Naše pevnosti a filatelie

Filatelistický materiál z období pohnutého podzimu 1938 je bohatý a obsáhlý, avšak dokumentaci související s tehdejší výstavbou a obsazováním pohraničních pevností lze považovat za vzácnější. Vra?me se stručně do oněch dob... V březnu 1935 byl schválen plán opevňovacích prací naší republiky, protože hrozba hitlerovského Německa získávala stále reálnější rozměry. Hlavní štáb ministerstva národní obrany tedy zřídil Radu pro opevňování a jí podřízené Ředitelství opevňovacích prací. To mělo zkratku ŘOP a díky tomu se později vžilo pojmenování „řopík“ pro malé a „řopan“ pro velké pevnostní objekty. Na zemských vojenských velitelstvích byly opevňovací skupiny, z nichž vznikala ženijní skupinová velitelství označovaná římskými číslicemi. Tak např. 26. 6. 1935 vzniklo ŽSV III v Králíkách a po něm další. A právě v Králíkách se vybudovaly pokusné stavby lehkého opevnění. Zakrátko, v únoru 1936, počala výstavba mohutných objektů těžkého opevnění - tvrzí, z nichž první byla u Smolkova na severní Moravě. Náklady na výstavbu pohlcovaly obrovské sumy peněz a budování bylo časově rozloženo až do roku 1946. Události a předpoklady se však zakrátko změnily k nepoznání. Výše byla vyjmenována řada složek, podílejících se na opevňovacích pracích. Jejich doložení sběratelským materiálem není právě snadné. Lze konstatovat, že opevňovací práce byly akcí organizačně velice rozsáhlou a nebývale složitou. Podílely se na ní desítky stavebních firem, mnoho dodavatelů, i mohutných zbrojařských a průmyslových závodů. Předpokladem úspěchu výstavby muselo být i utajení, takže bylo nutno střežit bezpočet míst. Vznikaly strážní prapory, určené k ochraně objektů stálého opevnění, z nichž první vznikly již v srpnu 1936. Pro posádky pevností a bunkrů musely být vytvořeny nové speciálně vycvičené jednotky, tzv. hraničářské pluky a prapory (zvané i pevnostní). Pro ně se musela budovat kasárna, k pevnostem nové silnice, zdroje energie atd. Vojáci hraničářských jednotek byli speciálně vybíráni a prověřováni. Mnohé napoví čísla: 97% vojáků bylo české národnosti a jen 3% národností jiných. Na výložkách měli vojáci odznáček psí hlavy po způsobu chodských strážců hranic z dob minulých. Jako první vznikl hraničářský pluk 4 situovaný do prostoru Hlučínska, a to 15. 8. 1936. V září 1938 se v Hlučíně používalo tehdy oblíbené několikabarevné razítko Hlučín - Hlučínsko svému hraničářskému pluku (obr. 1). Výcvik důstojníků i vojáků pro naprosto odlišný způsob boje předpokládal jejich školení. K tomuto účelu byl v únoru 1937 zřízen Kurs pro zvláštní účely (KPZÚ) v táboře v Jincích v Brdech, kde velitelem byl škpt. Fr. Markalous. Zde na cílové ploše Jordán byl postaven zkušební objekt. Celkem se uskutečnilo 7 kursů a prošlo jimi 160 důstojníků, přes 60 rotmistů aj. Korespondence sem či odtud bezesporu patří mezi vzácnější (obr. 2). Ke dni 1.října 1938 měla čs. armáda 7 hraničních pluků: č. 3 Znojemsko (8/1938), vel. plk. Josef Skála *; č. 4 Hlučín (15.8.1937), vel. plk. Jan Satorie; č. 6 Šumperk (1.1.1938), vel. plk. Bohumil Borecký; č.11 Mikulovsko (8/1938), vel. plk. František Zatloukal *; č.17 Trutnov (1.8.1938), vel. plk. František Kouřil; č.18 Nové Město nad Metují (1.8.1938), vel. plk. Mikuláš J. Janovský; č.19 Kyšperk (1.1.1938), vel. plk. František Podhrázký. Poznámka: * – záměr v praxi nebyl zrealizován. K témuž dni bylo ustaveno 23 hraničních praporů. Za pozornost stojí např. hraniční prapor 1. - České družiny Děčín, 2. - Roty Nazdar Trutnov, 6. - Sibiřských úderníků Domažlice a 50. - Bratislava (15.7.1938 - vel. pplk. Fr. Kotrč), lišící se od ostatních tím, že byl předurčen k obsazování těžkých objektů opevnění. Stále se rozvíjely strážní prapory. Bylo jich 25 a měly označení římskou číslovkou od VI až po LI, přičemž číslování nevykazovalo plynulou posloupnost. Z výše uvedených útvarů lze řadu z nich dokumentovat na poštou prošlých celistvostech, avšak nejvíce je praporů a rot, z nichž jen díky zvláštní informaci lze rozluštit Hran. Prap. 1 „Čd“ (České družiny), viz. obr. 3. Tak např. na lístku prošlém polní poštou č. 6 (Olomouc) z 1.10.1938 (první den zahájení činnosti) psal zástupce velitele polní pošty por. F. Novotný: „Pozdrav čsl. mobilizace z opevnění a krásných našich hor.“ Polní pošta tehdy sloužila mj. útvarům střežícím hranici od Králík k Al-brechticím. Na adresu kpt. Vlad. Mazálka, který v r. 1937 absolvoval kurs v Jincích, směřoval dopis s datem 5. 5. 1938. To už zastával funkci velitele 3. roty - strážní prapor (SP) XI v Deštném v Orlických horách (obr. 4). Pozorný filatelista může najít podobných příkladů více, avšak dají se objevit i jiné zajímavosti. Na dopise z Betléma 12. 12. 1945 je adresa odesílatele Col. (plk.) J. M. Nováka, Czechoslovak Admin. Staff M. E. Jeruzalém. J. M. Novák byl jako major velitelem pevnosti Hanička v roce 1938 a za války sloužil v zahraniční čs. armádě (obr. 5). Mnoho bylo napsáno o smutném ústupu našich vojáků z hranice a opouštění pevností na rozkaz nejvyšších míst. Německá okupační armáda tak získala pevnosti bez boje a dodnes jsou vidět stopy jejích zkoušek odolnosti pevností. Tu Němci zkoušeli i na severní Moravě, a když se pak zde v jarních měsících roku 1945 bránili postupující Rudé armádě, mnozí jejich velitelé tyto zkoušky proklínali, nebo? pevnosti byly značně poškozeny. Podnikavci v „Sudetech“ opuštěné bunkry někdy fotografovali a vydávali je na pohlednicích (např. Vranov nad Dyjí). Pevnosti se dostaly i na poštovní razítko, a to v Králíkách. Pevnosti se staly atrakcí a text „Pozoruhodné bunkry“ hovoří za sebe (obr. 6). V zasuté a téměř zapomenuté dokumentaci naší novodobé historie je určitě ještě mnoho neobjeveného, nepochybně i vzácného materiálu pro naše filatelistické sbírky.
M. Vostatek