Legionářské známky – 1. výročí vzniku ČSR

V katalogu POFIS (1) vydaném v roce 2001 se poprvé v historii katalogů Československých známek setkáváme u emise nazývané „Legionářské“ s rozdělením hodnocení do tří samostatných souborů.
Prvním souborem je hodnocení známek bez přítisku (nátisku), druhým souborem hodnocení známek s přítiskem (nátiskem) přes jednu známku, třetím souborem pak hodnocení známek s přítiskem (nátiskem) přes jednu čtvrtinu známky (celý nátisk pro čtveřici). V článku budu používat starší termín – nátisk.
Tato emise se v poslední době stala středem zájmu sběratelů, přestože po více než polovinu století byla pouze popelkou vzhledem ke stále nevyjasněným problémům, které tuto emisi od jejího vydání provázejí. Na rozdíl od ostatních vydání známek, která byla oznamována „Věstníkem ministerstva pošt a telegrafů“, bylo vydání emise těchto známek pouze publikováno v „Úředním listě ředitelství pošt a telegrafů“ v Praze. Znění vyhlášky (3) opisuji doslovně, protože je zajímavé:

Úřední list ředitelství pošt a telegrafů v Praze čís. 26 ze dne 17. října 1919

Příležitostné známky
Výnosem ze dne 4. října 1919, čís. 38989-VI-19, oznámilo sem ministerstvo pošt a telegrafů, že v nejbližší době dohotoveno bude 6 druhů příležitostních poštovních známek po 15.000 listech každého druhu a to jedno vydání znázorňující lva an láme okovy po 15, 25 a 50 h a druhé vydání znázorňující matku republiku s děckem k ní se utíkajícím po 75, 100 a 120 h.
Známky tyto budou rozeslány v přiměřeném množství všem erárním poštovním úřadům I. třídy, a to tak brzy, aby se s jejich prodejem mohlo určitě počíti dne 28. října t.r.: před tím dnem je prodej řečených známek v jakémkoliv množství bez výjimky přísně zakázán. Všechny uvedené druhy příležitostných známek budou se prodávati za cenu na nich vyznačenou.
Z množství přiděleného přepážce filatelistické v Praze 1 se však opatří oněch 2000 listů všech druhů razítkem v podobě lipového listu, a budou takto oražené známky prodávány s přirážkou 10 h za kus.
Platnost příležitostních známek je omezena na území Československé republiky a potrvá od 28. října až včetně do 3. listopadu t.r. Po tomto dni nutno nakládati se zásilkami opatřenými oněmi známkami jako s nevyplacenými. Při účtování není rozdílu mezi známkami příležitostními a obyčejnými a děje se toto obvyklým způsobem.
V Praze dne 10. října 1919.
První nesrovnalostí proti znění úředního listu je, že známky byly dány do oběhu již 27. října 1919. V Praze se však objevily již několik dní před tímto datem. Sběratelé byli překvapeni dvěma novými jevy. Jednak neobvykle krátkou dobou platnosti a jednak zvláštním nátiskem. Krátká doba platnosti je zarážející při vysokém nákladu.
Druhá nesrovnalost: úřední list uvádí 15 000 listů, tj. 1 500 000 sérií a pozdější literatura uvádí 5 000 000 sérií. Celá akce se jeví jako naprosto nepromyšlená. Dále se uvádí, že 3 500 000 sérií bylo věnováno „Pomocnému fondu legionářskému“, kterému také připadne výtěžek za každý nátisk v hodnotě 10 h. Počítáme-li nominální hodnotu emise 3,85 korun, mělo být fondem utrženo 13 475 000 korun. Nikde ale nebylo určeno, kam se má nátisk na známky otiskovat (na jednotlivou známku nebo na čtveřici známek). Budeme-li počítat pouze s tím, že se nátisk dával na čtveřici známek, vyjde nám na jeden tiskový list 25 otisků nátisku. Z úředního listu můžeme odvodit, že 2 000 tiskových listů pro šest hodnot je 12 000 tiskových listů, po 25 razítkách na jeden list je to 300 000 otisků a vybraná částka se rovná celým 30 000 korunám získaným za nátisky. Podle (3) bylo za nátisky získáno celkem 80 101 korun. To by znamenalo, že bylo celkem 80 000 nátisků. Pro fond byla ale tato akce danajským darem, protože veřejnost neměla o tuto emisi zájem. Nákupy u pošt pokryly zájem filatelistů i obchodníků, kteří si vytvořili dostatečnou zásobu. Tyto skutečnosti znehodnotily celkem málo dotčenou zásobu, kterou měl fond. V roce 1930 učinil fond pokus o zpeněžení obrovské zásoby, ale i tento pokus byl neúspěšný, a tak byl odprodej uskutečněn za pouhý zlomek nominální hodnoty.
Nátisk jako takový neměl vůbec žádnou poštovní funkci, protože známky s nátiskem neztratily svou výplatní způsobilost. Zásilky se známkami s nátiskem měly být opatřeny denním poštovním razítkem vedle známky. Tento příkaz ale nebyl důsledně dodržován, a tak se setkáváme se známkami opatřenými jak nátiskem, tak denním razítkem. Razidla pro nátisk zhotovil Štencův grafický závod podle návrhu akademického malíře Aloise Mudruňky. Razidla byla zhotovena ve dvou různých formách, srdcovité (lipový list) a kruhovité. Nátisky lipového listu měly mít barvu zelenou, z praxe ale víme, že mají také barvu modrou, fialovou, červenou a černou. Třetí nesrovnalost: kruhovité nátisky, které v úředním listě nebyly hlášeny, měly mít barvu modrou, ale i zde můžeme nalézt tytéž barvy jako u nátisků lipového listu. Ministerstvo pošt a telegrafů si pro svou potřebu dalo udělat nátisky v barvě červené. Jsou snad proto červené nátisky „Ministerské“ jako u jiných emisí neúřední zoubkování, nebo se na to zapomnělo? Myslím, že byla snaha jen o zhodnocení těchto známek barvou nátisku pouze pro sběratele, kteří byli ochotní tyto barevné variace kupovat. Ostatně i alba na známky (jako například Stiburkovo) uváděla různé barvy pro nátisky. Takto vlastně mohl mít pilný sběratel ve sbírce minimálně dvě varianty nátisku po pěti různých barvách, pomineme-li dvě varianty nátisku lipového listu. Takto by již musel mít ve sbírce celkem 15 variant různých barev nátisku, a jak jinak než ve čtveřicích. A to přeci bylo pro obchodníky báječné! Vra?me se však k nátiskům.
Nátisk lipový list, jak je popsán v (2), má dvě varianty od sebe se lišící hlavně řapíkem lipového listu.

Po odprodeji zásob fondem obchodníkům se objevila nová razidla nátisku, o kterých se sice tvrdilo, že byla předána poštou společně se známkami. Dokonce je možné nalézt pamětní listy s vylepenou celou sérií známek a s těmito novými nátisky. Tyto pamětní listy se asi dostaly s neprodanými zásobami do rukou obchodníků a byly později přetištěny padělaným nátiskem. U těchto přetištěných známek, stejně jako u takovýchto pamětních listů, se jedná pouze o napodobeninu vedenou v literatuře jako padělek. Tyto padělky by měly být uváděny jako bezcenné, protože vlastní známku znehodnocují, by? by byla i v nejvzácnější variantě zoubkování. Tento nátisk je padělkem k oklamání sběratelů a nelze jej proto srovnávat s padělky vyrobenými za účelem oklamání pošty. Jedná se o napodobeninu nátisku lipového listu varianty II a kruhovitého nátisku:

Uváděných 200 000 sérií s pravými nátisky dle úředního listu v porovnání s nákladem 5 000 000 sérií je vlastně pouhými 4 % z celkového nákladu. Proto by měly být známky s pravým nátiskem 25x hodnotnější než známky bez nátisku. Budeme-li však přihlížet k úředním číslům, znamená 200 000 sérií s pravým nátiskem z celkového počtu 1 500 000 sérií, které zůstaly poště, že bylo zhruba 13 % známek přetištěno nátiskem. Poměr známek bez nátisku a známek s pravým nátiskem je pouze sedmi a půl násobkem, dle kterého by měly být známky s pravým nátiskem vzácnější proti známkám bez nátisku. Tato čísla jsou ale stále zavádějící, protože není známo, kolik známek a které druhy zoubkování se úředně přetiskly pravým nátiskem. Značné množství známek se vzácnějšími variantami zoubkování má právě padělky nátisků, které se u známek, které mají pouze čtvrtinový nátisk, dosti těžko prokazují. Bohužel se nikde nedochovaly jakékoliv úřední záznamy a? již o množství známek v jednotlivých variantách zoubkování nebo o množství provedených nátisků na známky.

Nyní se vrátíme k ohodnocení v (1), kde jsou hodnoceny dvě varianty nátisku. Většina známek byla opatřena nátiskem přes jednu čtvrtinu obrazu (nátisk pro čtveřici).
U hřebenového zoubkování 13 1/2 : 13 3/4 nebo (13 3/4 : 13 1/2) je výskyt levnějších hodnot známek s nátiskem asi o 50 % vyšší než známek bez nátisku. U dražších hodnot je tomu právě naopak. Ceny známek s nátiskem jsou o 50 – 60 % nižší než ceny známek bez nátisku (proč asi?). Hřebenové zoubkování pro hodnoty 15, 25 a 50 h je vlastně dle formátu známek na výšku ležmým hřebenovým zoubkováním. I na toto zatím literatura zapomněla.
U řádkového zoubkování 11 1/2 : 13 3/4 nebo (13 3/4 : 11 1/2) je cenová relace obdobná.
U řádkového zoubkování 11 1/2 : 10 1/2 nebo (10 1/2 : 11 1/2) je u levnějších hodnot poměr známek s nátiskem ke známkám bez nátisku asi o 30 % nižší a u dražších známek je tento propad ještě markantnější.
Podobně je tomu i u ostatních druhů zoubkování.
Nezoubkované známky s nátiskem mají cenové záznamy v poměru ke známkám bez nátisku nižší o 50 – 70 %.

Cenová relace je tedy řádně zamotaná, anebo autor (1) ví o poměru známek bez nátisku ke známkám s nátiskem. K tabulce hodnocení nátisku přes celou známku se vyjadřovat nechci, protože zde je situace poměrů známek bez nátisku a známek s nátiskem ještě spletitější.
Zoubkování známek tohoto vydání je více než problematické. Nikdo nedokáže určit, co bylo zoubkováno v roce 1919 a co mohlo být zoubkováno z neprodaných zásob fondu obchodníky, kteří získali i archy známek nezoubkovaných, vlastně až po roce 1930. Na perforovacích strojích v tiskárně Unie bylo možné provádět tyto kroky ještě po roce 1945. (Dle dr. Kubáta, autora Monografie I, se nezoubkované archy hradčanských známek zoubkovaly pro lepší manipulaci při výuce úřednic pro poštovní úřady.) Myslím, že jednodušší postup by byl napsat cenovou relaci v procentech a? již směrem dolů nebo nahoru u známek s nátiskem v poměru ke známkám bez nátisku. U každé známky je takto poměr jiný a nejsem přesvědčen, že odpovídá skutečnosti. Ceny dosahované při prodeji známek této emise se značně liší hlavně u hodnot, které mají vyšší katalogové záznamy. Ve skutečnosti je na trhu více známek s nátisky než známek bez nátisků.

Použijeme-li cenové záznamy katalogu Ekstein (4) z roku 1939, zjistíme, že tento katalog některé ceny pro jednotlivé známky u různých zoubkování vůbec neuvádí.
U HZ 13 1/2: 13 3/4 a ŘZ 11 1/2 : 13 3/4 u hodnot 15, 25 a 50 h nebo HZ 13 3/4 : 13 1/2 a ŘZ 13 3/4 : 11 1/2 u hodnot 75, 100 a 120 h jsou cenové záznamy u všech známek.
U ŘZ 10 1/2 : 11 1/2 není cenový záznam uveden pro hodnotu 120 h.
U ŘZ 10 1/2 : 13 3/4 není cenový záznam uveden pro hodnotu 50 h.
U ŘZ 13 3/4 : 10 1/2 není cenový záznam uveden pro hodnoty 75, 100 a 120 h.
U ŘZ 10 1/2 je situace ještě horší, protože cenové záznamy jsou uvedeny pouze pro hodnoty 15 a 25 h.
U ŘZ 11 1/2 není cenový záznam uveden pro hodnotu 100 h.

Nejlevnější varianta zoubkované série bez nátisku je zde uvedena ve výši 1,- Kč. Čtyřblok tedy 4,- Kč.
Čtveřice známek s nátiskem lipový list nebo kruhové razítko v barvě modré, zelené a fialové má záznam 4,- Kč, tedy stejně jako známky bez nátisku.
Čtveřice známek s nátiskem lipový list nebo kruhové razítko v barvě červené a černé má záznam 6,- Kč.
Naopak nejlevnější série známek s denním razítkem má záznam 3,50 Kč. Čtyřblok tedy 14,- Kč.
Je zajímavé, že tento tak fundovaný katalog ani po dvaceti letech od vydání této emise některé varianty zoubkování nezaznamenal, přestože na druhé straně, jako například u hradčanských známek, uvádí řádkové zoubkování 10 1/2 nebo jiné zajímavosti, na které se bohužel u pozdějších vydání katalogů pozapomnělo. U emise hradčanských známek například teprve po roce 1940 znalec Jan Mrňák rozdělil zoubkování na úřední a ostatní. Je velká škoda, že nevěnoval i více pozornosti této emisi, kde je situace daleko složitější.

Čtvrtá nesrovnalost: omezení použitelnosti známek pouze na území Československé republiky. Viděl jsem několik dopisů skutečně prošlých do ciziny bez pozastavení poštou. Jako ukázku uvádím (obr. 1) doporučený dopis do Londýna, uherské razítko Beszterczebánya 919.Okt.28, příchozí razítko Londýn Reg.3.Nov.19. Známky 15 a 25 h mají řádkové zoubkování 11 1/2 : 13 3/4. Známka 50 h má hřebenové zoubkování 13 3/4 : 13 1/2.
Na druhé straně jsem ještě neviděl žádný dopis, který by pošta vrátila zpět pro nepřípustnost známek této emise do zahraničí. Pošta velmi pečlivě hlídala platnost známek, a proto neuznala známku 25 hal (obr. 2) s řádkovým zoubkováním 11 1/2 : 13 3/4 po více než jednom roce od ukončení platnosti. Dopisnice byla odeslána z Plzně 18. XII. 1920 a v Praze byla 20. XII. 20 zatížena doplatní známkou v hodnotě 50 h.
Použití vzácnějších zoubkování jsem zatím nezaznamenal. Proto lze předpokládat, že se v krátké době platnosti na přepážkách pošt neobjevilo. Většina celistvostí této emise se vyskytuje jako přefrankované dopisy, na kterých je celá série známek. Správně frankované celistvosti jsou vzácné a hledané. Pro ilustraci jsem vybral několik ukázek.
Doporučený dopis z Nových Zámků (obr. 3), R nálepka i razítko jsou uherské, Érsekújvár 919.Nov.3. Dopis je vyplacen pětipáskou 15 h známek v řádkovém zoubkování 11 1/2 : 13 3/4.
Doporučený dopis z Prahy 1, 3. XI. 19, příchozí razítko Bubeneč téhož dne (obr. 4). Dopis je vyplacen známkou a krajovou dvoupáskou známek 25 h v řádkovém zoubkování 11 1/2 : 13 3/4.
Doporučený dopis z Písku odeslaný 3. XI. 19 (obr. 5). Dopis je vyplacen třípáskou 25 h ve světle hnědé barvě s hřebenovým zoubkováním 13 1/2 : 13 3/4.
Spěšná dopisnice (obr. 6) odeslaná z Brna 31. X. 19. Známka 50 h má hřebenové zoubkování 13 1/2 : 13 3/4. Zajímavé jsou bezesporu doklady použití „Legionářských“ známek na balíkových průvodkách. Mohou být i v kombinaci se známkami hradčanskými. Celá emise poskytuje nepřeberné množství známkového materiálu, jako zkusmých tisků, vad zoubkování, vad tisku a poštovního použití a pro každého sběratele zábavu a studijní poznatky zvláště u knihtiskové části tisku.

Jiří Stupka

Literatura:
1. František Beneš, Katalog Československo 1918–1939, vydal POFIS, spol. s.r.o ve spolupráci s Klubem Filatelie, 2001.
2. Jan Karásek, Československé poštovní známky a jejich padělky 1918–1939, vydalo nakladatelství Merkur Revue, 1998.
3. Jan Karásek a kol., Monografie československých známek díl II., vydalo Nakladatelství dopravy a spojů, 1971.
4. V. Ekstein, Katalog československých známek 1939, ročník XIII, náklad vlastní, Praha XII, Škrétova 5, tisk J. Merey a syn, 1939.

varianta I.
1. Řapík má
prohnuté strany. 2. Svislá osa písmene S směřuje do středu nátisku.
3. Písmeno M má v přímce svislice.
4. Písmeno P je nepřerušeno.
5. Obě písmena A mají příčky téměř ve stejné výšce s příčkou písmene H.
6. Číslice 1 má odkloněnou čárku.

varianta II.
1. Řapík má rovné strany.
2,-6. Jako I.

Kruhový nátisk má variantu jednu.
1. Písmeno M má přímé svislice.
2. Písmeno E má střední vodorovnou čárku kratší.
3. Obě písmena A mají příčky téměř ve stejné výšce s příčkou písmene H.

padělek
1. Řapík má rovné strany a nesměřuje do středu nátisku.
2. Písmeno S je odchylného tvaru a šikmo posazené.
3. Písmeno M má šikmé svislice.
4. Písmeno P je v horní části přerušeno.
5. Obě písmena A mají příčky podstatně níže než příčka u písmene H.
6. Číslice 1 má krátkou odkloněnou čárku.

padělek
1. Písmeno M má šikmé svislice.
2. Písmeno E má střední vodorovnou čárku znatelně delší.
3. Obě písmena A mají příčky podstatně níže než příčka u písmene H.