Dnes vám chceme představit jednu zcela mimořádnou a navíc nefilatelistickou leteckou zásilku z roku 1946, tedy z roku vydání prvních poválečných čs. leteckých známek. Jde o neobvykle těžký letecký dopis formátu 250x175 mm (obálka z tuhého hnědého papíru), který nepochybně obsahoval dosti objemnou firemní korespondenci odesílatele, jímž byla „Akciová společnost, dříve ŠKODOVY ZÁVODY v Plzni, generální a obchodní ředitelství Praha II“, sídlící tehdy v Jungmannově ul. 29. Adresátem byla „SOCIÉTÉ COMMERCIALE IRANO-TCHÉCOSLOVAQUE“ (tj. Íránsko-československá obchodní společnost) sídlící v Teheránu (Írán).
Dopis byl odeslán 11.XII. 1946 (v 17 hodin) doporučeně a letecky z pošty Praha 1. Velkému formátu a hmotnosti zásilky odpovídalo i nezvykle vysoké poštovné, které je vyčísleno podací poštou na 176,50 Kčs (viz poznámka inkoustovou tužkou vpravo nahoře pod známkou 5,50 Kčs). V té době byl ještě poměrně striktně dodržován předpis o výhradním použití leteckých známek na úhradu poplatků u leteckých zásilek, a proto není divu, že jimi bylo uhrazeno poštovné až do výše 175,50 Kč. Teprve zbývající 1 Kčs je vyfrankována dvoupáskou standardních výplatních známek 50 h Masaryk z běžné série Portréty (Pof. 414). Důvodem byla skutečnost, že nejnižší nominále leteckých známek bylo 1,50 Kčs. Frankatura je navíc maximálně „úsporná“ a sestává jen z 5 leteckých známek, jmenovitě 1x 5,50 Kčs (L18), 1x 20 Kčs (L22) a 3x 50 Kčs (L24)*. I to naznačuje, že jde o běžnou obchodní zásilku, kterou příslušný zaměstnanec nefrankoval na efekt, ale tak, aby to bylo pro něj co nejjednušší.
Adresní strana dále obsahuje všechny potřebné provozní atributy doporučené letecké zásilky: R-nálepku na nažloutlém nekvalitním papíře, ještě s černým textem; velký červený otisk razítka DOPORUČENĚ; černý obdélníkový otisk razítka PAR AVION se siluetou letadla a konečně modrou standardní obdélnou nálepku „Letadlem / Par avion“. Na rubu obálky je dvojkruhové příchozí razítko TEHERAN - ARRIVÉE (text persko-francouzský) s datem a časovým údajem 22 XII 46 – 0oo.
Doba přepravy je zdánlivě dosti dlouhá – celých 10 dní. Musíme si však uvědomit, že v prvním poválečném roce letecké spoje ještě nefungovaly způsobem dnes obvyklým. Letecké spojení většinou nebylo ani každodenní (hlavně na „exotických“ trasách), ani přímé, takže se při přechodu z linky na linku přepravní časy samozřejmě prodlužovaly.
K použité frankatuře ještě dlužno poznamenat, že pravá známka dvoupásky 50 h obsahuje zajímavou a výraznou deskovou vadu – tmavohnědý svislý pruh v pravém dolním rohu vedle písmene „h“ hodnotového údaje. Celá celistvost je navíc výborně zachovalá, čistá a nenese příliš výrazné stopy provozního opotřebení.
Zdeněk Fritz
(Psáno pro Merkur-Revue a Zpravodaj SSČSZ)
* Jen na okraj: jde o vůbec nejvyšší nominální hodnotu, která se na čs. známkách objevila.