Po stopách Londýnské emise
MERKUR 1/2002 - Autor: Rudolf Fischer
K NOVÝM FAKTŮM O MOSKEVSKÉM VYDÁNÍ
(Pokračování z č. 6/2001)
Když se při studiu archivních dokumentů, jejichž podstatná část se nachází ve Státním ústředním archivu (SÚA), v inventáři fondů ministerstev a orgánů londýnské vlády, objeví materiály takového charakteru, jako je důvěrná či tajná korespondence o poštovních známkách vedená mezi ministerstvy exilové vlády, kanceláří prezidenta republiky, ministerským předsedou Janem Šrámkem, případně dalšími osobnostmi, jakými byli Jan Masaryk, Hubert Ripka, František Němec, či Zdeněk Fierlinger a další, nepochybně musí vyvolat zaslouženou pozornost badatele. Dokládají totiž neobvyklé postupy v přípravě a vydávání známek nejen ve válečných, ale také v bezprostředně poválečných časech. V této neobvyklosti bylo něco víc než jen problém fiskálního zájmu státu nebo poštovních služeb, o obnově naší suverenity nemluvě.
Za situace, kdy prosovětsky orientovaní úředníci Ministerstva financí (MF) brojili proti emisi nových československých známek, mělo prosazení záměru realizovat londýnskou emisi hlubší politický obsah, než si tehdy uvědomovali i někteří naši jinak dobře informovaní exiloví státníci. Ještě po tolika letech je to poznání zajímavé i pro poštovní historii, protože odkrývá původní a určující důvod vzniku jiné série známek, a to známek moskevského vydání. Potvrdilo také oprávněnost řešení aktuálního problému a zvolený postup přípravy a výroby londýnských známek navržený rovněž dr. A. Tichým. Svědčí o tom obsáhlý rozbor tlumočený státním ministrem Hubertem Ripkou (MZV č. 5050/dův/44., 7. 7. 1944, IHNED-Důvěrné. MHO došlo 12. 7. 44 čj. 595/dův/44; přiděleno: dr. Tichý), že tím končí až dosud cílené akce MF k prosazení, „aby se na osvobozeném území za sovětské okupace používalo sovětských známek přetištěných na Československo“, což „pokládá MZV za neproveditelné. Rovněž nepřichází v úvahu spolupráce se sovětskými úřady při vyhotovení sovětských známek pro osvobozené území.“ Dohoda se Sovětským svazem z 8. 5. 1944 totiž stanovila, „že poštovní správa na celém území zbaveném nepřítele bude v pravomoci čs. vládního delegáta a bylo by velmi povážlivé toto ujednání jakýmkoliv způsobem zeslabovati.“ Podle této dohody „bude úkolem čs. delegáta uspořádati a vésti podle čs. zákonů správu na území zbaveném nepřítele,“ zatímco vrchnímu veliteli sovětských vojsk připadá nejvyšší moc a odpovědnost „v pásmu válečných operací, ve věcech vztahujících se na vedení války a na dobu potřebnou k provádění válečných operací.“ MZV „nepokládá proto za vhodný dotaz u vlády Sovět. Svazu k jejímu stanovisku o otázce poštovní svrchovanosti na osvobozeném území a k otázce úpravy vnitřního i vnějšího poštovního styku. Rovněž nepokládá za vhodný dotaz, zda sovět. vláda činí přípravy ve věci zatímních známek na osvobozeném území a nepokládá též za vhodné zařizovati, aby podobné přípravy – pokud se týče Československa – dály se v dorozumění s čs. vládou,“ atd. Následuje výchozí definice k moskevskému vydání 1945/1946, kdy MZV vidí jediné východisko v tom, že by „sovětská vláda byla požádána, aby pro přechodnou dobu vytiskla známky československé… ihned byl učiněn konkrétní návrh vytisknout jednu čs. známku v různých hodnotách a barvách… zvolit portrét presidenta Masaryka, nebo presidenta Beneše, nebo čs. státní znak.“ A nebude-li možno vyhověti, „nezbude než používati pro přechodnou dobu maďarských respektive slovenských známek, které budou nalezeny na našem území… opatřeny přetiskem.“ Nikoliv tedy sovětských!
H. Ripka navrhl „se zřetelem k vývodům tohoto dopisu“ odeslat velvyslanci Fierlingerovi do Moskvy telegram, k jehož následnému znění (viz dále) ministr F. Němec připsal Souhlasím a ihned MZV potvrdil osobním dopisem (595/dův/44, 12. 7. 1944). Telegram velvyslanci Fierlingerovi do Moskvy byl tohoto znění:
„Zadali jsme tisk známek pro první přechodnou dobu pro naše osvobozené území, známky budeme však míti k dispozici nejdříve 1. října. Je nepochybné, že do té doby bude část našeho území osvobozena a obáváme se, že známky tištěné v Anglii přijdou pozdě. Vláda by velmi ocenila, kdyby Sověty mohly jí pomoci vytisknutím československých známek pro dobu, než uvedené známky budeme moci dáti do oběhu. Zjisti pokud možno ihned stanovisko Sovětů. Bude-li kladné, sdělíme Ti ihned podrobnosti.“ Následuje výše citovaná představa o námětech těchto známek a jejich provedení. „Máme za nepochybné, že sovětská poštovní správa tyto naše známky má ve svém archivu. Je-li to možné, nech? sovětská vláda nám sdělí, která z uvedených tří eventualit je nejsnáze proveditelná. Nebudou-li Sověty moci nám vyhověti, jsme rozhodnuti vypomáhat si v přechodné době přetiskováním známek, které najdeme na osvobozeném území.“
Aby bylo zabráněno nedorozumění (a také vlivu opoziční skupiny v aparátu MF) MZV „k věci zaujalo zásadní stanovisko“. Především přitakává obecně-politickému souhlasu o nutnosti vydání nových československých známek. Co se týče dalšího postupu, přenechává celé rozhodnutí příslušnému ministerstvu Františka Němce (právě on se pak stane čs. vládním delegátem pro osvobozené území ČSR – viz pozn. 9). Zřejmě nejpříznačnější bylo prolínání dokumentaristické a faktické spolupráce pracovníků obou těchto ministerstev, přičemž způsob tohoto prolínání, jeho odborné ladění a jeho dramatické stupňování organizovali dr. A. Tichý s legačním radou dr. Z. Procházkou [40]. Připravili text depeše odeslané velvyslanectví v Moskvě (MZV č. 6337/dův/44, 17. 8. 1944): „Ministerstvo zahraničních věcí žádá velvyslanectví, aby vybralo známku s jasným portrétem Masarykovým a dalo ji tisknouti ve velikosti zřejmě odlišné od originálu a pokud možno s takovými technickými změnami, aby bylo na první pohled patrné, že se jedná o známku novou a aby Němcům, kteří mají štočky, bylo znemožněno padělání. Text: nahoře Československo, pod tím na obou stranách letopočet 1944, dole denominace v Kč. Velvyslanectví nech? připraví tisk šesti hodnot, t.j. pět haléřů fialově, deset haléřů oranžově, dvacet haléřů modře, padesát haléřů zeleně, jednu Kč červeně a dvě Kč modře. Velvyslanectví nech? dá vyhotovit prvních deset milionů známek a sice známky 50ti-haléřové, jednokorunové a dvoukorunové. Velvyslanectví nech? sdělí obratem, kolik známek by pak mohli tisknout týdně. Velvyslanectví se současně žádá, aby poděkovalo Narkomindělu jménem vlády za jejich pomoc.“ Dr. Tichý (28. 8. 1944, čj 757) pak obdržel z MZV oznámení o dalším společném opatření: „na základě telefonického sdělení velvyslanectví v Moskvě, že toto odevzdalo Sovětům notu podle zdejších pokynů. Co se týče tisku dvoukorunových známek, velvyslanectví sdělilo sovětské vládě, že modrá barva musí býti odlišná od modré známky dvacetihaléřové“ (č. 6535/dův/44/ 23. 8. 1944). Teprve 13. září 1944 je odeslán dopis Jana Masaryka Janu Šrámkovi: “Vážený pane ministerský předsedo, dovoluji si Vás žádati, abyste laskavě předložil vládě k projednání a k schválení tento návrh: Vláda schvaluje opatření, jímž se zadává tisk známek v Sovětském Svazu a to v rozsahu, který podle daných okolností se ukáže nezbytný; ministr financí se zmocňuje, aby k tomuto účelu opatřil potřebný úvěr. Ministerstvo pro hospodářskou obnovu odůvodňuje návrh takto: Na základě rámcového usnesení vlády z 9. června t.r. byly zde zahájeny přípravy pro tisk známek pro osvobozené Československo. Ačkoliv práce jsou již značně daleko, nelze očekávati, že by byly dokončeny před 1. říjnem t.r. I kdyby však tisk byl dokončen k tomuto dni (1. X. 1944), je ještě otázka, jak známky s urychlením dopraviti na území (běželo by o náklad mnoha tun). K žádosti ministra pro hospodářskou obnovu bylo proto ministerstvem zahraničních věcí zahájeno jednání o tisku známek v Sovětském Svazu. Jednání skončilo úspěšně a tisk známek, na nichž bude obraz Presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, byl již v SSSR zadán. Zatím bylo objednáno deset milionů kusů (z celkem potřebného množství asi 300 milionů), jichž má býti použito především jen na územích osvobozených sovětskou armádou. Pokud by tisk známek v Anglii nebyl včas skončen anebo pokud by nebylo možno dopraviti známky domů, bylo by nutno učiniti v Sovětském Svazu další objednávky a to v souhlase s danými potřebami.“
Není bez významu, že když pak přípravu a tisk našich známek v Moskvě schválila ministerská rada (22. 9. 1944), věci znalí účastníci tohoto taktického alternativního tahu pochopili, že moskevské vydání je výsledkem nutného kompromisu s prosazovanou orientací skupiny odpůrců londýnské emise. Uváděné obavy z nedokončenosti tisku či potíží s dopravou nových čs. známek domů byly vědomě nadnesené, nebo? výsledek předchozích činů vládního emisara Tichého a spolupracovníků, včetně pozice v De La Rue, dával záruku, že riziko neúspěchu je minimální. Opakuji tedy, že určující tehdy nebyla otázka, jak zabezpečit poštovní styk na osvobozeném území. Šlo o obnovenou státnost, která nespadla zadarmo do klína, ale byla vybojována, a to i branným vystoupením hrdinů vyobrazených na známkách londýnské emise [41].
Při sledování dalšího vývoje přípravy známek v Moskvě nám nemohou uniknout dodnes téměř neznámé okolnosti, spojené s činností pověřených pracovníků MZV a MHO. Pro ilustraci několik ukázek. Dopis MZV (Čj. 8547/dův/44, 12. 10. 1944, Velmi nutné, Dů- věrné.) reaguje na novou situaci. Po dohodě příslušných referentů (dr. rocházky a dr. Tichého) byla velvyslanectví v Moskvě zaslána depeše tohoto znění:
„Primo: K depeši č. 227 bod 1 velvyslanec se žádá, aby obratem telegrafoval, jak pokračuje tisk poštovních známek. Dle depeše velvyslanectví č. 218 bod 1 mělo deset milionů býti hotovo koncem září. Velvyslanectví neodpovědělo na naše čj. 6337/dův/44, kolik známek by mohlo býti tištěno týdně po vyhotovení prvních deseti milionů. Secundo: Velvyslanectví se žádá, aby zařídilo, aby vytištěné známky byly co nejdříve dopraveny na Slovensko. Slovenská národní rada nás totiž žádá o známky. Velvyslanectví se žádá, aby se s ní dohodlo a aby nás podrobně informovalo o celé věci. Informujeme Slovenskou národní radu o tisku známek v Moskvě.“ Další depeše byla současně zaslána Slovenské národní radě:
„Poštovní známky pro první potřebu byly námi objednány v Rusku již v červenci. Jde o hodnoty 5 h, 10 h, 20 h, 50 h, 1 Kč, 2 Kč. První část měla být hotova koncem září. Žádáme Fierlingera, aby byly dodány co nejdříve. Sdělte mu i nám potřebné množství jednotlivých druhů.“
Dopisy MZV:
a) (Č.j. 8727/dův/44, 25. 10. 1944): „Dodatkem ke zdejšímu č.j. 8547/dův/44 z 12. října t.r… dle sdělení velvyslance Fierlingera známky budou hotovy teprve příští měsíc.“
b) (Čj. 10681/dův/44, 30. 11. 1944) „S odvoláním na zdejší dopis z 25. října t.r. č.j. 8727/dův/44 sdělujeme, že dle zprávy velvyslance Fierlingera z 29. listopadu t.r. nestačí k tištění známek známka, kterou Fierlinger dodal jako vzor, nýbrž je třeba dobré fotografie nebo kresby. Fierlinger se snaží je opatřiti. Ministerstvo má z této zprávy dojem, že lze stěží očekávati, že by bylo možno obdržeti známky tištěné v Moskvě v bezprostřední době.“ Následující rukopisný text konceptu dopisu v rozhodující chvíli (8. XII. 1944) není třeba komentovat: „K tamní zprávě…,jíž je sdělováno, že s tiskem známek nebylo – proti zdejším předpokladům – vůbec započato, žádáme, aby čs. velvyslanectví v Moskvě bylo depeší oznámeno, že MHO za dané situace nemá na tisku známek v SSSR zájem, protože známky tištěné ve Velké Británii budou na osvobozené území odeslány již příštím transportem. Za ministra: Dr. Tichý“ [42].
c) (Čj. 549/dův/45, 15. I. 1945. Důvěrné.) Sdělujeme, že jsme obdrželi od velvyslanectví v Moskvě telegram tohoto znění: „Tiskárna slíbila dodat konečný vzorek známek s Masarykem dne 15. ledna. Další tiskařské práce půjdou patrně rychleji.“ d) (Č.j. 1755/dův/45, 14. II. 1945) sdělení o telegramu od velvyslanectví v Moskvě: „S tiskem známek se počne nejdříve koncem února.“
Stále otevřenou otázkou, která při studiu dokumentů vyvstává, je zastírání skutečnosti pražskou poštovní vrchností. Jak jsem již uvedl, manipulace s informacemi o moskevském vydání nekončí [43]. Z archiválií, které rovněž stojí za zveřejnění, se ukazuje, kdo schvaloval a doporučoval odprodej známek dosud nevydaných k účelům filatelistickým. Z dopisu MF postoupeného 9. dubna 1945 Löblovi, i když adresovaného Tichému vyjímám: „…podmínkou je, že příslušné vydání poštovních známek bude používáno jen do zavedení jednotné měny. Rozhodnutí o jejich používání i po zavedení jednotné měny musí být ponecháno budoucí vládě. Současně MF opakuje svoji žádost, aby až do zavedení jednotné měny nebyly dány v oběh známky s obrazem presidenta Masaryka, jelikož tohoto obrazu použilo MF pro kolky“ (č.j. 760/45, věc: Prodej poštovních známek). Také následující „stanoviska“ MF jsou poznamenána jednak snahou prosadit „kolkování“ zásilek a současně nutit poštovní provoz k obchodování se známkami. Na osvobozených územích [44] se však poštovní správa pokyny MF příliš nezabývala. Zároveň nelze upřít dobrou vůli těch pracovníků MF, kteří byli ochotni přijímat změny v realizacích londýnské i moskevské emise, prosazené ve vládě Tichým a Masarykem [45]. Na druhé straně zbývající skupina odpůrců nových známek s londýnskou emisí obchodovala a spekulovala. A jelikož nesouhlasili s organizováním obchodu dr. Tichým – jak legálně získat prostředky na krytí výrobních nákladů celé emise – shromažďovali také různé informace s pokud možno co nejvíce očerňujícím obsahem.
(Pokračování) Rudolf Fischer
Poznámky
[40] Diplomat Zdeněk Procházka byl přednostou právního oddělení MZV a čs. delegátem v mezispojenecké komisi pro přípravu podmínek příměří – v komisi pro potrestání válečných zločinců. Jako zástupce ministra zahraničních věcí a státního ministra v mezispojeneckém komitétu zahraničních věcí významně urychlil přípravy ke vzniku londýnských známek, obhájil Masarykovu a Tichého ideu ryteckých podobizen reprezentantů odboje a podílel se na taktickém postupu proti exilovému politikaření kolem použití sovětských známek na osvobozeném území. V té době s ním MZV po skončení nepřátelství počítalo s přidělením „delegaci, která bude zastupovati Československo v mezispojeneckých pracích na likvidaci války (mírová jednání)“ (z dopisu ministra ministerské radě k návrhu usnesení vlády doporučit presidentu republiky, aby propůjčil dr. Procházkovi titul velvyslance – (Čj. 7481/dův/44 ze 14. září 1944; z archivu MZV ČR, fond: LA - dův., kr. 245).
[41] Pro obecné srovnání: Československo zaplatilo za II. světovou válku smrtí 365 tisíc lidí. Britské ztráty byly jen o něco málo větší – 388 tisíc obětí.
[42] Telegram do vlasti (3815/45) prostřednictvím MZV 17. 5. 1945 - MHO žádá odeslat panu ministru Hálovi: „Pro Hálu. Potřebujeme nutně vědět, zda čs. poštovní známky tištěné v Anglii správně došly a kdy budou dány do oběhu. Stop. Odpovězte rychle. MHO Dr. Bruegel.“
[43] Poprvé, mimo jakoukoli pochybnost, data vydání a používání moskevských známek objasnil ing. Antonín Gazda (Fakta jsou zcela jiná, Filatelie 9/1973/266).
[44] Je možné uvěřit možnosti distribuovat londýnskou emisi s postupným osvobozováním území také ze Západu? Patrně ano. Pokud bychom totiž uvěřili předpokladu historika o dějinné chybě prezidenta Beneše, který „připustil, aby západní jednotka čs. armády byla paralyzována v severní Francii při obléhání Dunkerque (srov. válečný životopis O. Hornunga – pozn.R. F.) a nepostaral se, aby jako součást Pattonovy 7. armády postupovala Německem a po dosažení Plzně sama na svou pěst vyrazila ku Praze a osvobodila nejen hlavní město, ale celé Čechy… Ale Beneš nebyl de Gaulle. Byl zvyklý myslet diplomaticky, ne vojensky… a neměl možnost sám disponovat československou brigádou tak, jako francouzskou jednotkou disponoval de Gaulle“ (Jaroslav Boček, Hry s českou otázkou, Melantrich, Praha 1997, s. 12).
[45] Názor jako součást myšlení exulantů bylo něco jiného než zmíněná opozice. Tichý byl ve sporu s řadou lidí. Polní poštmistr Večerka patřil mezi zastánce nové exilové emise, ale „známky, jež by svými náměty připomínaly naší účast v této válce zatím nedoporučuji, poněvadž
nemáme v přítomné době dostatečného odstupu, abychom mohli vybrati to nejvhodnější“ – psal veliteli čs. samostatné brigády a ministerstvům vnitra, financí a obchodu.
Text k ilustracím
Moskevské vydání. Dva unikátní (dosud známé pouze v jednom exempláři) úřední – schvalovací – zkusmé tisky zhotovené v Moskevské státní tiskárně, hlubotisk (sbírka: Peter Dolezal, Austria):
1) Tisková zkouška 1. fáze, návrh s podpisem V. Molotova z 16. 1. 1945
2) Tisková zkouška 2. fáze, návrh z 28. 2. 1945, archivováno 10. 5. 1947, č. 034
(Pokračování z č. 6/2001)
Když se při studiu archivních dokumentů, jejichž podstatná část se nachází ve Státním ústředním archivu (SÚA), v inventáři fondů ministerstev a orgánů londýnské vlády, objeví materiály takového charakteru, jako je důvěrná či tajná korespondence o poštovních známkách vedená mezi ministerstvy exilové vlády, kanceláří prezidenta republiky, ministerským předsedou Janem Šrámkem, případně dalšími osobnostmi, jakými byli Jan Masaryk, Hubert Ripka, František Němec, či Zdeněk Fierlinger a další, nepochybně musí vyvolat zaslouženou pozornost badatele. Dokládají totiž neobvyklé postupy v přípravě a vydávání známek nejen ve válečných, ale také v bezprostředně poválečných časech. V této neobvyklosti bylo něco víc než jen problém fiskálního zájmu státu nebo poštovních služeb, o obnově naší suverenity nemluvě.
Za situace, kdy prosovětsky orientovaní úředníci Ministerstva financí (MF) brojili proti emisi nových československých známek, mělo prosazení záměru realizovat londýnskou emisi hlubší politický obsah, než si tehdy uvědomovali i někteří naši jinak dobře informovaní exiloví státníci. Ještě po tolika letech je to poznání zajímavé i pro poštovní historii, protože odkrývá původní a určující důvod vzniku jiné série známek, a to známek moskevského vydání. Potvrdilo také oprávněnost řešení aktuálního problému a zvolený postup přípravy a výroby londýnských známek navržený rovněž dr. A. Tichým. Svědčí o tom obsáhlý rozbor tlumočený státním ministrem Hubertem Ripkou (MZV č. 5050/dův/44., 7. 7. 1944, IHNED-Důvěrné. MHO došlo 12. 7. 44 čj. 595/dův/44; přiděleno: dr. Tichý), že tím končí až dosud cílené akce MF k prosazení, „aby se na osvobozeném území za sovětské okupace používalo sovětských známek přetištěných na Československo“, což „pokládá MZV za neproveditelné. Rovněž nepřichází v úvahu spolupráce se sovětskými úřady při vyhotovení sovětských známek pro osvobozené území.“ Dohoda se Sovětským svazem z 8. 5. 1944 totiž stanovila, „že poštovní správa na celém území zbaveném nepřítele bude v pravomoci čs. vládního delegáta a bylo by velmi povážlivé toto ujednání jakýmkoliv způsobem zeslabovati.“ Podle této dohody „bude úkolem čs. delegáta uspořádati a vésti podle čs. zákonů správu na území zbaveném nepřítele,“ zatímco vrchnímu veliteli sovětských vojsk připadá nejvyšší moc a odpovědnost „v pásmu válečných operací, ve věcech vztahujících se na vedení války a na dobu potřebnou k provádění válečných operací.“ MZV „nepokládá proto za vhodný dotaz u vlády Sovět. Svazu k jejímu stanovisku o otázce poštovní svrchovanosti na osvobozeném území a k otázce úpravy vnitřního i vnějšího poštovního styku. Rovněž nepokládá za vhodný dotaz, zda sovět. vláda činí přípravy ve věci zatímních známek na osvobozeném území a nepokládá též za vhodné zařizovati, aby podobné přípravy – pokud se týče Československa – dály se v dorozumění s čs. vládou,“ atd. Následuje výchozí definice k moskevskému vydání 1945/1946, kdy MZV vidí jediné východisko v tom, že by „sovětská vláda byla požádána, aby pro přechodnou dobu vytiskla známky československé… ihned byl učiněn konkrétní návrh vytisknout jednu čs. známku v různých hodnotách a barvách… zvolit portrét presidenta Masaryka, nebo presidenta Beneše, nebo čs. státní znak.“ A nebude-li možno vyhověti, „nezbude než používati pro přechodnou dobu maďarských respektive slovenských známek, které budou nalezeny na našem území… opatřeny přetiskem.“ Nikoliv tedy sovětských!
H. Ripka navrhl „se zřetelem k vývodům tohoto dopisu“ odeslat velvyslanci Fierlingerovi do Moskvy telegram, k jehož následnému znění (viz dále) ministr F. Němec připsal Souhlasím a ihned MZV potvrdil osobním dopisem (595/dův/44, 12. 7. 1944). Telegram velvyslanci Fierlingerovi do Moskvy byl tohoto znění:
„Zadali jsme tisk známek pro první přechodnou dobu pro naše osvobozené území, známky budeme však míti k dispozici nejdříve 1. října. Je nepochybné, že do té doby bude část našeho území osvobozena a obáváme se, že známky tištěné v Anglii přijdou pozdě. Vláda by velmi ocenila, kdyby Sověty mohly jí pomoci vytisknutím československých známek pro dobu, než uvedené známky budeme moci dáti do oběhu. Zjisti pokud možno ihned stanovisko Sovětů. Bude-li kladné, sdělíme Ti ihned podrobnosti.“ Následuje výše citovaná představa o námětech těchto známek a jejich provedení. „Máme za nepochybné, že sovětská poštovní správa tyto naše známky má ve svém archivu. Je-li to možné, nech? sovětská vláda nám sdělí, která z uvedených tří eventualit je nejsnáze proveditelná. Nebudou-li Sověty moci nám vyhověti, jsme rozhodnuti vypomáhat si v přechodné době přetiskováním známek, které najdeme na osvobozeném území.“
Aby bylo zabráněno nedorozumění (a také vlivu opoziční skupiny v aparátu MF) MZV „k věci zaujalo zásadní stanovisko“. Především přitakává obecně-politickému souhlasu o nutnosti vydání nových československých známek. Co se týče dalšího postupu, přenechává celé rozhodnutí příslušnému ministerstvu Františka Němce (právě on se pak stane čs. vládním delegátem pro osvobozené území ČSR – viz pozn. 9). Zřejmě nejpříznačnější bylo prolínání dokumentaristické a faktické spolupráce pracovníků obou těchto ministerstev, přičemž způsob tohoto prolínání, jeho odborné ladění a jeho dramatické stupňování organizovali dr. A. Tichý s legačním radou dr. Z. Procházkou [40]. Připravili text depeše odeslané velvyslanectví v Moskvě (MZV č. 6337/dův/44, 17. 8. 1944): „Ministerstvo zahraničních věcí žádá velvyslanectví, aby vybralo známku s jasným portrétem Masarykovým a dalo ji tisknouti ve velikosti zřejmě odlišné od originálu a pokud možno s takovými technickými změnami, aby bylo na první pohled patrné, že se jedná o známku novou a aby Němcům, kteří mají štočky, bylo znemožněno padělání. Text: nahoře Československo, pod tím na obou stranách letopočet 1944, dole denominace v Kč. Velvyslanectví nech? připraví tisk šesti hodnot, t.j. pět haléřů fialově, deset haléřů oranžově, dvacet haléřů modře, padesát haléřů zeleně, jednu Kč červeně a dvě Kč modře. Velvyslanectví nech? dá vyhotovit prvních deset milionů známek a sice známky 50ti-haléřové, jednokorunové a dvoukorunové. Velvyslanectví nech? sdělí obratem, kolik známek by pak mohli tisknout týdně. Velvyslanectví se současně žádá, aby poděkovalo Narkomindělu jménem vlády za jejich pomoc.“ Dr. Tichý (28. 8. 1944, čj 757) pak obdržel z MZV oznámení o dalším společném opatření: „na základě telefonického sdělení velvyslanectví v Moskvě, že toto odevzdalo Sovětům notu podle zdejších pokynů. Co se týče tisku dvoukorunových známek, velvyslanectví sdělilo sovětské vládě, že modrá barva musí býti odlišná od modré známky dvacetihaléřové“ (č. 6535/dův/44/ 23. 8. 1944). Teprve 13. září 1944 je odeslán dopis Jana Masaryka Janu Šrámkovi: “Vážený pane ministerský předsedo, dovoluji si Vás žádati, abyste laskavě předložil vládě k projednání a k schválení tento návrh: Vláda schvaluje opatření, jímž se zadává tisk známek v Sovětském Svazu a to v rozsahu, který podle daných okolností se ukáže nezbytný; ministr financí se zmocňuje, aby k tomuto účelu opatřil potřebný úvěr. Ministerstvo pro hospodářskou obnovu odůvodňuje návrh takto: Na základě rámcového usnesení vlády z 9. června t.r. byly zde zahájeny přípravy pro tisk známek pro osvobozené Československo. Ačkoliv práce jsou již značně daleko, nelze očekávati, že by byly dokončeny před 1. říjnem t.r. I kdyby však tisk byl dokončen k tomuto dni (1. X. 1944), je ještě otázka, jak známky s urychlením dopraviti na území (běželo by o náklad mnoha tun). K žádosti ministra pro hospodářskou obnovu bylo proto ministerstvem zahraničních věcí zahájeno jednání o tisku známek v Sovětském Svazu. Jednání skončilo úspěšně a tisk známek, na nichž bude obraz Presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, byl již v SSSR zadán. Zatím bylo objednáno deset milionů kusů (z celkem potřebného množství asi 300 milionů), jichž má býti použito především jen na územích osvobozených sovětskou armádou. Pokud by tisk známek v Anglii nebyl včas skončen anebo pokud by nebylo možno dopraviti známky domů, bylo by nutno učiniti v Sovětském Svazu další objednávky a to v souhlase s danými potřebami.“
Není bez významu, že když pak přípravu a tisk našich známek v Moskvě schválila ministerská rada (22. 9. 1944), věci znalí účastníci tohoto taktického alternativního tahu pochopili, že moskevské vydání je výsledkem nutného kompromisu s prosazovanou orientací skupiny odpůrců londýnské emise. Uváděné obavy z nedokončenosti tisku či potíží s dopravou nových čs. známek domů byly vědomě nadnesené, nebo? výsledek předchozích činů vládního emisara Tichého a spolupracovníků, včetně pozice v De La Rue, dával záruku, že riziko neúspěchu je minimální. Opakuji tedy, že určující tehdy nebyla otázka, jak zabezpečit poštovní styk na osvobozeném území. Šlo o obnovenou státnost, která nespadla zadarmo do klína, ale byla vybojována, a to i branným vystoupením hrdinů vyobrazených na známkách londýnské emise [41].
Při sledování dalšího vývoje přípravy známek v Moskvě nám nemohou uniknout dodnes téměř neznámé okolnosti, spojené s činností pověřených pracovníků MZV a MHO. Pro ilustraci několik ukázek. Dopis MZV (Čj. 8547/dův/44, 12. 10. 1944, Velmi nutné, Dů- věrné.) reaguje na novou situaci. Po dohodě příslušných referentů (dr. rocházky a dr. Tichého) byla velvyslanectví v Moskvě zaslána depeše tohoto znění:
„Primo: K depeši č. 227 bod 1 velvyslanec se žádá, aby obratem telegrafoval, jak pokračuje tisk poštovních známek. Dle depeše velvyslanectví č. 218 bod 1 mělo deset milionů býti hotovo koncem září. Velvyslanectví neodpovědělo na naše čj. 6337/dův/44, kolik známek by mohlo býti tištěno týdně po vyhotovení prvních deseti milionů. Secundo: Velvyslanectví se žádá, aby zařídilo, aby vytištěné známky byly co nejdříve dopraveny na Slovensko. Slovenská národní rada nás totiž žádá o známky. Velvyslanectví se žádá, aby se s ní dohodlo a aby nás podrobně informovalo o celé věci. Informujeme Slovenskou národní radu o tisku známek v Moskvě.“ Další depeše byla současně zaslána Slovenské národní radě:
„Poštovní známky pro první potřebu byly námi objednány v Rusku již v červenci. Jde o hodnoty 5 h, 10 h, 20 h, 50 h, 1 Kč, 2 Kč. První část měla být hotova koncem září. Žádáme Fierlingera, aby byly dodány co nejdříve. Sdělte mu i nám potřebné množství jednotlivých druhů.“
Dopisy MZV:
a) (Č.j. 8727/dův/44, 25. 10. 1944): „Dodatkem ke zdejšímu č.j. 8547/dův/44 z 12. října t.r… dle sdělení velvyslance Fierlingera známky budou hotovy teprve příští měsíc.“
b) (Čj. 10681/dův/44, 30. 11. 1944) „S odvoláním na zdejší dopis z 25. října t.r. č.j. 8727/dův/44 sdělujeme, že dle zprávy velvyslance Fierlingera z 29. listopadu t.r. nestačí k tištění známek známka, kterou Fierlinger dodal jako vzor, nýbrž je třeba dobré fotografie nebo kresby. Fierlinger se snaží je opatřiti. Ministerstvo má z této zprávy dojem, že lze stěží očekávati, že by bylo možno obdržeti známky tištěné v Moskvě v bezprostřední době.“ Následující rukopisný text konceptu dopisu v rozhodující chvíli (8. XII. 1944) není třeba komentovat: „K tamní zprávě…,jíž je sdělováno, že s tiskem známek nebylo – proti zdejším předpokladům – vůbec započato, žádáme, aby čs. velvyslanectví v Moskvě bylo depeší oznámeno, že MHO za dané situace nemá na tisku známek v SSSR zájem, protože známky tištěné ve Velké Británii budou na osvobozené území odeslány již příštím transportem. Za ministra: Dr. Tichý“ [42].
c) (Čj. 549/dův/45, 15. I. 1945. Důvěrné.) Sdělujeme, že jsme obdrželi od velvyslanectví v Moskvě telegram tohoto znění: „Tiskárna slíbila dodat konečný vzorek známek s Masarykem dne 15. ledna. Další tiskařské práce půjdou patrně rychleji.“ d) (Č.j. 1755/dův/45, 14. II. 1945) sdělení o telegramu od velvyslanectví v Moskvě: „S tiskem známek se počne nejdříve koncem února.“
Stále otevřenou otázkou, která při studiu dokumentů vyvstává, je zastírání skutečnosti pražskou poštovní vrchností. Jak jsem již uvedl, manipulace s informacemi o moskevském vydání nekončí [43]. Z archiválií, které rovněž stojí za zveřejnění, se ukazuje, kdo schvaloval a doporučoval odprodej známek dosud nevydaných k účelům filatelistickým. Z dopisu MF postoupeného 9. dubna 1945 Löblovi, i když adresovaného Tichému vyjímám: „…podmínkou je, že příslušné vydání poštovních známek bude používáno jen do zavedení jednotné měny. Rozhodnutí o jejich používání i po zavedení jednotné měny musí být ponecháno budoucí vládě. Současně MF opakuje svoji žádost, aby až do zavedení jednotné měny nebyly dány v oběh známky s obrazem presidenta Masaryka, jelikož tohoto obrazu použilo MF pro kolky“ (č.j. 760/45, věc: Prodej poštovních známek). Také následující „stanoviska“ MF jsou poznamenána jednak snahou prosadit „kolkování“ zásilek a současně nutit poštovní provoz k obchodování se známkami. Na osvobozených územích [44] se však poštovní správa pokyny MF příliš nezabývala. Zároveň nelze upřít dobrou vůli těch pracovníků MF, kteří byli ochotni přijímat změny v realizacích londýnské i moskevské emise, prosazené ve vládě Tichým a Masarykem [45]. Na druhé straně zbývající skupina odpůrců nových známek s londýnskou emisí obchodovala a spekulovala. A jelikož nesouhlasili s organizováním obchodu dr. Tichým – jak legálně získat prostředky na krytí výrobních nákladů celé emise – shromažďovali také různé informace s pokud možno co nejvíce očerňujícím obsahem.
(Pokračování) Rudolf Fischer
Poznámky
[40] Diplomat Zdeněk Procházka byl přednostou právního oddělení MZV a čs. delegátem v mezispojenecké komisi pro přípravu podmínek příměří – v komisi pro potrestání válečných zločinců. Jako zástupce ministra zahraničních věcí a státního ministra v mezispojeneckém komitétu zahraničních věcí významně urychlil přípravy ke vzniku londýnských známek, obhájil Masarykovu a Tichého ideu ryteckých podobizen reprezentantů odboje a podílel se na taktickém postupu proti exilovému politikaření kolem použití sovětských známek na osvobozeném území. V té době s ním MZV po skončení nepřátelství počítalo s přidělením „delegaci, která bude zastupovati Československo v mezispojeneckých pracích na likvidaci války (mírová jednání)“ (z dopisu ministra ministerské radě k návrhu usnesení vlády doporučit presidentu republiky, aby propůjčil dr. Procházkovi titul velvyslance – (Čj. 7481/dův/44 ze 14. září 1944; z archivu MZV ČR, fond: LA - dův., kr. 245).
[41] Pro obecné srovnání: Československo zaplatilo za II. světovou válku smrtí 365 tisíc lidí. Britské ztráty byly jen o něco málo větší – 388 tisíc obětí.
[42] Telegram do vlasti (3815/45) prostřednictvím MZV 17. 5. 1945 - MHO žádá odeslat panu ministru Hálovi: „Pro Hálu. Potřebujeme nutně vědět, zda čs. poštovní známky tištěné v Anglii správně došly a kdy budou dány do oběhu. Stop. Odpovězte rychle. MHO Dr. Bruegel.“
[43] Poprvé, mimo jakoukoli pochybnost, data vydání a používání moskevských známek objasnil ing. Antonín Gazda (Fakta jsou zcela jiná, Filatelie 9/1973/266).
[44] Je možné uvěřit možnosti distribuovat londýnskou emisi s postupným osvobozováním území také ze Západu? Patrně ano. Pokud bychom totiž uvěřili předpokladu historika o dějinné chybě prezidenta Beneše, který „připustil, aby západní jednotka čs. armády byla paralyzována v severní Francii při obléhání Dunkerque (srov. válečný životopis O. Hornunga – pozn.R. F.) a nepostaral se, aby jako součást Pattonovy 7. armády postupovala Německem a po dosažení Plzně sama na svou pěst vyrazila ku Praze a osvobodila nejen hlavní město, ale celé Čechy… Ale Beneš nebyl de Gaulle. Byl zvyklý myslet diplomaticky, ne vojensky… a neměl možnost sám disponovat československou brigádou tak, jako francouzskou jednotkou disponoval de Gaulle“ (Jaroslav Boček, Hry s českou otázkou, Melantrich, Praha 1997, s. 12).
[45] Názor jako součást myšlení exulantů bylo něco jiného než zmíněná opozice. Tichý byl ve sporu s řadou lidí. Polní poštmistr Večerka patřil mezi zastánce nové exilové emise, ale „známky, jež by svými náměty připomínaly naší účast v této válce zatím nedoporučuji, poněvadž
nemáme v přítomné době dostatečného odstupu, abychom mohli vybrati to nejvhodnější“ – psal veliteli čs. samostatné brigády a ministerstvům vnitra, financí a obchodu.
Text k ilustracím
Moskevské vydání. Dva unikátní (dosud známé pouze v jednom exempláři) úřední – schvalovací – zkusmé tisky zhotovené v Moskevské státní tiskárně, hlubotisk (sbírka: Peter Dolezal, Austria):
1) Tisková zkouška 1. fáze, návrh s podpisem V. Molotova z 16. 1. 1945
2) Tisková zkouška 2. fáze, návrh z 28. 2. 1945, archivováno 10. 5. 1947, č. 034
Pictures:
|
|