy se sledovaná platidla stala zákonnými penězi (1.11.1945), i když státovky, na nichž byl název československé koruny zkrácen (5 a 20 Kčs), nesou ještě prvorepublikovou zkratku „Kč“. Touto zkratkou byly všechny státovky této emise označovány i v úřední korespondenci, a to nejen do ledna 1943, kdy padl návrh na změnu zkratky, ale převážně i nadále až do roku 1945. Taktéž hovoříme jen o státovkách, jak byly připravovány, i když nominální hodnoty 100, 500 a 1.000 Kčs byly již při svém vydání prohlášeny bankovkami3 NBČS.
Obecně o anulátech
Druhá část publikace4 uvádí a na více místech pomocí písemných pramenů (nikoliv však na konkrétním materiálu) dokumentuje, že od každé číselně dokončené série byl vytištěn 1 000 000 kusů státovek. Avšak šesticiferné číslovače, použité na všech státovkách „londýnské emise“, umožňují očíslování jen 999 999 kusů v číselné řadě od 000001 do 999999. Z tohoto rozporu vycházejí dvě obecně známé domněnky, k nimž na základě znalosti dosud nepublikovaného exempláře připojujeme třetí, totiž že v každé číselně dokončené sérii
a) bylo vyrobeno jen 999 999 kusů nebo
b) byl vyroben anulát, tedy exemplář s číslem 0000005 nebo
c) byl vyroben exemplář s číslem 1000000.
Ad a) První domněnka vychází převážně ze znalosti tuzemské emisní praxe a pozorování sběratelů. I když je v korespondenci mezi objednatelem a dodavatelem (nabídky, objednávky, faktury) uváděn náklad zaokrouhlený na celé miliony nebo jiné řády, tiskárna dodá jen množství, odpovídající možnostem daného typu číslování (v tomto případě 999 999 kusů). Přesto v dokladech výrobců6 mnohdy nalezneme údaj, že byly vyexpedovány exempláře čísel 000001-1000000, ačkoliv poslední exemplář nemůže fyzicky existovat, nebo? by to znamenalo použití jiného, sedmiciferného číslovače. Ve výrobní praxi se proto chybějící miliontý exemplář každé série nahradí exemplářem jiné, zpravidla číselně nedokončené série.
Ad b) Teoreticky je samozřejmě možné doplnit každou sérii anulátem, avšak exempláře s „nulovým číslem“ se do peněžního oběhu nevydávají. Této druhé domněnce také nic nenasvědčuje. Anuláty jednotlivých vyráběných sérií nejsou známé z bankovní praxe a nebyly ani zjištěny sběrateli, i když pravděpodobnost jejich úspěšného vyhledání v oběhu je nepatrná (1:999 999 v každé číselně dokončené sérii), stejně jako pravděpodobnost jejich náhodného dochování z peněžního oběhu z doby zákonné platnosti. Nelze ani vyloučit jejich skutečné vyrobení a pozdější úřední zničení, ale vyhledávání anulátů každé série bankovními úředníky není opět příliš pravděpodobné. Vznik anulátů jako důsledek techniky číslování není pravděpodobný také proto, že v některých případech 1) je známá existence více totožných anulátů téže série (např. 100 Kčs GA 000,000),
2) je známá existence více anulátů téže série s rozdílnou barvou číslování (např. 100 Kčs GA 000,000) a
3) anuláty mají jiná barevná provedení hlavních tiskových obrazců či podtisků (např. 1000 Kčs BF 000,000) nebo jiné odlišnosti, spočívající např. v absenci deskových značek nebo použití jediného sériového písmene (např. 20 Kčs B 000000).
Tyto uvedené možnosti se u některých anulátů dále kombinují.
Ve většině případů jsou tedy číslem 000000 označeny exempláře, lišící se od konečného provedení a tedy nepocházející ze sériové výroby. Existence anulátů jako miliontých kusů každé série je tak méně pravděpodobná. Naopak vše nasvědčuje tomu, že existující anuláty patří do kategorie vzorových nátisků, předkládaných v různé době různým pověřeným osobám k informaci nebo schválení.
Ad c) Číslování na jednom vzorovém nátisku nasvědčuje tomu, že přestavba šesticiferného číslovače na sedmiciferný resp. použití jiného číslovače se stejným řezem číslic, nemusela být pro realizující tiskárnu velkým problémem. Stavět hypotézu o číslování v sériové výrobě na vzorovém nátisku vyrobeném ve velmi omezeném množství či snad jediném kuse je však problematické. Nadále proto považujme za pravděpodobnější, že při sériové výrobě sedmiciferný číslovač nebyl použit.
Tiskové zkoušky a vzorové nátisky
Produkce Thomas De La Rue & Co. Ltd.
Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo zjištěno nejméně, od každé nominální hodnoty po jedné koláži a po jednom nátisku.
5 a 10 Kčs
První dva, resp. čtyři jednostranné exempláře patří mezi tzv. koláže. Jsou to typické práce ateliérů ceninových tiskáren zejména z angloamerické oblasti, známé v československé emisní praxi především u platidel realizovaných v American Bank Note Company. Tiskárny je připravovaly pro své zákazníky jako jediné nebo alternativní návrhy v rozměrech budoucího platidla k informaci či schválení. Koláže představují spojení ručně nakreslených partií (obvykle portréty a texty), otisků prefabrikovaných tiskových prvků (zejména rámečky a giloše), někdy i fotografií a podle stavu rozpracování i jedinečných prvků daného platidla. Někdy byly dokonce připraveny nátisky jakéhokoliv platidla určité nominální hodnoty, na něž byly v případě volby zákazníka ručně dokresleny chybějící atributy (název státu nebo emisní banky, název peněžní jednotky, funkce a faksimile podpisů představitelů emitenta apod.). Koláže jsou tedy určitým stupněm mezi výtvarnými návrhy a prvotními tiskovými zkouškami konkrétního platidla. V některých případech však zcela přejímaly funkci výtvarných návrhů, nebo? u některých platidel vytvořených výtvarníky ateliérů tiskáren „klasické“ umělecké návrhy (obvykle kresby a malby v násobcích rozměrů budoucího platidla) vůbec nevznikly. Rovněž koláže dvou nejnižších nominálních hodnot z ateliéru Thomas De La Rue jsou kombinací tisku a ruční kresby. Stojí tedy na samotné hranici mezi tiskovými produkty, které jsou předmětem tohoto příspěvku a návrhy, kterými jsme se záměrně nezabývali. Jsou adjustovány na větším kartonu se schvalovací doložkou ministra financí Feierabenda, zde jsou však vyobrazeny jen vlastní koláže.
U pětikoruny byl dále zjištěn jediný nátisk, anulát série AB, která v sériové výrobě nebyla použita7. Barva sériování a číslování (dále jen „číslování“) přitom není tmavomodrá, ale černá, podtisk na líci není žlutý, ale zelený.
U desetikoruny byl rovněž zjištěn jediný anulát série AB, také nepoužité v sériové výrobě8. Barva číslování není červená, ale černá.
Oba anuláty se velmi blíží konečnému provedení a lze je považovat za vzorové nátisky. V pravých dolních rozích lícních stran pětikoruny i desetikoruny jsou vepsána čísla nezjištěného významu. Podobná označení, čísla, celé texty a symboly se vyskytují i na státovkách jiných nominálních hodnot včetně exemplářů, které neprošly soukromými sbírkami. Proto je považujeme za pravděpodobná označení dodavatelů nebo objednatele s určitým technickým nebo evidenčním významem a nikoliv za popisy sběratelů.
Produkce Waterlow & Sons Ltd.
Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo rovněž zjištěno menší množství. Jsou to dva anuláty dvacetikoruny a tři anuláty padesátikoruny, zřejmě vzorové nátisky a čtyři exempláře dvacetikoruny bez číslování, zřejmě vzorové nátisky přetisku na rubové straně. Anuláty mají sérii tvořenou jedním písmenem, zatímco v sériové výrobě byla použita dvě sériová písmena9. Dále postrádají deskové a doprovodné značky, které jsou na sériově vyráběných státovkách, u dvacetikoruny nad rámcem v pravém dolním rohu a u padesátikoruny v dolní části pod vyznamenáním na Štefánikově hrudi. Dva exempláře dvacetikoruny bez číslování deskové a doprovodné značky mají (písmeno P s „tečkou nad“ resp. písmeno J s „tečkou pod“), třetí má na stejném místě značku ve tvaru písmene I bez patek. Není však zřejmé, zda se jedná o deskovou značku I nebo dosud nepopsaný typ doprovodné značky známé z některých sériově vyráběných státovek10 či nějaký jiný symbol. U čtvrtého exempláře nebylo možné existenci značek ověřit, nebo? jsme měli k disposici jen jeho nedostatečně kvalitní vyobrazení. Pojmy desková značka a doprovodná značka používáme jako pomocná označení, nebo? jejich význam nebyl dosud spolehlivě zjištěn a systém úplně zdokumentován.
20 Kčs
Dva exempláře jsou anuláty jednopísmenové série B 000000, přičemž u jednoho je barva číslování červená a u druhého černá. Tyto vzorové nátisky jsou fyzickým dokladem jednání československých představitelů s tiskárnou o barvě číslování11. Zatím však nebylo zjištěno dnešní uložení exempláře s oranžovým číslováním, které požadovala československá strana předtím, než se rozhodla pro barvu černou12. Oba exempláře jsou perforovány třemi otvory o průměru 2,5 mm. Rozložení otvorů je na každém exempláři jiné, z čehož lze usuzovat, že se nejednalo o perforační zařízení s pevným rozložením tří vřeten, ale o prostý děrovač s jedním vřetenem, který byl použit třikrát.
Exempláře bez číslování jsou vzorové nátisky přetisku, zaslané tiskárnou londýnskému ministerstvu financí. Na rubové straně mají obě zkratky peněžní jednotky z let 1919 – 1939 „Kč“ přetištěny budoucími zkratkami peněžní jednotky z let 1945 – 1992 „Kčs“, ovšem verzálami a bez diakritiky, tedy „KCS“. Požadavek přetištění vyplynul z návrhu na změnu zkratky úředního názvu československé koruny ze začátku roku 194313. Přetisk byl „brutálním zásahem do grafiky státovky“14 a bylo od něj upuštěno snad i z časových a cenových důvodů, nebo? přetištění znamenalo určité zdržení a další finanční náklady. Každý vodorovný přetisk má rozměr cca 16x8 mm a je proveden tiskem s výšky. Podle písemných pramenů15 existovaly čtyři exempláře. Kromě již dříve popsaných přetisků barvy černé a červené16 byly nyní v soukromých sbírkách zjištěny přetisky barvy modré a velmi tmavé modročerné. Logicky vznikla úvaha, zda již publikovaný černý přetisk není jen nepřesně popsaným modročerným přetiskem, tedy zda se nejedná o totožný exemplář. Tuto možnost však vyvrací mírně odlišná poloha přetisku vůči hlavnímu tiskovému obrazci a poloha perforačních otvorů prokazující, že se jedná o dva různé exempláře. Všechny čtyři popsané exempláře jsou perforovány čtyřmi otvory o průměru 2,5 mm v mírně odlišných pozicích. Opět lze tedy usuzovat na děrovač s jedním vřetenem, který byl použit čtyřikrát.
50 Kčs
U této nominální hodnoty byly zjištěny tři různé exempláře, všechny anuláty jednopísmenové série A 000000 s číslováním černé barvy. První dva mají odchylné barvy podtisků na líci, třetí je „prostým“ anulátem definitivního barevného provedení. Iris v podtisku lícní strany tvoří na konečném provedení barva žlutá a žlutozelená, zatímco na prvním exempláři žlutá a oranžová a na druhém exempláři žlutá a zelená. Rubová strana je u všech nátisků prakticky shodná s definitivním provedením. Všechny anuláty jsou perforovány třemi otvory o průměru 2,5 mm, přičemž rozložení otvorů je na prvním exempláři jiné, než na dalších dvou. O použití děrovače tedy zřejmě platí totéž, co bylo řečeno u dvacetikoruny. Stejnou polohu otvorů na dvou exemplářích lze vysvětlit tím, že byly perforovány současně. Tento postup byl ve výrobní i bankovní praxi obvyklý i na jiných místech a v jiné době. Všechny popsané anuláty padesátikoruny nesou již konečnou podobu slovního označení hodnoty ve slovenštině Pä?DESIAT. Pravopis tohoto slova (PäDESIAT, PäDESIA?, Pä?DESIAT, Pä?DESIA?) byl předmětem dlouhých diskusí, vyplývajících z neznalosti slovenštiny mezi členy exilové vlády a ze zmatků, způsobených prvorepublikovými snahami o úpravy slovenského pravopisu. V říjnu 1942 došlo dokonce k dočasnému pozastavení přípravy státovky17. Existují též paspartované jednostranné návrhy série a čísla A 013256 s původně připravovaným tvarem slova PäDESIAT18 a se schvalovací doložkou ministra financí Feierabenda, nejedná se však o tiskový produkt a proto do tohoto přehledu nepatří.
Pokračování příště.
Jiří Daněk
Jaroslav Moravec
Detail jednoho z nátisků tisícikoruny.
Detaily lokalit s deskovými značkami: 20 Kčs ze sériové výroby, anulát bez deskové značky a nečíslovaný exemplář se značkou I.
Detaily lokalit s deskovými značkami: 50 Kčs ze sériové výroby a anulát bez deskové značky.
Schéma perforace na anulátu s červeným číslováním
Schéma perforace na anulátu s černým číslováním
Schéma perforace
Schéma přetisku
Obálka londýnského ministerstva financí, v níž byly původně uloženy čtyři nátisky s přetiskem KCS. Dnes je prázdná, nebo? jednotlivé exempláře byly rozptýleny do soukromých sbírek.
1) Jako samostatný subjekt tiskárna již zanikla, její provozy se v roce 1961 staly součástí společnosti Thomas De La Rue.
2) Jako samostatný subjekt tiskárna již zanikla, její provozy se v roce 1986 staly součástí společnosti Thomas De La Rue.
3) Vyhláška ministra financí č. 92/1945 Sb., o nových platidlech československé měny.
4) MIXA 1983, s. 28, 77.
5) MIXA 1983, s. 28, 50, 77.
6) MIXA 1983, s. 83, 95, 114, 126, 128, 166; dodací listy GOZNAK z let 1964-1965; dodací listy TDLR z roku 1993.
7) BAJER 1999, s. 99.
8) BAJER 1999, s. 100.
9) BAJER 1999, s. 101-102.
10) MIXA 1983, s. 97-102.
11) MIXA 1983, s. 74, 76.
12) MIXA 1983, s. 76.
13) MIXA 1983, s. 79.
14) MIXA 1983, s. 80.
15) MIXA 1983, s. 79.
16) MIXA 1983, s. 80.
17) MIXA 1983, s. 73.
18) MIXA 1983, s. 72.
Pictures:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|