Počet známkových emisí ve světě poklesl

Netrpělivě očekávaný přehled počtu známek vydaných ve světě v roce 2002 se objevil v lednovém čísle německého časopisu „Michel Rundschau“. Přinesl dobré zprávy, protože celkový počet vydaných známek se za rok 2002 snížil na 11.319. Protože v roce 2001 vyšlo 12.577 známek, činí rozdíl 1238 položek. Porovnáme-li rok 2002 s „rekordním“ rokem 2000, kdy bylo vydáno 15.949 známek, pak se za dva roky emisní aktivita  snížila o 4.630 známek ročně, tedy o více než jednu čtvrtinu. To je relativně nadějná zpráva, byť se v počtu nově vydaných známek svět jen „vrátil“ na úroveň roku 1996.
Také počet aršíků se snížil z 1302 na 1213, což je i tak stále mnoho. Lze to vysvětlit tím, že poštovní správy hledají větší zdroje příjmů a uchylují se k aršíkům. Ty jsou totiž „atraktivnější“ než samotné známky, neboť se dá na ně nasadit vyšší nominále.
Ani množství nelegálních vydání známek bohužel neochabuje. Zdá se, že výrobci nelegálních známek mají stejný „problém“ jako poštovní správy, tj. nižší prodej, neboť trh je legálními i nelegálními emisemi přesycený. Pokouší se tedy svou výrobu nějak „zpestřit a zefektivnit“. Jeden příklad za všechny: „Linn´s Stamp News“ zveřejnili nedávno případ australského obchodníka Maxe Sterna. Tomu jiný australský obchodník nabídl za lákavou cenu aršíky USA vydané v roce 1998 ke Kongresu UPU s tím, že je získal od Australana, neobchodníka, který je koupil v Lotyšsku. Soubor obsahoval 20 tisíc těchto aršíků, každý s výplatní hodnotou 1,8 USD, tj. celkem 36.000 dolarů. Tyto aršíky jsou v katalozích oceněny na 4,75 dolaru, ale u řady amerických obchodníků je lze získat za cenu jen o málo vyšší než je jejich výplatní hodnota. Není známo, kolik Max Stern za aršíky zaplatil, ale musela to zřejmě být „výhodná“ koupě. Max Stern aršíky obratem prodal obchodníkovi v USA. Jenže ten zjistil, že aršíky jsou padělané a vrátil mu je. Poté oba případ oznámili úředníkům Poštovní služby USA ve Washingtonu a jejich informace byla postoupena inspekční službě Pošty USA.
Tento případ podle mého soudu dokazuje, že výrobci nelegálních emisí začínají přecházet i do jiných oblastí, než byla jejich dosavadní doména. Tentokrát totiž nevyrobili neexistující známky některé země, ani „známky“ země smyšlené, ale přímo padělali poštovní ceniny Spojených států. Výrobci tak překročili nepsanou hranici, když místo parazitování na prodeji bezcenných nálepek zhotovili a dali do oběhu nebezpečná falza platných poštovních cenin. Doufejme, že neujdou trestu. Nebezpečí podobných aktivit však roste a v budoucnu se asi dočkáme více takovýchto „výrobků“.
Ale zpět k řádným poštovním vydáním. Pokles množství emitovaných známek přináší určitou naději, že se emisní politika obrací k lepšímu. Mnoho poštovních správ poč-ty emisí výrazně zredukovalo, a to dokonce i ty země, které dosud vedly tuto „emisní hitparádu“. Tak Grenada & Grenadiny, které v roce 2001 vydaly 680 známek a aršíků, snížily v roce 2002 tento počet na 400 (i tak si udržely druhé místo). Počet emisí o něco snížila i první Guinea. Třetí příčku obsadila (rovněž po menším snížení) Libérie. Čtvrté místo zaujaly Spojené státy americké, což je smutné zjištění. V roce 2001 totiž vydaly jen 155 známek a aršíků, zatímco v roce 2002 už jich bylo 264 (to je o 70 % více!). Naproti tomu Japonsko, které v roce 2001 vydalo 286 položek, snížilo v roce 2002 jejich počet na 169 (tj. více než o třetinu) a zaujalo tak v pořadníku dvanácté místo.
Michel ve svém seznamu uvedl ještě jednu zajímavost. Celkově roste počet emisí samolepicích známek, zatímco známky stříhané již nejsou v oblibě.
Nakonec můžeme konstatovat, že se potvrzuje stará pravda, že z hlediska sběratelů, ale i poštovních správ je nadměrná emisní politika kontraproduktivní. Čím více a dražších známek totiž emitent vydá, tím víc klesá sběratelská hodnota těchto známek (i celé známkové země) a tím méně sběratelů o ně má z dlouhodobého hlediska zájem a míň se jich prodá. Výsledkem je začarovaný kruh, kdy počet emisí a náklady na jejich tisk a distribuci rostou, zatímco příjmy z prodeje a zisk naopak klesají. Po roce či dvou nadprůměrných výdělků totiž přichází dlouhé období nezájmu a cejchu neserióznosti se mnohé známkové země už možná nikdy nezbaví…

Otto Hornung
překlad V. Ustohal