o časopisu
Tajemní svobodní zednáři a jejich dekorace
MERKUR 6/2003 - Autor: Čestmír Franěk
Pojem svobodní zednáři je většinou spojen s vědomím, že jde o tajný spolek, a o jejich samotném poslání a činnosti se ví málo. Širší veřejnost i faleristé postrádají objektivní informace a jejich zvědavost bývá zaujatá a znepokojená, vždycky spojená s obezřetností, která pramení z minulého období, kdy bylo zednářství u nás zakázáno.
O činnosti svobodných zednářů se můžeme dozvědět z literatury, kterou psali samotní zednáři i jejich odpůrci; například zednářský činitel Alfons Mucha, Z. Gintl, F. Mašláň a další. V krásné literatuře o nich píše Karolina Světlá ve své knize Zvonečková královna, Josef Svátek v knížce Sedláci u Chlumce, Karel Sabina v románu Synové světla a ze zahraničních autorů například Lev Nikolajevič Tolstoj v díle Vojna a mír, dále Johann Wolfgang Goethe, Alexandr Dumas st., Guy de Maupassant a mnozí jiní.
Všichni se shodují v tom, že toto hnutí vzniklo v roce 1717, a to v Anglii. Tehdy byla vytvořena velelóže spojením čtyř londýnských lóží a prvním velmistrem se stal Anthony Sayer. Za patrona svobodných zednářů byl vybrán sv. Jan Křtitel.
James Anderson uvádí, že kořeny zednářského sdružení jsou v činnosti středověkých stavitelů chrámů a kamenické cechovní organizace, kteří se původně zabývali uchováním pracovních tajemství a stavebních metod, předáváním zkušeností a spoluprací při uzavírání smluv s podnikateli, ale též sociálním zabezpečením členů stavebních svazů. Už v průběhu druhé poloviny 17. století se tak vedle kameníků a zedníků stali členy lóží nejen někteří podnikatelé a obchodníci, ale také příslušníci šlechty a učenci.
Původní zednářský program byl neobyčejně progresivní, humánní a ušlechtilý. Šlo o společenství čestných a svobodných osob, podnícené ideálem tolerance a bratrství, toužící uskutečnit ideál tolerance a bratrství v celém světě a usilující o osobní a společenský pokrok. Je zakořeněno v tradici včetně používání jazyka symbolů, který je odvozen od stavitelského umění. Příslušníci lóže museli zachovávat poslušnost a mlčenlivost o jednání lóže, podřizovat se její hierarchií, ctít cechovní symboly i rituály.
Byly formulovány nejen ideové cíle, nýbrž i nezbytné organizační zásady hnutí. Příslušníci zednářského sdružení se nazývají bratry a jsou rozděleni na učně, tovaryše a mistry. Místo, kde má lóže sídlo, se nazývá Orient. Předepsaným oděvem při setkáních byl cylindr, frak a bílé rukavice.
V čele lóže stojí mistr lóže se dvěma dozorci, dalšími hodnostáři jsou mistr-předchůdce, tajemník, řečník, pokladník, dveřník, strážce, hospodářský almužník, samaritán a knihovník. Podobu lóže vytváří půdorys tvořící obdélník, směřující od západu k východu. Mistrovu hodnost vyznačuje kladivo a odznak, který má podobu úhloměru. Bližší údaje o obřadech a vybavení lóže by vyžadovaly obšírnější pojednání. I když jsou mi tyto důvěrně známé, nepovažuji za vhodné je zde, i s ohledem na rozsah článku, uvádět. Snad lze jen stručně říci, že za základ je považováno zednářství OBŘADU JÁNSKÉHO, které je třístupňové a propaguje všeobecnou humanitu a morálku. Druhá soustava je SKOTSKÝ RIT, který je třicetistupňový a zabývá se hlouběji samotnou osobností svobodného zednáře. EGYPTSKÝ SYSTÉM, který je považován za okultní a který měl dokonce devadesát sedm stupňů, pravděpodobně již zanikl. Za zmínku stojí existence mezinárodní židovské zednářské organizace, která vznikla v USA v roce 1843.
Pokud jde o symboliku, která se také objevuje na zednářských dekoracích, vycházel James Anderson z někdejších pomůcek stavebníků, a tak se tam dostaly zednické kladívko, úhloměr, kružidlo, olovnice, zednická lžíce, dláto, bílá zástěra, také však bible a kordík. Mimo tyto symboly se na dekoracích objevuje také pěticípá hvězda. Ke svobodným zednářům se nedostane každý. Ze skutečnosti, že patřili k duchovní avantgardě, těží svobodní zednáři dodnes. Každý, kdo je po roční zkušební době přijímán, musí mít ručitele a musí se zdát vhodným i ostatním členům lóže. Vzhledem k elitářským pravidlům pro přijetí se svobodnými zednáři často stávají především muži z „horní vrstvy“. Zednáři ale odmítají tezi „obchodního zednářství“, podle níž mezi sebou navazují členové lóže především obchodní kontakty. K tomu spíš slouží jiné pánské kluby, nikoliv jejich společnost.
Nejdříve se zednářství rozšířilo do Francie, a to v roce 1725. O tři roky později do Španělska, v roce 1732 do Ruska. Následovaly další země: Itálie – 1733 (a snad již i v Čechách), Holandsko – 1734, Švédsko a Portugalsko – 1735, Čechy (prokazatelně) – 1741, Rakousko – 1742, Maďarsko a Dánsko 1743, Norsko – 1749, Finsko – 1758, Jugoslávie – 1759, atd. Rozšířilo se pak i do Severní Ameriky, Afriky a Asie, zatímco v Austrálii se objevilo až po roce 1800. Podle některých pramenů existovalo v roce 1740 na celém světě již 115 lóží a v roce l908 dokonce 2000 lóží s 300 000 členy.
Rozmach zednářského hnutí lze spatřovat především v příhodné době zrodu. Ve Francii patřili k zakladatelům například Denis Diderot, Voltaire anebo Jean-Jacques rousseau, dále v určité době svého života byli členy i Robespierre, Marat, Danton. Podobně v německu byl svobodným zednářem Gotthold Ephrazim Lessing, Johann wolfgang Goethe a další. Málo známé je, že svobodným zednářem byl i známý Giacomo Casanova, který popisuje své zkušenosti ve svých pamětech. V rakouské monarchii byli členy hnutí Josef Haydn či Wolfgang Amadeus Mozart. zakladatelem údajně první zednářské lóže v Praze (už 24. června 1726) měl být hrabě František Antonín Špork, jenže o tom neexistují dostatečné důkazy.
Prokazatelně první zednářská lóže v Čechách tedy byla založena až v roce 1741 v Praze. Původně neměla žádný název, teprve později ji nazvali „U tří korun“, potom byla přejmenována na lóži „U tří hvězd“ a posléze v roce 1763 na lóži „U tří korunovaných hvězd“. Původně pracovala podle skotského ritu, později přešla na obřad janský – třístupňový. Ve stejné době jako v Praze byla založena další, tzv. vojenská, zednářská lóže v Litoměřicích, v roce 1770 vznikla v Praze druhá lóže „U tří sloupů“, v roce 1772 lóže „U poctivosti“, o tři roky později „Kazimír u devíti hvězd“, v roce 1783 lóže „Pravda a jednota“ a „Union“. V tomto období vznikla v Praze dokonce i ženská lóže „U tří korunovaných srdcí“. Mimo Prahu existovala od roku 1782 v Brně lóže „U vycházejícího slunce“, kterou doplnila později druhá z lóží s názvem „U pravých a sjednocených přátel“ (1784). V Těšíně působila od roku 1778 lóže „U tří trofejí“ a v Opavě byla vytvořena lóže „Pythagoras“. Mincovna Bratislava, která používala značku I (ISTROPOLIS), což značí starořecké pojmenování řeky Dunaje, mimo jiné také razila různé zednářské dekorace, jejichž přehled uvádím níže:
1869 – Medaile zednářské lóže „PRAVDA“
1872 – Medaile zednářské lóže „MLČENLIVOST“
1874 – Emailový návěšek zednářské lóže „BUDOUCNOST“
1874 – Medaile zednářské lóže „SOKRATES“ (dvě varianty)
1875 – Medaile zednářské lóže „SCHILLER“
1875 – Odznak zednářské lóže „U TŘÍ HVĚZD“
1877 – Medaile zednářské lóže „PŘÁTELSTVÍ“
1877 – Medaile zednářské lóže „COLUMBUS“
1888 – Medaile zednářské lóže „U VĚRNOSTI“
1897 – Medaile k 25. výročí zednářské lóže „MLČENLIVOST“
Na počátku 20. století se projevovaly snahy o oživení zednářského hnutí nejen v Čechách, nýbrž po celé Evropě a ostatních kontinentech. V Československu pracovala např. pražská lóže „Jan Amos Komenský“, „Dílo“, „Josef Dobrovský“, „28. říjen“, „Týn“, „Fügner“, „Šafařík“ a další. Vznikly též lóže na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině (v Žilině, Užhorodě, Banské Bystrici, Bratislavě nebo v Košicích). V Čechách později přibyly lóže v Mostě a Táboře. Mezi významné členy jednotlivých lóží patřili např. Alois Rašín, Edvard Beneš, Jan Masaryk, Jiří Stříbrný, Alfons Mucha, Jan Slavíček, Jaroslav Kvapil, Viktor Dyk a jiní. Každý člen při přijetí do lóže dostal nové „zednářské“ jméno. Třeba cho? prezidenta Beneše se jmenovala Bílá holubička.
Zednářské hnutí mělo od samotného počátku svého založení a působení řadu protivníků. Mezi jejich nepřátele patřili feudální monarchové se svou mocnou oporou, katolickou církví. Prvním z nich byl už Ludvík XV., později tuto linii přijal oficiálně i Vatikán. Papež Klement XII. vydal bulu, v níž, pod hrozbou exkomunikace, zakázal všem katolíkům vstup do zednářských lóží. Podobně si počínali i jeho nástupci, posledním byl v roce 1884 papež Lev XIII. nejzaníceněji brojili proti zednářům jezuité. Odpůrkyní svobodného zednářství byla i Marie Terezie, která zednářství zakázala. Paradoxem ovšem bylo, že její syn, pozdější císař Josef II., se zednářstvím tajně koketoval. Pozdějším zapřísáhlým nepřítelem zednářského hnutí byl také Adolf Hitler, který vyjádřil svůj záporný postoj ve své knize „Můj boj“ v 11. kapitole nazvané „Národ a rasa“, a tak bylo po převzetí moci nacisty toto hnutí v Německu zakázáno. Podobná situace vznikla i v Moskvě, a tak zednářství bylo v Sovětském svazu nejen zakázáno, ale i tvrdě pronásledováno.
V Československu pracovalo zednářské hnutí až do doby Mnichova. Po skončení 2. světové války byla činnost zednářů krátce obnovena (do roku 1948) ve Velké národní lóži československé. Hnutí používalo i svou hymnu, kterou složil Jan Zych:
Na prahu dávných svatých zasvěcení.
Myšlenko vstaň do věků se nes.
Buď silou, která světy v ráje mění
a kouzlem krásy stoupá do nebes ....
V povědomí veřejnosti je mylně rozšířen názor, že zednářství je tajnou organizací. Správnější je spíše konstatování, že je organizací neveřejnou, tedy výběrovou, která nemá příliš zájem o popularitu. Pokud jsou ještě vžity některá znamení, dotyky a slova, podle kterých se svobodní zednáři poznávají, tak je lze chápat jako tzv. vnitřní opatření proti vniknutí nepovolaných do jejich řad. Zednářství bylo u nás obnoveno na přelomu let 1989 a 1990 a pracuje dodnes.
Toto hnutí bylo širší veřejnosti připomenuto výstavou „Svobodní zednáři“, která proběhla v letohrádku Mitrovských v Brně od 19.6. do 16.8. 1992. faleristický materiál byl zapůjčen ze sbírek historického muzea města Vídně a Zednářského muzea zámku Rosenau v Dolním Rakousku. Bohužel zde nebyla žádnou dekorací zastoupena Československá republika. Další výstava „Svobodné zednářství“ proběhla ve dnech 21.10. až 17.11 .2002 v Obecním domě v Praze a byla realizována spojenými silami Laického akčního střediska z Valonského Brabantska společně s belgickým Zednářským muzeem za podpory Lože Řetěz spojení – Praha a Velký Orient Český. Pokud se na některé aukci výjimečně objeví zednářské dekorace, pak jde převážně o materiál z období předmnichovské republiky nebo materiál zahraniční, například z Anglie. Osobně neznám případ, že by se zde např. objevila některá dekorace z období po roce 1990 (ČSSR, ČSFR nebo ČR).
Mohou se ale objevit dekorace, které jsou zaměňovány za zednářské a to obvykle z neznalosti. Jde zejména o A.M.O.R.C. Antiquus Mysticus Ordo Rosae Crucis – Starý Mystický Řád Růže a Kříže, který zahájil u nás svoji aktivitu rovněž v roce 1990. Rosekruciáni se objevili na veřejnosti poté, co vyšla v roce 1614 v Evropě kniha „Fama Fraternitatis“. V dřívější době se jmenovali „Giordanisté“ podle Giordana Bruna, též se nazývali „Jazyková akademie“, „Němečtí přátelé Boha“, „Čeští bratři“, atd. Jejich kořeny je možno vysledovat až do časů krále Achnatona (Amenhotepa IV.) a jeho škol moudrosti. Řád rovněž těží z tradice, že jeho členy či sympatizanty byly i takové osobnosti jako Isaac Newton, Jan Amos Komenský, Francis Bacon, Johannes Kepler, Benjamin Franklin, Immanuel Kant a další. V úzkém spojení s Řádem byla též královna Alžběta I., Napoleon a Goethe. Tento Řád ovšem nemá nic společného se svobodnými zednáři. Z historického hlediska je jisté, že jakákoliv získaná zednářská dekorace má své místo ve sbírce, zvláště jde-li o lóži z území bývalého Rakouska-Uherska nebo Československé republiky.
Zednářské dekorace se bohužel objevují na aukcích různých společností jen velmi zřídka a také jejich získání ve specializovaných obchodech nebývá vůbec snadné, protože je o ně zvýšený zájem a jen málokterý sběratel se jich zbavuje.
Čestmír Franěk
Dekorace brněnské zednářské lóže „Cestou světla“ z roku 1926.
Řád pražské zednářské lóže „Pravda vítězí“.
O činnosti svobodných zednářů se můžeme dozvědět z literatury, kterou psali samotní zednáři i jejich odpůrci; například zednářský činitel Alfons Mucha, Z. Gintl, F. Mašláň a další. V krásné literatuře o nich píše Karolina Světlá ve své knize Zvonečková královna, Josef Svátek v knížce Sedláci u Chlumce, Karel Sabina v románu Synové světla a ze zahraničních autorů například Lev Nikolajevič Tolstoj v díle Vojna a mír, dále Johann Wolfgang Goethe, Alexandr Dumas st., Guy de Maupassant a mnozí jiní.
Všichni se shodují v tom, že toto hnutí vzniklo v roce 1717, a to v Anglii. Tehdy byla vytvořena velelóže spojením čtyř londýnských lóží a prvním velmistrem se stal Anthony Sayer. Za patrona svobodných zednářů byl vybrán sv. Jan Křtitel.
James Anderson uvádí, že kořeny zednářského sdružení jsou v činnosti středověkých stavitelů chrámů a kamenické cechovní organizace, kteří se původně zabývali uchováním pracovních tajemství a stavebních metod, předáváním zkušeností a spoluprací při uzavírání smluv s podnikateli, ale též sociálním zabezpečením členů stavebních svazů. Už v průběhu druhé poloviny 17. století se tak vedle kameníků a zedníků stali členy lóží nejen někteří podnikatelé a obchodníci, ale také příslušníci šlechty a učenci.
Původní zednářský program byl neobyčejně progresivní, humánní a ušlechtilý. Šlo o společenství čestných a svobodných osob, podnícené ideálem tolerance a bratrství, toužící uskutečnit ideál tolerance a bratrství v celém světě a usilující o osobní a společenský pokrok. Je zakořeněno v tradici včetně používání jazyka symbolů, který je odvozen od stavitelského umění. Příslušníci lóže museli zachovávat poslušnost a mlčenlivost o jednání lóže, podřizovat se její hierarchií, ctít cechovní symboly i rituály.
Byly formulovány nejen ideové cíle, nýbrž i nezbytné organizační zásady hnutí. Příslušníci zednářského sdružení se nazývají bratry a jsou rozděleni na učně, tovaryše a mistry. Místo, kde má lóže sídlo, se nazývá Orient. Předepsaným oděvem při setkáních byl cylindr, frak a bílé rukavice.
V čele lóže stojí mistr lóže se dvěma dozorci, dalšími hodnostáři jsou mistr-předchůdce, tajemník, řečník, pokladník, dveřník, strážce, hospodářský almužník, samaritán a knihovník. Podobu lóže vytváří půdorys tvořící obdélník, směřující od západu k východu. Mistrovu hodnost vyznačuje kladivo a odznak, který má podobu úhloměru. Bližší údaje o obřadech a vybavení lóže by vyžadovaly obšírnější pojednání. I když jsou mi tyto důvěrně známé, nepovažuji za vhodné je zde, i s ohledem na rozsah článku, uvádět. Snad lze jen stručně říci, že za základ je považováno zednářství OBŘADU JÁNSKÉHO, které je třístupňové a propaguje všeobecnou humanitu a morálku. Druhá soustava je SKOTSKÝ RIT, který je třicetistupňový a zabývá se hlouběji samotnou osobností svobodného zednáře. EGYPTSKÝ SYSTÉM, který je považován za okultní a který měl dokonce devadesát sedm stupňů, pravděpodobně již zanikl. Za zmínku stojí existence mezinárodní židovské zednářské organizace, která vznikla v USA v roce 1843.
Pokud jde o symboliku, která se také objevuje na zednářských dekoracích, vycházel James Anderson z někdejších pomůcek stavebníků, a tak se tam dostaly zednické kladívko, úhloměr, kružidlo, olovnice, zednická lžíce, dláto, bílá zástěra, také však bible a kordík. Mimo tyto symboly se na dekoracích objevuje také pěticípá hvězda. Ke svobodným zednářům se nedostane každý. Ze skutečnosti, že patřili k duchovní avantgardě, těží svobodní zednáři dodnes. Každý, kdo je po roční zkušební době přijímán, musí mít ručitele a musí se zdát vhodným i ostatním členům lóže. Vzhledem k elitářským pravidlům pro přijetí se svobodnými zednáři často stávají především muži z „horní vrstvy“. Zednáři ale odmítají tezi „obchodního zednářství“, podle níž mezi sebou navazují členové lóže především obchodní kontakty. K tomu spíš slouží jiné pánské kluby, nikoliv jejich společnost.
Nejdříve se zednářství rozšířilo do Francie, a to v roce 1725. O tři roky později do Španělska, v roce 1732 do Ruska. Následovaly další země: Itálie – 1733 (a snad již i v Čechách), Holandsko – 1734, Švédsko a Portugalsko – 1735, Čechy (prokazatelně) – 1741, Rakousko – 1742, Maďarsko a Dánsko 1743, Norsko – 1749, Finsko – 1758, Jugoslávie – 1759, atd. Rozšířilo se pak i do Severní Ameriky, Afriky a Asie, zatímco v Austrálii se objevilo až po roce 1800. Podle některých pramenů existovalo v roce 1740 na celém světě již 115 lóží a v roce l908 dokonce 2000 lóží s 300 000 členy.
Rozmach zednářského hnutí lze spatřovat především v příhodné době zrodu. Ve Francii patřili k zakladatelům například Denis Diderot, Voltaire anebo Jean-Jacques rousseau, dále v určité době svého života byli členy i Robespierre, Marat, Danton. Podobně v německu byl svobodným zednářem Gotthold Ephrazim Lessing, Johann wolfgang Goethe a další. Málo známé je, že svobodným zednářem byl i známý Giacomo Casanova, který popisuje své zkušenosti ve svých pamětech. V rakouské monarchii byli členy hnutí Josef Haydn či Wolfgang Amadeus Mozart. zakladatelem údajně první zednářské lóže v Praze (už 24. června 1726) měl být hrabě František Antonín Špork, jenže o tom neexistují dostatečné důkazy.
Prokazatelně první zednářská lóže v Čechách tedy byla založena až v roce 1741 v Praze. Původně neměla žádný název, teprve později ji nazvali „U tří korun“, potom byla přejmenována na lóži „U tří hvězd“ a posléze v roce 1763 na lóži „U tří korunovaných hvězd“. Původně pracovala podle skotského ritu, později přešla na obřad janský – třístupňový. Ve stejné době jako v Praze byla založena další, tzv. vojenská, zednářská lóže v Litoměřicích, v roce 1770 vznikla v Praze druhá lóže „U tří sloupů“, v roce 1772 lóže „U poctivosti“, o tři roky později „Kazimír u devíti hvězd“, v roce 1783 lóže „Pravda a jednota“ a „Union“. V tomto období vznikla v Praze dokonce i ženská lóže „U tří korunovaných srdcí“. Mimo Prahu existovala od roku 1782 v Brně lóže „U vycházejícího slunce“, kterou doplnila později druhá z lóží s názvem „U pravých a sjednocených přátel“ (1784). V Těšíně působila od roku 1778 lóže „U tří trofejí“ a v Opavě byla vytvořena lóže „Pythagoras“. Mincovna Bratislava, která používala značku I (ISTROPOLIS), což značí starořecké pojmenování řeky Dunaje, mimo jiné také razila různé zednářské dekorace, jejichž přehled uvádím níže:
1869 – Medaile zednářské lóže „PRAVDA“
1872 – Medaile zednářské lóže „MLČENLIVOST“
1874 – Emailový návěšek zednářské lóže „BUDOUCNOST“
1874 – Medaile zednářské lóže „SOKRATES“ (dvě varianty)
1875 – Medaile zednářské lóže „SCHILLER“
1875 – Odznak zednářské lóže „U TŘÍ HVĚZD“
1877 – Medaile zednářské lóže „PŘÁTELSTVÍ“
1877 – Medaile zednářské lóže „COLUMBUS“
1888 – Medaile zednářské lóže „U VĚRNOSTI“
1897 – Medaile k 25. výročí zednářské lóže „MLČENLIVOST“
Na počátku 20. století se projevovaly snahy o oživení zednářského hnutí nejen v Čechách, nýbrž po celé Evropě a ostatních kontinentech. V Československu pracovala např. pražská lóže „Jan Amos Komenský“, „Dílo“, „Josef Dobrovský“, „28. říjen“, „Týn“, „Fügner“, „Šafařík“ a další. Vznikly též lóže na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině (v Žilině, Užhorodě, Banské Bystrici, Bratislavě nebo v Košicích). V Čechách později přibyly lóže v Mostě a Táboře. Mezi významné členy jednotlivých lóží patřili např. Alois Rašín, Edvard Beneš, Jan Masaryk, Jiří Stříbrný, Alfons Mucha, Jan Slavíček, Jaroslav Kvapil, Viktor Dyk a jiní. Každý člen při přijetí do lóže dostal nové „zednářské“ jméno. Třeba cho? prezidenta Beneše se jmenovala Bílá holubička.
Zednářské hnutí mělo od samotného počátku svého založení a působení řadu protivníků. Mezi jejich nepřátele patřili feudální monarchové se svou mocnou oporou, katolickou církví. Prvním z nich byl už Ludvík XV., později tuto linii přijal oficiálně i Vatikán. Papež Klement XII. vydal bulu, v níž, pod hrozbou exkomunikace, zakázal všem katolíkům vstup do zednářských lóží. Podobně si počínali i jeho nástupci, posledním byl v roce 1884 papež Lev XIII. nejzaníceněji brojili proti zednářům jezuité. Odpůrkyní svobodného zednářství byla i Marie Terezie, která zednářství zakázala. Paradoxem ovšem bylo, že její syn, pozdější císař Josef II., se zednářstvím tajně koketoval. Pozdějším zapřísáhlým nepřítelem zednářského hnutí byl také Adolf Hitler, který vyjádřil svůj záporný postoj ve své knize „Můj boj“ v 11. kapitole nazvané „Národ a rasa“, a tak bylo po převzetí moci nacisty toto hnutí v Německu zakázáno. Podobná situace vznikla i v Moskvě, a tak zednářství bylo v Sovětském svazu nejen zakázáno, ale i tvrdě pronásledováno.
V Československu pracovalo zednářské hnutí až do doby Mnichova. Po skončení 2. světové války byla činnost zednářů krátce obnovena (do roku 1948) ve Velké národní lóži československé. Hnutí používalo i svou hymnu, kterou složil Jan Zych:
Na prahu dávných svatých zasvěcení.
Myšlenko vstaň do věků se nes.
Buď silou, která světy v ráje mění
a kouzlem krásy stoupá do nebes ....
V povědomí veřejnosti je mylně rozšířen názor, že zednářství je tajnou organizací. Správnější je spíše konstatování, že je organizací neveřejnou, tedy výběrovou, která nemá příliš zájem o popularitu. Pokud jsou ještě vžity některá znamení, dotyky a slova, podle kterých se svobodní zednáři poznávají, tak je lze chápat jako tzv. vnitřní opatření proti vniknutí nepovolaných do jejich řad. Zednářství bylo u nás obnoveno na přelomu let 1989 a 1990 a pracuje dodnes.
Toto hnutí bylo širší veřejnosti připomenuto výstavou „Svobodní zednáři“, která proběhla v letohrádku Mitrovských v Brně od 19.6. do 16.8. 1992. faleristický materiál byl zapůjčen ze sbírek historického muzea města Vídně a Zednářského muzea zámku Rosenau v Dolním Rakousku. Bohužel zde nebyla žádnou dekorací zastoupena Československá republika. Další výstava „Svobodné zednářství“ proběhla ve dnech 21.10. až 17.11 .2002 v Obecním domě v Praze a byla realizována spojenými silami Laického akčního střediska z Valonského Brabantska společně s belgickým Zednářským muzeem za podpory Lože Řetěz spojení – Praha a Velký Orient Český. Pokud se na některé aukci výjimečně objeví zednářské dekorace, pak jde převážně o materiál z období předmnichovské republiky nebo materiál zahraniční, například z Anglie. Osobně neznám případ, že by se zde např. objevila některá dekorace z období po roce 1990 (ČSSR, ČSFR nebo ČR).
Mohou se ale objevit dekorace, které jsou zaměňovány za zednářské a to obvykle z neznalosti. Jde zejména o A.M.O.R.C. Antiquus Mysticus Ordo Rosae Crucis – Starý Mystický Řád Růže a Kříže, který zahájil u nás svoji aktivitu rovněž v roce 1990. Rosekruciáni se objevili na veřejnosti poté, co vyšla v roce 1614 v Evropě kniha „Fama Fraternitatis“. V dřívější době se jmenovali „Giordanisté“ podle Giordana Bruna, též se nazývali „Jazyková akademie“, „Němečtí přátelé Boha“, „Čeští bratři“, atd. Jejich kořeny je možno vysledovat až do časů krále Achnatona (Amenhotepa IV.) a jeho škol moudrosti. Řád rovněž těží z tradice, že jeho členy či sympatizanty byly i takové osobnosti jako Isaac Newton, Jan Amos Komenský, Francis Bacon, Johannes Kepler, Benjamin Franklin, Immanuel Kant a další. V úzkém spojení s Řádem byla též královna Alžběta I., Napoleon a Goethe. Tento Řád ovšem nemá nic společného se svobodnými zednáři. Z historického hlediska je jisté, že jakákoliv získaná zednářská dekorace má své místo ve sbírce, zvláště jde-li o lóži z území bývalého Rakouska-Uherska nebo Československé republiky.
Zednářské dekorace se bohužel objevují na aukcích různých společností jen velmi zřídka a také jejich získání ve specializovaných obchodech nebývá vůbec snadné, protože je o ně zvýšený zájem a jen málokterý sběratel se jich zbavuje.
Čestmír Franěk
Dekorace brněnské zednářské lóže „Cestou světla“ z roku 1926.
Řád pražské zednářské lóže „Pravda vítězí“.
Bilder:
|
|