Po stopách Londýnské emise
MERKUR 3/2002 - Autor: Rudolf Fischer
O DALŠÍCH OSOBNOSTECH JEJÍ HISTORIE
A PODIVNÉ NEROZLUŠTITELNOSTI
NÁKLADU ZNÁMEK
(Pokračování z č. 2/2002)
V době, kdy se už ukázalo, že plán první pomoci osvobozenému Československu (včetně přípravy poštovních známek a bankovek) si vyžádá mnohem větších nákladů, než se původně předpokládalo, akce s prodejem londýnských známek pro účely sběratelské by bývala byla zcela legální. Připomeňme si, že profesionální přístup Antonína Tichého vyvolal odpor britských známkových monopolistů, kteří obviňovali naší vládu z podvodu. Pracovníci velvyslanectví (bylo právním zástupcem státního aparátu v likvidaci) v jejich vleku se náhle začali chovat nelogicky. V chaosu falešného obvinění JUDr. Tichého, o němž víme, že se k němu propůjčila skupinka advokátů, nastoupilo nanejvýš podivné odhalení: zmíněné skandalizační kampaně totiž využila až dosud ve filatelistických kruzích málo známá obchodní organizace – Československá zásobovací a dopravní společnost v Londýně [53], působící uvnitř struktury exilového MHO. (Údaje o ní byly dlouho neprůhledné, zčásti taky mizely ve spisech vykonstruovaných soudních procesů se skupinou národohospodářů z padesátých let). Zvláštní zájem o vlivného doktora Tichého projevila řečená společnost v tichosti a na první pohled bez postranního úmyslu. Tím, i z dosavadního zjištění, začínám chápat některé informace, které jsem se dozvěděl od Antonína Tichého, aniž bych tehdy tušil jejich pravý obsah, tedy o pochopení motivace obviněného a jeho snahy odhalit pravého původce spiknutí proti své osobě. Je to nesnadné i pro soudobého badatele, jehož archivní objevy odkrývají autentické souvislosti (přičemž napadený autor londýnské emise o některých dokumentech neměl zřejmě ani tušení). Méně jasné je, kdo a proč za jednáním společnosti, která měla dočasně převzít export známek, vědomě či jen náhodně, stál.
Že Antonín Tichý přijal od Huberta Ripky úkol vyřešit ekonomické starosti kolem londýnské série z počátku nikomu nevadilo. Komplikace tu nastupují až ve zvoleném způsobu prodeje zaručujícím obchodní úspěch. Rovněž Tichého služební okolí je překvapeno postupem, který mohl příznivě ovlivnit státní dotace v librách. A nyní nastává paradox: při jakoby na hlavu postaveném zasvěcení dr. Tichého do nové obchodní možnosti se jeho iniciativa stává nežádoucí. Podnětem k tomu je klamná představa tehdejší Zásobovací a dopravní společnosti o úspěšnosti svého podnikání. Tichý dobře věděl, že už je jen otázkou času, kdy se společnost ujme obchodu se známkami. Smířit se s touto „nezbytností“, vynucovanou jejími představiteli, však nebyl ochoten. Důvod byl prostý: statutárním úkolem zásobovací a dopravní společnosti totiž nebyl prodej, nýbrž nákup! Především nákup potřeb pro obnovu čsl. státu podle dovozního programu (včetně programu UNRRY), vypracovaném Ministerstvem pro hospodářskou obnovu, na kterém měl – právě Tichý – významný podíl. I přes lákavé nabídky společnosti její pokusy obchodovat s londýnskou sérií podle daného principu odmítal (protože neprodávala, využívala v Anglii značnou výhodu: neplatila daně). Kritický postoj Tichého fungoval úspěšně do té doby, než se změnilo mocenské klima v aparátu exilových úředníků v posledních týdnech války.
Nejhorší pro Tichého bylo zjištění přímé souvislosti mezi obviněním z nelegálnosti obchodu, který zprostředkoval, a postojem společnosti během vyšetřování: tajně podpořila jeho odvolání z úřadu! Proč asi? Proto, že zahájil první pokus o legální poválečný prodej čs. filatelistického zboží? Při tom však došlo k porušení jiné zásady. Nebylo únosné prodávat známky vytištěné v Londýně ještě před jejich oficiálním vydáním. Tichý tím, že tento emisní princip opomenul (z toho však obviněn nebyl!), se dopustil kroku, který k filatelistické oblibě těchto známek nepřispěl. Pokud se pamatuji na slova dr. Tichého, o datu jejich vydání nikdo v exilu nevěděl. Potvrzuje to souhrnná zpráva dr. J. Bruegela („za MHO v likvidaci – odprodej nových čs. známek“) Ministerstvu pošt a telegrafů v Praze z 31. května 1945, tedy téměř měsíc po odvolání dr. Tichého [54]. Tentýž Bruegel žádá (17. 5. 1945) Ministerstvo zahraničních věcí v Londýně o zaslání telegramu ministrovi pošt: „Pro Hálu. Potřebujeme nutně vědět, zda československé poštovní známky tištěné v Anglii správně došly a kdy budou dány do oběhu. Stop. Odpovězte rychle.“ Teprve za měsíc (18. 6. 1945) odpovídá dr. Fritz z Presidia ministerstva pošt v Praze: „Známky zaslané přes Constantu do Československa došly v pořádku. Do oběhu budou dány, jakmile bude ujednána dohoda o známkách s povereníkem dr. Ševčíkem pro poštovní správu na Slovensku.“ Mezitím se výše zmíněná Czechoslovak Supply and Shipping Company Limited začala prosazovat samostatně. Ještě počátkem července 1945 v korespondenci s pražskými ministerstvy zahraničního obchodu a pošt činí dotazy k určení data vydání známek. Měla totiž překrýt „úředně“ zmařený obchod, „neúředně“ zorganizovaný A. Tichým, firmou českého majitele v Anglii, údajně čs. úřadům neznámou. Podle dnešního poznatku šlo také o překrytí daleko hrubší křivdy vůči Tichému, na kterou se mělo víceméně pozapomenout, což se podařilo. Lze to dosvědčit z archivní reminiscence oživených vztahů mezi horlivým britským advokátem Bennetem, který byl najat velvyslanectvím, a původcem emise Tichým; rozhodně k ní poskytuje dost důkazů. Vyšetřovatelé se „případem“ nechali unést, zvláště, když Tichý na jejich nesmyslné výzvy přestal reagovat. O to víc mu to měli za zlé, což každého, kdo pročítá zachované dokumenty, nemůže mýlit ani odradit od poznání skutečné podstaty věci.
Obvinění JUDr. Tichého z uzavření smlouvy (28. března 1945) s londýnskou firmou J. V. Rouber Ltd. „aniž by k sjednání přibral jiného úředníka práva znalého a dal se zastoupiti advokátem“, nebo podezření: „jakým způsobem se dr. Tichý dozvěděl o existenci firmy, která není v londýnském telefonním seznamu“ [55], a „byl-li oprávněn uzavírati smlouvu jménem čs. vlády“ (on, vládní zmocněnec!), protože „na konci jednoho exempláře přiložil svoji peče?“ – takové a další konstrukce měly být přijaty jako právní triumf advokáta velvyslance. Ve své právní tirádě neopomněl zdůraznit, že politikové a ministři, kteří již působili doma, nesmí být vystaveni přímému ani nepřímému podezření ze spoluúčasti, či dokonce dotčeni probíhajícím řízením se zmocněncem vlády. Ve skutečnosti však o rozsahu praktických opatření pro zajištění legálního prodeje londýnských známek, jakož i o rozsahu poskytnutých práv doktorovi Tichému, rozhodli právě jeho nadřízení.
Nezdá se mi vhodné ani důstojné, abych za dr. Tichého znovu na doložitelných faktech vyvracel falešná obvinění. Proto se vyhnu z tohoto důvodu zbytečné konfrontaci zveřejňováním dokumentů s příslušnými „čísly jednacími“ a ministerskými razítky z doby před sedmapadesáti lety. Uvedu tu však alespoň jeden: Čj.:444/45/dův. Prodej známek. Důvěrné. Velmi nutné. V Londýně dne 3. dubna 1945. Ministerstvu zahraničích věcí – informační odbor (opis se zasílá Ministerstvu financí): „M.H.O. sděluje, že rozprodej známek k filatelistickým účelům byl již zadán, a to tak, že distribuce bude provedena jednou firmou úředně za obvyklé zprostředkovatelské procento, přičemž čs. poštovní správě bude za známky placeno jich plné nominale přepočítané na _ v poměru 140 Kč = 1 _. Tímto připomínáme hlavní charakteristiku podmínek rozprodeje, tak jak byl Vámi a ostatními zúčastněnými ministerstvy schválen.“ [56] Následující dvě strany textu v šesti podrobných bodech uvádí všechna opatření a podmínky prodeje.
Např.: „Upustili jsme od výhrady rozprodeje 10.000 sérií za nominale pro čs. zahraniční zřízení, hlavně tedy pro rozprodej mezi vojáky, což by však znamenalo, že by čs. příslušníci utráceli své úspory za zboží, které si v brzké době budou moci opatřiti v Československu a to patrně značně levněji (snad za Kč, jejíž hodnota bude 200 Kč=1_ či pod.)…2. M.H.O. …požádalo jednoho ze zdejších čs. grafiků (Inž. Treichlinger), aby připravil obálku asi pro 100 sérií, které by v této zvláštní úpravě (complimentary) mohly býti z důvodů propagačních darovány významným osobnostem. M.H.O. by vítalo, kdyby se inf. odbor případně sám ujal této věci a zařídil s jmenovaným grafikem úpravu obálky a distribuci těchto aršíků“ [57].
Zajímavá jsou opatření k propagaci historie vzniku série ve filatelistickém tisku, rozeslání úředního oznámení všem významným obchodníkům, včetně celkového množství sérií daných do prodeje ve Velké Britanii, způsobu provedení distribuce do velkoobchodu. „Representanti Čs. národního výboru v Paříži požádali, aby jim bylo umožněno, aby prodejem určitého množství sérií ve Francii získali větší peněžní částku potřebnou pro obnovu Čs. národního domu v Paříži…M.H.O. činí opatření, aby této žádosti mohlo býti co nejplněji vyhověno. Také se jednalo o opatření určitého množství známek přetiskem Dunkerque na pamě? dobytí tohoto města čs. brigádou: „Protože však není pravděpodobné, že by k pádu Dunkerque došlo dlouho před konečným pádem Německa, neměl by podle názoru M.H.O. tento přetisk velkého významu.“ Tím ovšem nebyly vyloučeny různé úvahy o jiných „vhodných“ přetiscích, atp. Za ministra podepsán dr. A. Tichý. (Existuje více než průkazný Záznam o ústním jednání mezi dr. Tichým a dr. Kloudou na MZV z 13. 4. 1945, Č.j. 12247/45 o bližších informacích, doplňující předchozí citovaný přípis; mj. „Panu vyslanci K. Erbanovi: na vědomí a k laskavému schválení odstavce 5.“ – a řada podobných historických písemností z činnosti emisara a příslušných ústředních orgánů). Nejblíže pro poznání klimatu „nadřazenosti“ v Ministerstvu financí, které silně ovlivňovalo emisní činnost státních cenin, je náhodně objevený dopis, jehož obsah je jednoznačným pokynem nejen k zahájení prodeje poštovních známek, ale současně je stejně výmluvným symbolem jeho politické orientace: „M. H. O. k rukám dr. Tichého. Ministerstvo financí souhlasí s navrhovaným odprodejem poštovních známek k účelům filatelistickým a děkuje M. H. O. za iniciativu v této věci. M. F. je však nuceno vázati tento svůj souhlas na podmínku, že příslušné vydání známek bude používáno jen do zavedení jednotné měny. Rozhodnutí o jejich používání i po zavedení jednotné měny musí být ponecháno nové vládě. Současně opakuje M. F. svoji žádost, aby až do zavedení jednotné měny nebyly dány v oběh známky s obrazem pres. Masaryka, jelikož tohoto obrazu použilo M. F. pro kolky.“[58] Zatímco bychom očekávali vyústění střetů a zkoumaných dokladů do konečných přijatelných rozhodnutí, ve skutečnosti to dopadlo tak, že v Londýně (kdo ví, jak by se k závěrům šetření zachoval H. Ripka, kdyby se po více než šestiletém exilu 17. května nevrátil do Prahy) dostala trapná kauza neposlušného A. Tichého – „vzhledem k tomu, že nebylo jiného východiska“ – konečnou, papírovou podobu: Čj. 902/dův/45. /29. května 1945/, Pan Dr. Antonín Tichý, 6, Denhurst Gdns, Hendon. “…Poukazuje na odst. 5. a 6. svého přípisu ze dne 30. dubna t.r. čj. 657/45, zastavuji tímto s okamžitou platností Vaše služební požitky. Předseda likvidační komise při velvyslanectví ČSR v Londýně: Vysl. Dr. Jar. Císař. (Účtárně k záznamu a provedení. Stalo se! Plat zastaven dnem 31. května 1945“). Takový postup a zúčtování s osamělým vládním „provinilcem“, který nepřiměřenému tlaku neustoupil, byl nezvyklý – a na závěr exilu nehorázný.
Když se společný obchodní projekt Ripka–Tichý zhroutil před zraky zaujatých obchodníků a filatelistů, mohlo to být přínosné i pro „legální“ prodej londýnských známek Čs. zásobovací a dopravní společností? Pokud jde o emisní princip – tedy až k datu vydání – potom svým způsobem ano. Z pohledu objevených souvislostí kolem exilové emise se však na další významné osobnosti obchodu a filatelie jaksi zapomnělo. První z nich, dr. ing. Otto Eisler, z obzoru sběratelů však nezmizel. Dokonce zůstaly sporné okolnosti, jak a proč právě on získal značné množství všech hodnot zkusmých tisků londýnských známek přímo z tiskárny De La Rue. Vědělo se, že byl ředitelem Čs. zásobovací a dopravní společnosti, a že tisky obdržel asi měsíc po definitivním odjezdu dr. Tichého z Anglie. Druhou významnou osobností, jakoby v pozadí, byl Jan Horský (Bedřich Hochberg), ministerský rada a tajemník ministra zahraničního obchodu Ripky, po předchozím šéfovi Tichém (viz pozn. 17) Eislerův budoucí nadřízený, mj. i člen správní rady Čs. zásobovací a dopravní společnosti. Po rozkolu s Tichým londýnské známky prodávala právě tato společnost. Její filatelistický obchod vykrystalizoval a díky Eislerovi a Horskému se co do rozsahu znásobil. Regulérnost tohoto obchodování měla šanci, kterou měl z počátku zaštítit seriózní prodej po datu jejich vyhlášeného předání do oběhu v ČSR. Stejně tak tomu mělo být i s exportem dalších poválečných emisí Československa. Jenže nejpravděpodobnějším problémem ale bylo, že společnost začala přebírat i některé úkoly za exilovou státní správu v likvidaci, například zaplacení účtů za poštovní známky vytištěné v Anglii. Stalo se tak bohužel pod jiným klíčem, než měl být příjem ze zmařeného obchodu v režii Ripka–Tichý, a současně pro pohodlí zbývajících ministerských úředníků.
Dokumenty o likvidaci účtu firmy Thomas De La Rue, o jeho putování všemi institucemi, které v Londýně ještě fungovaly, jsou značně obsáhlé, v celku srozumitelné, místy však poznamenané stanovisky úředníků, kteří si s proplacením nevěděli rady. Po měsíci od vystavení účtu konečné doporučení připravil pracovník Zásobovací a dopravní společnosti Z. Rudinger: „Za stávajících okolností nelze likvidovat účet s obvyklou péčí…Spisy, týkající se nákupu známek, byly vybrány z registratury panem Drem Trnkou a vzaty do Prahy,…u části spisů v Londýně nelze jistiti, zda některé dopisy neschází, ale účet odpovídá původnímu kupnímu listu. Vzdor těmto okolnostem doporučuji proplacení účtu ze dne 23. 4. 1945 na jedenáct tisíc tři sta patnáct liber dva šilinky a jedna pence bez dalšího průtahu.“ V odůvodnění jsou zajímavé informace: „Cena za 1000 známek zní na 1/8d, dodatečně potvrzena sleva 1/4d za vynechanou vložku voskového papíru mezi jednotlivými archy.“ Účet zněl na 275 beden s obsahem po 2 500 arších známek (skutečně byly vyvezeny lodí Benledi, čekalo se na urychlení dodávky do ČSR). Ani to se neobešlo bez problémů: „Nevystavili jsme platební příkaz na malý dodatečný účet za dopravu z Liverpoolu do Londýna, jelikož zní na „delivery fob British Port“ a nikoliv „fob London“, jako účet, atd.
Pro badatele je nejhodnotnější samotný účet tiskárny s podrobnými údaji: počty tiskových archů, celkový náklad i množství jednotlivých hodnot známek, balení a číslování, hrubá váha, rozměry beden, atd. Umožňuje porovnat rozdílnosti mezi ohlašovaným, uvažovaným, objednaným, skutečným i záhadným počtem vytištěné a distribuované londýnské emise. A ta nespočívá pouze v různých etapách a pohyblivosti, kterou znamenaly změny v průběhu příprav a realizace emise. Rozporuplné se ukazují číselné údaje pro sběratele. Zatímco první oznámení o celkovém počtu činí 117 milionů známek (Československá filatelie, I. ročník, 8. 9. 1945), účet z De La Rue vykazuje 137,500.000 kusů. Avšak Speciální příručka pro sběratele (L. Novotný, 1970) a Specializovaný katalog (1978) prezentují 131,400.000 kusů. Tuto částku však zvýšila o 1 milion Specializovaná příručka (1988) a dodnes vytrvale všechny katalogy firmy Trojan. (Zjednodušený přehled o nákladu londýnského vydání vyčíslují například katalogy MICHEL Europa: 2 – 16 milionů kusů).
A? už katalogy specifikují vytištěný náklad jednotlivých nominálních hodnot jakkoli přibližně či stejně, zcela jiné počty vykazuje zachovaný účet: u 5 h a 20 h jsou vyšší o 3,500.000, vyšší náklad o 1 milion je u 10 h, o půldruhý milion u hodnoty 50 h, o 4,200.000 u 1 Kč, o 450 tisíc u 1,50 Kč a 2 Kč o 3,700.000. V účtu jsou počty vytištěných známek ostatních hodnot výrazně nižší než v katalozích: 25 h a 60 h o 1,150.000, u 30 h o 2,050.000, u 40 h o 1,750.000, u 2,50 Kč o 950 tisíc, u 3 Kč o 1,550.000, u 4 Kč nižší dokonce o 2,800.000, u 5 Kč o 800 tisíc, u 10 Kč o 550 tisíc. Taková konfrontace umožňuje na dosavadní poznatky okamžitě reagovat. Či spíše: porovnat podrobně dostupné důkazy, ale zřejmě jen za podmínky, co by to asi dnešku přineslo. Jestliže po tolika letech opožděně a mírou pochybnosti poměřuji věrohodnost „tradovaného“, nekriticky a laicky přejímaného nákladu londýnské emise, je v závěru nutné v zájmu historické pravdy podat svědectví archivních dokumentů: Kritéria citovaného účtu De La Rue pro stanovení oficiálního počtu skutečně vytištěných známek jsou sice pravdivá, ale jen dílčí, částečná, nikoliv konečná. Jsou tedy neúplná, nekompletní. Nechce se ani věřit, že stěžejní údaj o faktickém počtu vytištěných známek londýnské emise čekal na své zveřejnění od konce druhé světové války až do vydání tohoto čísla časopisu Merkur Revue. Důsledky utajení počtu vytištěných známek nepřekonali ani zasvěcení autoři publikace ministerstva pošt [59], kterými byli filatelistický redaktor Ervín Hirsch a šéf úseku poštovních cenin Jaroslav Zavřel. Konstatovali „katalogovou stručnost a namnoze i neúplnost“ údajů od roku 1945, „nemožnost hlubšího studia“ a podtrhli „jeho předčasnost.“ Bylo by však na místě, kdyby tehdy přiznali, že vrcholovému orgánu resortu pošt s Františkem Hálou bylo poskytnutí jim známých informací o skutečném nákladu emise filatelistům přinejmenším lhostejné. Mně až zarážela naléhavost, s níž dr. Nenáhlo – z pověření ministra pošt – počátkem října 1945 „činil u Ministerstva zahraničního obchodu dotaz: 1) kolik známek bylo celkem objednáno, 2) kdy, jak a kým byly tyto expedovány a 3) jak byly zaplaceny příslušné účty.“ Teprve v kontextu celé této studie čtenář posoudí roli již zmíněného Jana Horského. V tomto případě mu vděčíme za archivovaný spis (Zákl. čís: 230) s odpovědí dotazu Ministerstvu pošt [60]. Záležitost vyřizovala Čs. zásobovací a dopravní společnost v Londýně přípisem ze dne 5.XI.1945 čj.326 s následujícím vysvětlením: „Ad 1) Dne 20. června 1944 objednali jsme u Firmy Thomas De La Rue & Co. Ltd., Duffeerin Street, E.C.1., 174,500.000 kusů známek za 1s.7-3/4d. za 1,000, kteroužto objednávku schválilo ministerstvo financí dopisem ze dne 3. června 1944. Dopis firmy De La Rue & Co. Ltd. ze dne 20. června 1944 a dopis ministerstva financí ze 3. července č. 6715/I-44 přikládáme. Ad 2) a/ 137,500.000 kusů odesláno ve 275 bednách s obsahem po 2,500 arších známek lodí S. S.“Benledi“ dne 16/4/45 z Liverpoolu přes Konstanci do Prahy. b/ 35,400.000 kusů odesláno v 75 bednách lodí S. S. „Newborough“ dne 10/7/45 na ministerstvo pošt přes Konstanci. c/ 1,200.000 zůstává v safe v Anglo-Prague Bance v Londýně. d/ 400.000 zůstává uloženo u nás. ad 3) a/ účet za 137,500.000 kusů na 11.315.2.1 liber zaplacen šekem č. 83500 ministerstvem financí v Londýně dne 18. 5. 45 dle přiložené kopie dopisu. b/ účet za 35,400.000 kusů na 2,913.2.6 liber odevzdán našemu velvyslanectví v Londýně, finanční oddělení, dne 24. srpna 1945 k zaplacení. Opis přípisu na velvyslanectví a opis účtu firmy Thomas De La Rue ze dne 13. června 1945 přikládáme. c/ účet za 1,200.000 kusů na 98.15.0. liber odevzdali jsme 5. června 1945 na ministerstvo financí v Londýně se žádostí, aby účet byl proplacen. Opis účtu a dopis ministerstva financí ze dne 8. června 1945 přikládáme. d/ účet za 400,000 kusů na 32.18.4. liber předali jsme velvyslanectví, finančnímu oddělení v Londýně, se žádostí o proplacení. Opis účtu i přípisu přikládáme.“
Jak důvěryhodné je vposledku odtajnění těchto byrokratických, ale mimo jakoukoli pochybnost prokazatelných dokumentů, poznáme snadno: Rozhodne-li se kterýkoliv editor katalogů poštovních známek zatím k nevídanému činu a napraví (rehabilituje) vykazovaný souhrnný náklad (Auflage, tirage, number issued, number of copies, tiraggio, tiratura, tirada, kladás, eldona numero, numero de la eldonita, atd.) Londýnské emise (Ausgabe London: Auslandsarmee, atd.) bude to svědčit o jeho seriozním přístupu by? k drobnosti z dějin známky a k filatelistům.
(Pokračování)
Rudolf Fischer
Poznámky
[53] Společnost založena 12. 3. 1943, do obchodního rejstříku v Londýně zapsána 13. 11. 1943 pod jménem Czechoslovak Supply and Shipping Company, Ltd. Činnost zahájila 1. 10. 1944.
[54] A. Tichý se teprve v sedmdesátých letech dostává k tomu, co snad bylo jádrem poznání, když shledal, kdo mohl mít zájem na jeho poškození před koncem exilu. Ponechme stranou, že se vůči Bruegelovi – Brügelovi (viz pozn. 50) exponoval poněkud poplatným způsobem: „Do našeho dneška ještě zasahuje případ JUDr. Wofganga Bruegela. Byl to on, který jako Němec židovského původu nesl hlavní odpovědnost za rekonstrukční programy ministerstva pro hospodářskou obnovu, které měly být základnou hospodářského života osvobozeného Československa. (Druhý v řadě byl ze? Osuského JUDr. Jaroslav Trnka). O Bruegelovi bylo známo, že pod jménem Georg Bruenner uveřejňuje v britském tisku články plné nenávisti k osvobozovacímu boji Čechů a Slováků. Dodával i falešné informace, v úřadě se obklopoval individui svého typu…Je v podstatě revanšistou svého druhu, který je uznáván za pokrokového jen proto, že vzhledem ke svému původu nemohl být nacistou“, atd. (Dr. Antonín Tichý – ANTI: Londýnská Nová Svoboda – Poznámky a úvahy o jedné koncepci československého odboje; 1973, rukopis, str. 101).
[55] Těžko usuzovat o „neznámé“ firmě, kterou z permanentní inzerce znali nejen filatelisté, ale každý čtenář týdeníku „Čechoslovák“ (The Czechoslovak Weekly), vycházející v Londýně péčí Ministerstva zahraničních věcí ČSR. List se stal mluvčím čs. vlády. Viz např. č. 49 – 50, 15. XII. 1944, s. 4, nebo č. 45, 9. XI. 1945, s. 2: “ČESKOSLOVENSKÝ OBCHOD ZNÁMKAMI. Velký výběr. Československé známky a známky mnoha jiných zemí, britských kolonií, nejvýhodněji nakoupíte, vyměníte nebo prodáte u firmy J. TAUBER (J. V. Rouber, Ltd.) London, E.C.2. Platím nejvyšší ceny za čs. rarity“, atd. Druhou nejznámější firmou na stránkách Čechoslováka byla „ALPHA STAMPS, LTD. Ředitel Mano Katz dříve v Brně, mluví se česky.“
[56] Podrobnosti o legalizaci obchodního projektu dr. Tichého prokazuje spis předchozí. Č.j. 11778/II/45 ministerstva financí z 26. 3. 1945 Ministerstvu hospodářské obnovy:“Na schůzi ministrů, kteří zůstali v Londýně, konané dne 23. března 1945, byl schválen Váš návrh na prodej známek za _ 30.000,- neb výhodnější nabídku ve smyslu Vašeho návrhu.“ Nezdá se podivné, proč tento dopis zástupce ministra financí nebyl přidělen Tichému, nýbrž Brügelovi?
[57] Otto Treichlingera jsme znali od roku 1945 jako autora knižních obálek Tři fronty odboje – Příběhy příslušníků čs. zahraniční armády ze západu pro vydavatelství Naše vojsko.
[58] Zůstává otázkou, proč doručený dopis – určený A. Tichému – podatelna 9. dubna 1945 podezřelým způsobem předepsala Eugenu Löblovi.
[59] Třicet let československé poštovní známky 1918 – 1948, vydalo Ministerstvo pošt, v Praze 1948, s. 101.
[60] Presidium ministerstva zahraničního obchodu, Č.j. P- 4105/1945, Zaplacení účtu za poštovní známky vydané v Anglii. Referent dr. Kasal popletl „vydání“ známek s jejich výrobou, ale na pokyn Horského obstaral podrobnosti a zároveň připojil opisy příslušné korespondence. Dopis z 19. listopadu 1945, vypravený 21. XI. 45, přípoj k vyřízení 1 sešit, označený *.
Dr. Antonín Tichý
Dr. Ing. Otto Eisler
(Pokračování z č. 2/2002)
V době, kdy se už ukázalo, že plán první pomoci osvobozenému Československu (včetně přípravy poštovních známek a bankovek) si vyžádá mnohem větších nákladů, než se původně předpokládalo, akce s prodejem londýnských známek pro účely sběratelské by bývala byla zcela legální. Připomeňme si, že profesionální přístup Antonína Tichého vyvolal odpor britských známkových monopolistů, kteří obviňovali naší vládu z podvodu. Pracovníci velvyslanectví (bylo právním zástupcem státního aparátu v likvidaci) v jejich vleku se náhle začali chovat nelogicky. V chaosu falešného obvinění JUDr. Tichého, o němž víme, že se k němu propůjčila skupinka advokátů, nastoupilo nanejvýš podivné odhalení: zmíněné skandalizační kampaně totiž využila až dosud ve filatelistických kruzích málo známá obchodní organizace – Československá zásobovací a dopravní společnost v Londýně [53], působící uvnitř struktury exilového MHO. (Údaje o ní byly dlouho neprůhledné, zčásti taky mizely ve spisech vykonstruovaných soudních procesů se skupinou národohospodářů z padesátých let). Zvláštní zájem o vlivného doktora Tichého projevila řečená společnost v tichosti a na první pohled bez postranního úmyslu. Tím, i z dosavadního zjištění, začínám chápat některé informace, které jsem se dozvěděl od Antonína Tichého, aniž bych tehdy tušil jejich pravý obsah, tedy o pochopení motivace obviněného a jeho snahy odhalit pravého původce spiknutí proti své osobě. Je to nesnadné i pro soudobého badatele, jehož archivní objevy odkrývají autentické souvislosti (přičemž napadený autor londýnské emise o některých dokumentech neměl zřejmě ani tušení). Méně jasné je, kdo a proč za jednáním společnosti, která měla dočasně převzít export známek, vědomě či jen náhodně, stál.
Že Antonín Tichý přijal od Huberta Ripky úkol vyřešit ekonomické starosti kolem londýnské série z počátku nikomu nevadilo. Komplikace tu nastupují až ve zvoleném způsobu prodeje zaručujícím obchodní úspěch. Rovněž Tichého služební okolí je překvapeno postupem, který mohl příznivě ovlivnit státní dotace v librách. A nyní nastává paradox: při jakoby na hlavu postaveném zasvěcení dr. Tichého do nové obchodní možnosti se jeho iniciativa stává nežádoucí. Podnětem k tomu je klamná představa tehdejší Zásobovací a dopravní společnosti o úspěšnosti svého podnikání. Tichý dobře věděl, že už je jen otázkou času, kdy se společnost ujme obchodu se známkami. Smířit se s touto „nezbytností“, vynucovanou jejími představiteli, však nebyl ochoten. Důvod byl prostý: statutárním úkolem zásobovací a dopravní společnosti totiž nebyl prodej, nýbrž nákup! Především nákup potřeb pro obnovu čsl. státu podle dovozního programu (včetně programu UNRRY), vypracovaném Ministerstvem pro hospodářskou obnovu, na kterém měl – právě Tichý – významný podíl. I přes lákavé nabídky společnosti její pokusy obchodovat s londýnskou sérií podle daného principu odmítal (protože neprodávala, využívala v Anglii značnou výhodu: neplatila daně). Kritický postoj Tichého fungoval úspěšně do té doby, než se změnilo mocenské klima v aparátu exilových úředníků v posledních týdnech války.
Nejhorší pro Tichého bylo zjištění přímé souvislosti mezi obviněním z nelegálnosti obchodu, který zprostředkoval, a postojem společnosti během vyšetřování: tajně podpořila jeho odvolání z úřadu! Proč asi? Proto, že zahájil první pokus o legální poválečný prodej čs. filatelistického zboží? Při tom však došlo k porušení jiné zásady. Nebylo únosné prodávat známky vytištěné v Londýně ještě před jejich oficiálním vydáním. Tichý tím, že tento emisní princip opomenul (z toho však obviněn nebyl!), se dopustil kroku, který k filatelistické oblibě těchto známek nepřispěl. Pokud se pamatuji na slova dr. Tichého, o datu jejich vydání nikdo v exilu nevěděl. Potvrzuje to souhrnná zpráva dr. J. Bruegela („za MHO v likvidaci – odprodej nových čs. známek“) Ministerstvu pošt a telegrafů v Praze z 31. května 1945, tedy téměř měsíc po odvolání dr. Tichého [54]. Tentýž Bruegel žádá (17. 5. 1945) Ministerstvo zahraničních věcí v Londýně o zaslání telegramu ministrovi pošt: „Pro Hálu. Potřebujeme nutně vědět, zda československé poštovní známky tištěné v Anglii správně došly a kdy budou dány do oběhu. Stop. Odpovězte rychle.“ Teprve za měsíc (18. 6. 1945) odpovídá dr. Fritz z Presidia ministerstva pošt v Praze: „Známky zaslané přes Constantu do Československa došly v pořádku. Do oběhu budou dány, jakmile bude ujednána dohoda o známkách s povereníkem dr. Ševčíkem pro poštovní správu na Slovensku.“ Mezitím se výše zmíněná Czechoslovak Supply and Shipping Company Limited začala prosazovat samostatně. Ještě počátkem července 1945 v korespondenci s pražskými ministerstvy zahraničního obchodu a pošt činí dotazy k určení data vydání známek. Měla totiž překrýt „úředně“ zmařený obchod, „neúředně“ zorganizovaný A. Tichým, firmou českého majitele v Anglii, údajně čs. úřadům neznámou. Podle dnešního poznatku šlo také o překrytí daleko hrubší křivdy vůči Tichému, na kterou se mělo víceméně pozapomenout, což se podařilo. Lze to dosvědčit z archivní reminiscence oživených vztahů mezi horlivým britským advokátem Bennetem, který byl najat velvyslanectvím, a původcem emise Tichým; rozhodně k ní poskytuje dost důkazů. Vyšetřovatelé se „případem“ nechali unést, zvláště, když Tichý na jejich nesmyslné výzvy přestal reagovat. O to víc mu to měli za zlé, což každého, kdo pročítá zachované dokumenty, nemůže mýlit ani odradit od poznání skutečné podstaty věci.
Obvinění JUDr. Tichého z uzavření smlouvy (28. března 1945) s londýnskou firmou J. V. Rouber Ltd. „aniž by k sjednání přibral jiného úředníka práva znalého a dal se zastoupiti advokátem“, nebo podezření: „jakým způsobem se dr. Tichý dozvěděl o existenci firmy, která není v londýnském telefonním seznamu“ [55], a „byl-li oprávněn uzavírati smlouvu jménem čs. vlády“ (on, vládní zmocněnec!), protože „na konci jednoho exempláře přiložil svoji peče?“ – takové a další konstrukce měly být přijaty jako právní triumf advokáta velvyslance. Ve své právní tirádě neopomněl zdůraznit, že politikové a ministři, kteří již působili doma, nesmí být vystaveni přímému ani nepřímému podezření ze spoluúčasti, či dokonce dotčeni probíhajícím řízením se zmocněncem vlády. Ve skutečnosti však o rozsahu praktických opatření pro zajištění legálního prodeje londýnských známek, jakož i o rozsahu poskytnutých práv doktorovi Tichému, rozhodli právě jeho nadřízení.
Nezdá se mi vhodné ani důstojné, abych za dr. Tichého znovu na doložitelných faktech vyvracel falešná obvinění. Proto se vyhnu z tohoto důvodu zbytečné konfrontaci zveřejňováním dokumentů s příslušnými „čísly jednacími“ a ministerskými razítky z doby před sedmapadesáti lety. Uvedu tu však alespoň jeden: Čj.:444/45/dův. Prodej známek. Důvěrné. Velmi nutné. V Londýně dne 3. dubna 1945. Ministerstvu zahraničích věcí – informační odbor (opis se zasílá Ministerstvu financí): „M.H.O. sděluje, že rozprodej známek k filatelistickým účelům byl již zadán, a to tak, že distribuce bude provedena jednou firmou úředně za obvyklé zprostředkovatelské procento, přičemž čs. poštovní správě bude za známky placeno jich plné nominale přepočítané na _ v poměru 140 Kč = 1 _. Tímto připomínáme hlavní charakteristiku podmínek rozprodeje, tak jak byl Vámi a ostatními zúčastněnými ministerstvy schválen.“ [56] Následující dvě strany textu v šesti podrobných bodech uvádí všechna opatření a podmínky prodeje.
Např.: „Upustili jsme od výhrady rozprodeje 10.000 sérií za nominale pro čs. zahraniční zřízení, hlavně tedy pro rozprodej mezi vojáky, což by však znamenalo, že by čs. příslušníci utráceli své úspory za zboží, které si v brzké době budou moci opatřiti v Československu a to patrně značně levněji (snad za Kč, jejíž hodnota bude 200 Kč=1_ či pod.)…2. M.H.O. …požádalo jednoho ze zdejších čs. grafiků (Inž. Treichlinger), aby připravil obálku asi pro 100 sérií, které by v této zvláštní úpravě (complimentary) mohly býti z důvodů propagačních darovány významným osobnostem. M.H.O. by vítalo, kdyby se inf. odbor případně sám ujal této věci a zařídil s jmenovaným grafikem úpravu obálky a distribuci těchto aršíků“ [57].
Zajímavá jsou opatření k propagaci historie vzniku série ve filatelistickém tisku, rozeslání úředního oznámení všem významným obchodníkům, včetně celkového množství sérií daných do prodeje ve Velké Britanii, způsobu provedení distribuce do velkoobchodu. „Representanti Čs. národního výboru v Paříži požádali, aby jim bylo umožněno, aby prodejem určitého množství sérií ve Francii získali větší peněžní částku potřebnou pro obnovu Čs. národního domu v Paříži…M.H.O. činí opatření, aby této žádosti mohlo býti co nejplněji vyhověno. Také se jednalo o opatření určitého množství známek přetiskem Dunkerque na pamě? dobytí tohoto města čs. brigádou: „Protože však není pravděpodobné, že by k pádu Dunkerque došlo dlouho před konečným pádem Německa, neměl by podle názoru M.H.O. tento přetisk velkého významu.“ Tím ovšem nebyly vyloučeny různé úvahy o jiných „vhodných“ přetiscích, atp. Za ministra podepsán dr. A. Tichý. (Existuje více než průkazný Záznam o ústním jednání mezi dr. Tichým a dr. Kloudou na MZV z 13. 4. 1945, Č.j. 12247/45 o bližších informacích, doplňující předchozí citovaný přípis; mj. „Panu vyslanci K. Erbanovi: na vědomí a k laskavému schválení odstavce 5.“ – a řada podobných historických písemností z činnosti emisara a příslušných ústředních orgánů). Nejblíže pro poznání klimatu „nadřazenosti“ v Ministerstvu financí, které silně ovlivňovalo emisní činnost státních cenin, je náhodně objevený dopis, jehož obsah je jednoznačným pokynem nejen k zahájení prodeje poštovních známek, ale současně je stejně výmluvným symbolem jeho politické orientace: „M. H. O. k rukám dr. Tichého. Ministerstvo financí souhlasí s navrhovaným odprodejem poštovních známek k účelům filatelistickým a děkuje M. H. O. za iniciativu v této věci. M. F. je však nuceno vázati tento svůj souhlas na podmínku, že příslušné vydání známek bude používáno jen do zavedení jednotné měny. Rozhodnutí o jejich používání i po zavedení jednotné měny musí být ponecháno nové vládě. Současně opakuje M. F. svoji žádost, aby až do zavedení jednotné měny nebyly dány v oběh známky s obrazem pres. Masaryka, jelikož tohoto obrazu použilo M. F. pro kolky.“[58] Zatímco bychom očekávali vyústění střetů a zkoumaných dokladů do konečných přijatelných rozhodnutí, ve skutečnosti to dopadlo tak, že v Londýně (kdo ví, jak by se k závěrům šetření zachoval H. Ripka, kdyby se po více než šestiletém exilu 17. května nevrátil do Prahy) dostala trapná kauza neposlušného A. Tichého – „vzhledem k tomu, že nebylo jiného východiska“ – konečnou, papírovou podobu: Čj. 902/dův/45. /29. května 1945/, Pan Dr. Antonín Tichý, 6, Denhurst Gdns, Hendon. “…Poukazuje na odst. 5. a 6. svého přípisu ze dne 30. dubna t.r. čj. 657/45, zastavuji tímto s okamžitou platností Vaše služební požitky. Předseda likvidační komise při velvyslanectví ČSR v Londýně: Vysl. Dr. Jar. Císař. (Účtárně k záznamu a provedení. Stalo se! Plat zastaven dnem 31. května 1945“). Takový postup a zúčtování s osamělým vládním „provinilcem“, který nepřiměřenému tlaku neustoupil, byl nezvyklý – a na závěr exilu nehorázný.
Když se společný obchodní projekt Ripka–Tichý zhroutil před zraky zaujatých obchodníků a filatelistů, mohlo to být přínosné i pro „legální“ prodej londýnských známek Čs. zásobovací a dopravní společností? Pokud jde o emisní princip – tedy až k datu vydání – potom svým způsobem ano. Z pohledu objevených souvislostí kolem exilové emise se však na další významné osobnosti obchodu a filatelie jaksi zapomnělo. První z nich, dr. ing. Otto Eisler, z obzoru sběratelů však nezmizel. Dokonce zůstaly sporné okolnosti, jak a proč právě on získal značné množství všech hodnot zkusmých tisků londýnských známek přímo z tiskárny De La Rue. Vědělo se, že byl ředitelem Čs. zásobovací a dopravní společnosti, a že tisky obdržel asi měsíc po definitivním odjezdu dr. Tichého z Anglie. Druhou významnou osobností, jakoby v pozadí, byl Jan Horský (Bedřich Hochberg), ministerský rada a tajemník ministra zahraničního obchodu Ripky, po předchozím šéfovi Tichém (viz pozn. 17) Eislerův budoucí nadřízený, mj. i člen správní rady Čs. zásobovací a dopravní společnosti. Po rozkolu s Tichým londýnské známky prodávala právě tato společnost. Její filatelistický obchod vykrystalizoval a díky Eislerovi a Horskému se co do rozsahu znásobil. Regulérnost tohoto obchodování měla šanci, kterou měl z počátku zaštítit seriózní prodej po datu jejich vyhlášeného předání do oběhu v ČSR. Stejně tak tomu mělo být i s exportem dalších poválečných emisí Československa. Jenže nejpravděpodobnějším problémem ale bylo, že společnost začala přebírat i některé úkoly za exilovou státní správu v likvidaci, například zaplacení účtů za poštovní známky vytištěné v Anglii. Stalo se tak bohužel pod jiným klíčem, než měl být příjem ze zmařeného obchodu v režii Ripka–Tichý, a současně pro pohodlí zbývajících ministerských úředníků.
Dokumenty o likvidaci účtu firmy Thomas De La Rue, o jeho putování všemi institucemi, které v Londýně ještě fungovaly, jsou značně obsáhlé, v celku srozumitelné, místy však poznamenané stanovisky úředníků, kteří si s proplacením nevěděli rady. Po měsíci od vystavení účtu konečné doporučení připravil pracovník Zásobovací a dopravní společnosti Z. Rudinger: „Za stávajících okolností nelze likvidovat účet s obvyklou péčí…Spisy, týkající se nákupu známek, byly vybrány z registratury panem Drem Trnkou a vzaty do Prahy,…u části spisů v Londýně nelze jistiti, zda některé dopisy neschází, ale účet odpovídá původnímu kupnímu listu. Vzdor těmto okolnostem doporučuji proplacení účtu ze dne 23. 4. 1945 na jedenáct tisíc tři sta patnáct liber dva šilinky a jedna pence bez dalšího průtahu.“ V odůvodnění jsou zajímavé informace: „Cena za 1000 známek zní na 1/8d, dodatečně potvrzena sleva 1/4d za vynechanou vložku voskového papíru mezi jednotlivými archy.“ Účet zněl na 275 beden s obsahem po 2 500 arších známek (skutečně byly vyvezeny lodí Benledi, čekalo se na urychlení dodávky do ČSR). Ani to se neobešlo bez problémů: „Nevystavili jsme platební příkaz na malý dodatečný účet za dopravu z Liverpoolu do Londýna, jelikož zní na „delivery fob British Port“ a nikoliv „fob London“, jako účet, atd.
Pro badatele je nejhodnotnější samotný účet tiskárny s podrobnými údaji: počty tiskových archů, celkový náklad i množství jednotlivých hodnot známek, balení a číslování, hrubá váha, rozměry beden, atd. Umožňuje porovnat rozdílnosti mezi ohlašovaným, uvažovaným, objednaným, skutečným i záhadným počtem vytištěné a distribuované londýnské emise. A ta nespočívá pouze v různých etapách a pohyblivosti, kterou znamenaly změny v průběhu příprav a realizace emise. Rozporuplné se ukazují číselné údaje pro sběratele. Zatímco první oznámení o celkovém počtu činí 117 milionů známek (Československá filatelie, I. ročník, 8. 9. 1945), účet z De La Rue vykazuje 137,500.000 kusů. Avšak Speciální příručka pro sběratele (L. Novotný, 1970) a Specializovaný katalog (1978) prezentují 131,400.000 kusů. Tuto částku však zvýšila o 1 milion Specializovaná příručka (1988) a dodnes vytrvale všechny katalogy firmy Trojan. (Zjednodušený přehled o nákladu londýnského vydání vyčíslují například katalogy MICHEL Europa: 2 – 16 milionů kusů).
A? už katalogy specifikují vytištěný náklad jednotlivých nominálních hodnot jakkoli přibližně či stejně, zcela jiné počty vykazuje zachovaný účet: u 5 h a 20 h jsou vyšší o 3,500.000, vyšší náklad o 1 milion je u 10 h, o půldruhý milion u hodnoty 50 h, o 4,200.000 u 1 Kč, o 450 tisíc u 1,50 Kč a 2 Kč o 3,700.000. V účtu jsou počty vytištěných známek ostatních hodnot výrazně nižší než v katalozích: 25 h a 60 h o 1,150.000, u 30 h o 2,050.000, u 40 h o 1,750.000, u 2,50 Kč o 950 tisíc, u 3 Kč o 1,550.000, u 4 Kč nižší dokonce o 2,800.000, u 5 Kč o 800 tisíc, u 10 Kč o 550 tisíc. Taková konfrontace umožňuje na dosavadní poznatky okamžitě reagovat. Či spíše: porovnat podrobně dostupné důkazy, ale zřejmě jen za podmínky, co by to asi dnešku přineslo. Jestliže po tolika letech opožděně a mírou pochybnosti poměřuji věrohodnost „tradovaného“, nekriticky a laicky přejímaného nákladu londýnské emise, je v závěru nutné v zájmu historické pravdy podat svědectví archivních dokumentů: Kritéria citovaného účtu De La Rue pro stanovení oficiálního počtu skutečně vytištěných známek jsou sice pravdivá, ale jen dílčí, částečná, nikoliv konečná. Jsou tedy neúplná, nekompletní. Nechce se ani věřit, že stěžejní údaj o faktickém počtu vytištěných známek londýnské emise čekal na své zveřejnění od konce druhé světové války až do vydání tohoto čísla časopisu Merkur Revue. Důsledky utajení počtu vytištěných známek nepřekonali ani zasvěcení autoři publikace ministerstva pošt [59], kterými byli filatelistický redaktor Ervín Hirsch a šéf úseku poštovních cenin Jaroslav Zavřel. Konstatovali „katalogovou stručnost a namnoze i neúplnost“ údajů od roku 1945, „nemožnost hlubšího studia“ a podtrhli „jeho předčasnost.“ Bylo by však na místě, kdyby tehdy přiznali, že vrcholovému orgánu resortu pošt s Františkem Hálou bylo poskytnutí jim známých informací o skutečném nákladu emise filatelistům přinejmenším lhostejné. Mně až zarážela naléhavost, s níž dr. Nenáhlo – z pověření ministra pošt – počátkem října 1945 „činil u Ministerstva zahraničního obchodu dotaz: 1) kolik známek bylo celkem objednáno, 2) kdy, jak a kým byly tyto expedovány a 3) jak byly zaplaceny příslušné účty.“ Teprve v kontextu celé této studie čtenář posoudí roli již zmíněného Jana Horského. V tomto případě mu vděčíme za archivovaný spis (Zákl. čís: 230) s odpovědí dotazu Ministerstvu pošt [60]. Záležitost vyřizovala Čs. zásobovací a dopravní společnost v Londýně přípisem ze dne 5.XI.1945 čj.326 s následujícím vysvětlením: „Ad 1) Dne 20. června 1944 objednali jsme u Firmy Thomas De La Rue & Co. Ltd., Duffeerin Street, E.C.1., 174,500.000 kusů známek za 1s.7-3/4d. za 1,000, kteroužto objednávku schválilo ministerstvo financí dopisem ze dne 3. června 1944. Dopis firmy De La Rue & Co. Ltd. ze dne 20. června 1944 a dopis ministerstva financí ze 3. července č. 6715/I-44 přikládáme. Ad 2) a/ 137,500.000 kusů odesláno ve 275 bednách s obsahem po 2,500 arších známek lodí S. S.“Benledi“ dne 16/4/45 z Liverpoolu přes Konstanci do Prahy. b/ 35,400.000 kusů odesláno v 75 bednách lodí S. S. „Newborough“ dne 10/7/45 na ministerstvo pošt přes Konstanci. c/ 1,200.000 zůstává v safe v Anglo-Prague Bance v Londýně. d/ 400.000 zůstává uloženo u nás. ad 3) a/ účet za 137,500.000 kusů na 11.315.2.1 liber zaplacen šekem č. 83500 ministerstvem financí v Londýně dne 18. 5. 45 dle přiložené kopie dopisu. b/ účet za 35,400.000 kusů na 2,913.2.6 liber odevzdán našemu velvyslanectví v Londýně, finanční oddělení, dne 24. srpna 1945 k zaplacení. Opis přípisu na velvyslanectví a opis účtu firmy Thomas De La Rue ze dne 13. června 1945 přikládáme. c/ účet za 1,200.000 kusů na 98.15.0. liber odevzdali jsme 5. června 1945 na ministerstvo financí v Londýně se žádostí, aby účet byl proplacen. Opis účtu a dopis ministerstva financí ze dne 8. června 1945 přikládáme. d/ účet za 400,000 kusů na 32.18.4. liber předali jsme velvyslanectví, finančnímu oddělení v Londýně, se žádostí o proplacení. Opis účtu i přípisu přikládáme.“
Jak důvěryhodné je vposledku odtajnění těchto byrokratických, ale mimo jakoukoli pochybnost prokazatelných dokumentů, poznáme snadno: Rozhodne-li se kterýkoliv editor katalogů poštovních známek zatím k nevídanému činu a napraví (rehabilituje) vykazovaný souhrnný náklad (Auflage, tirage, number issued, number of copies, tiraggio, tiratura, tirada, kladás, eldona numero, numero de la eldonita, atd.) Londýnské emise (Ausgabe London: Auslandsarmee, atd.) bude to svědčit o jeho seriozním přístupu by? k drobnosti z dějin známky a k filatelistům.
(Pokračování)
Rudolf Fischer
Poznámky
[53] Společnost založena 12. 3. 1943, do obchodního rejstříku v Londýně zapsána 13. 11. 1943 pod jménem Czechoslovak Supply and Shipping Company, Ltd. Činnost zahájila 1. 10. 1944.
[54] A. Tichý se teprve v sedmdesátých letech dostává k tomu, co snad bylo jádrem poznání, když shledal, kdo mohl mít zájem na jeho poškození před koncem exilu. Ponechme stranou, že se vůči Bruegelovi – Brügelovi (viz pozn. 50) exponoval poněkud poplatným způsobem: „Do našeho dneška ještě zasahuje případ JUDr. Wofganga Bruegela. Byl to on, který jako Němec židovského původu nesl hlavní odpovědnost za rekonstrukční programy ministerstva pro hospodářskou obnovu, které měly být základnou hospodářského života osvobozeného Československa. (Druhý v řadě byl ze? Osuského JUDr. Jaroslav Trnka). O Bruegelovi bylo známo, že pod jménem Georg Bruenner uveřejňuje v britském tisku články plné nenávisti k osvobozovacímu boji Čechů a Slováků. Dodával i falešné informace, v úřadě se obklopoval individui svého typu…Je v podstatě revanšistou svého druhu, který je uznáván za pokrokového jen proto, že vzhledem ke svému původu nemohl být nacistou“, atd. (Dr. Antonín Tichý – ANTI: Londýnská Nová Svoboda – Poznámky a úvahy o jedné koncepci československého odboje; 1973, rukopis, str. 101).
[55] Těžko usuzovat o „neznámé“ firmě, kterou z permanentní inzerce znali nejen filatelisté, ale každý čtenář týdeníku „Čechoslovák“ (The Czechoslovak Weekly), vycházející v Londýně péčí Ministerstva zahraničních věcí ČSR. List se stal mluvčím čs. vlády. Viz např. č. 49 – 50, 15. XII. 1944, s. 4, nebo č. 45, 9. XI. 1945, s. 2: “ČESKOSLOVENSKÝ OBCHOD ZNÁMKAMI. Velký výběr. Československé známky a známky mnoha jiných zemí, britských kolonií, nejvýhodněji nakoupíte, vyměníte nebo prodáte u firmy J. TAUBER (J. V. Rouber, Ltd.) London, E.C.2. Platím nejvyšší ceny za čs. rarity“, atd. Druhou nejznámější firmou na stránkách Čechoslováka byla „ALPHA STAMPS, LTD. Ředitel Mano Katz dříve v Brně, mluví se česky.“
[56] Podrobnosti o legalizaci obchodního projektu dr. Tichého prokazuje spis předchozí. Č.j. 11778/II/45 ministerstva financí z 26. 3. 1945 Ministerstvu hospodářské obnovy:“Na schůzi ministrů, kteří zůstali v Londýně, konané dne 23. března 1945, byl schválen Váš návrh na prodej známek za _ 30.000,- neb výhodnější nabídku ve smyslu Vašeho návrhu.“ Nezdá se podivné, proč tento dopis zástupce ministra financí nebyl přidělen Tichému, nýbrž Brügelovi?
[57] Otto Treichlingera jsme znali od roku 1945 jako autora knižních obálek Tři fronty odboje – Příběhy příslušníků čs. zahraniční armády ze západu pro vydavatelství Naše vojsko.
[58] Zůstává otázkou, proč doručený dopis – určený A. Tichému – podatelna 9. dubna 1945 podezřelým způsobem předepsala Eugenu Löblovi.
[59] Třicet let československé poštovní známky 1918 – 1948, vydalo Ministerstvo pošt, v Praze 1948, s. 101.
[60] Presidium ministerstva zahraničního obchodu, Č.j. P- 4105/1945, Zaplacení účtu za poštovní známky vydané v Anglii. Referent dr. Kasal popletl „vydání“ známek s jejich výrobou, ale na pokyn Horského obstaral podrobnosti a zároveň připojil opisy příslušné korespondence. Dopis z 19. listopadu 1945, vypravený 21. XI. 45, přípoj k vyřízení 1 sešit, označený *.
Dr. Antonín Tichý
Dr. Ing. Otto Eisler
Pictures:
|
|
|
|