o časopisu
SISI
MERKUR 4/2000 - Autor: Otto Hornung, překlad Vladimír Ustohal
Přední německá aukční firma Köhler pořádala 29. ledna 2000 ve Wiesbadenu aukci rarit. Pro svou sbírku jsem v aukčním katalogu nenašel nic, ale dva losy mě mimořádně zaujaly. Los číslo 514 byl telegram z roku 1895 hraběnce Hohenembsové, Splendide Hotel, Aix–les–Bains ve Francii. Text byl krátký, pouze: “Š?astně jsem dojel do Štětína a byl jsem velice přátelsky přijat”. Parafa Franćois Joseph – podpis císaře rakouského. Hraběnka Hohenembsová byl pseudonym, pod kterým cestovala jeho žena císařovna Alžběta. Zpráva byla psána rukou na telegrafním formuláři zvláš? vytisknutém pro německého císaře Viléma II., řádek “Jeho Veličenstvo císař a král” však byl přeškrtnut. Kontroloval jsem si datum 9/9 dole na formuláři a potvrdil si, že císařovna, všeobecně zvaná Sisi, skutečně byla v září 1895 v hotelu Splendide v Aix–les–Bains. A také jsem našel, že Franz Josef I. cestoval do Štětína na pozvání německého císaře na námořní manévry.
I druhý los číslo 515 byl neméně ohromující. Byla to obálka frankovaná 3 řeckými známkami 25 Lepta zobrazujícími malou Hermesovu hlavu, orazítkovanými v Gastourionu na Korfu. Datum na razítku bylo nečitelné, ale na rubové straně dopisu bylo příchozí ruční razítko Wien 13. 4. 95. Dopis byl poslán na ručně psanou adresu “Jeho Veličenstvu císaři, Wien”. Na zadní straně byla peče? z černého vosku se svislým oválem a v něm písmeno “S” s korunkou nahoře. Byla to peče? Sisi, která pobývala ve svém paláci Achilleion na Korfu (viz text “VILLA” AXILLEION).
Zavolal jsem panu Volkeru Parthenovi, majiteli firmy Köhler a požádal ho o další informace. Byl velmi vstřícný, pravil, že právě je u něho návštěvník, významný sběratel Ionských ostrovů a všeho co souvisí se Sisi, a předal mu sluchátko. Tehdy jsem naposled hovořil se svým přítelem Parthenem, nebo? za několik dnů poté zemřel. Oním jeho návštěvníkem byl Rene Simmermacher ze Staufenu, který mi v mém pátrání pomohl informacemi i materiálem.
Rakouská císařovna
Uvedené dva doklady jsou vzorovými ukázkami, jak císař a Sisi spolu udržovali vzájemný styk, protože osobní kontakt byl mezi nimi velmi malý. Sisi se vídeňskému dvoru vyhýbala a vydávala se na daleké cesty. Ne všechno bylo v habsburském Domě v pořádku. Franzi Josefovi bylo 18, když se v roce 1848 stal rakouským císařem, právě v čase velkých revolučních přeměn a maďarského povstání, které bylo v roce 1849 potlačeno s ruskou pomocí. Historie se po letech znovu opakovala v roce 1956, když Rusové zase ujařmili Maďary a opět bylo prolito mnoho krve. Krátce poté se Franz Josef zamiloval do krásné Alžběty Amalie Eugenie, dcery wittelsbašského hraběte Maxe Bavorského, a 24. dubna 1854 se s ní oženil. Měla právě 16 let a čtyři měsíce. Mladičká císařovna byla zvyklá veliké volnosti. Stejně jako její otec Max měla vášnivě ráda koně. Nyní se ocitla v úzkoprsém, obřadním vídeňském dvoře ovládaném její tchyní Sofií. Sisi byla ženou, která si svých povinností dostojí, a ani ne za rok od pompézní svatby měla první dítě, Sofii (po kom jen to dítě dostalo jméno?), jenže děvčátko do dvou let zemřelo. Mezitím, v roce 1856, se Alžbětě narodila další dcera, Gisela, a v rychlém sledu pak v roce 1858 korunní princ Rudolf. Zato však Sisin vztah k císaři ochladl. Mezi Sisi a císařovou matkou, která chtěla dozorovat vzdělání dětí a nehodlala se vzdát panování, byly střety na denním pořádku. Sisi dvůr nenáviděla a unikala z něj častými cestami po celé Evropě, ba ještě dál. Císař ji někdy nevidíval po měsíce, a tak byli nuceni si psát. Říkalo se také, že si Franz Josef přivezl z bojů v Itálii kapavku a pravděpodobně nakazil i Sisi. A? tomu bylo jakkoliv, teprve po deseti letech měla další dceru Marii Valerii, která se narodila v roce 1868 v Budapešti.
Uherská královna
V Maďarech Sisi našla velké zalíbení. Cestovala k nim při různých příležitostech a dokonce se začala učit maďarsky. Podporovala jejich národní aspirace a byla jedním z iniciátorů dohody z roku 1867, kdy vznikla duální monarchie. V červnu 1867 Franz Josef a Alžběta byli korunováni na uherského krále a královnu. Alžbětě byly vzdávány pocty jako spasitelce Uher. Zahraniční cesty zavedly Sisi několikrát také do Anglie a Irska. Byla přijala královnou Viktorií, která ji dokonce půjčila královskou jachtu. Alžběta se spřátelila s pátým hrabětem Spencerem a byla pozvána na Althorp, pozdější rodné místo princezny Diany. Loni jsme si zajeli na Althorp a velmi jsme tam obdivovali Sisin portrét od malíře Antona Romako. Sisi je zobrazena celá v černém, s cylindrem, velmi elegantní, vsedě na koni, samozřejmě v bočním sedu. Po dobu pobytu v Anglii a Irsku koncem 70. let minulého století měla Sisy stálého společníka, energického kapitána jezdectva Williama George Middletona, přáteli zvaného Bay. Lovívali a jezdívali spolu, měli několik ošklivých pádů z koní, avšak když se Bay nakonec oženil s Charlotou Bairdovou a zbavil se tak svých dluhů, povídalo se, že Sisy velmi posmutněla. Ale na rovinu, můžeme ji za to odsuzovat? Pamatovala si otcovy dámy, občas ji a Baye přirovnávali ke královně Viktorii a jejímu sluhovi Johnu Brownovi. Její císařský manžel také řešil problém svého osamění navázáním velmi úzkého vztahu s herečkou Kateřinou Schrattovou, a ani její syn Rudolf netrpěl nedostatkem přítelkyň, přestože byl ženat s belgickou princeznou Stefanií. Navíc všichni uherští šlechticové, kteří ji zbožňovali, zřejmě byli mimořádně dvorní, šarmantní.
Čaro Korfu
Při jedné ze svých cest po Středomoří zavítala Sisi na ostrov Korfu. Okamžitě ji uchvátila krása tohoto místa a rozhodla se proto, že si na ostrově dá postavit dům. Pro svůj příští domov zakoupila pozemek vzdálený asi 9 kilometrů od Gastourionu. Z domu byl nakonec velkolepý palác, postavený italským architektem Caritou. Byl dokončen v roce 1890 a byl vskutku nádherný. Sisy neměla ráda polovičatost. Stavba musela stát bohatství. Byla to nejen samotná budova, ale také sloupové kolonády, dlouhé řady soch, nástěnné malby, prostě vše. Císař neměl námitky a všechno zaplatil. Možná i z pocitu viny. Alžběta pojmenovala svůj palác Achilleion podle hrdiny Homérovy Illiady. V zahradě stála krásná socha zpodobňující umírajícího Achilla od berlínského sochaře Ernsta Hertera. Byl tam ještě další, velmi zvláštní památník. Sisi milovala poezii a sama několik básní napsala. Její velkou láskou byly básně Henricha Heine. V zahradě dala postavit zvláštní malou svatyni se sochou Heinricha Heine uvnitř, což byla práce dánského umělce Louise Hasselriise. Heine byl zpodobněn ve splývavém hábitu, jak sedí v křesle a píše. Sisi byla všemu řeckému tak oddána, že se začala učit řecky, avšak nebyla jí dána možnost, aby se ze svého útulku mohla těšit. Dne 30. ledna 1889 přišlo neštěstí. Korunní princ Rudolf spolu s baronesou Vetserovou spáchal v Mayerlingu sebevraždu. Alžbětou to otřáslo, trpěla mnohem víc než císař, a ještě více se uzavřela. Od události v Mayerlingu už nikdy nenosila žádné jiné šaty než černé. Korfu navštívila naposled v březnu a dubnu 1895, kdy dala do Achilleionu umístit Rudolfovu sochu, a tehdy také napsala Franzi Josefovi dopis. Sisi byla zřejmě nejkrásnější ženou 19. století, aspoň pokud jde o korunované hlavy. Měla krásnou postavu. Novináři ji sledovali na každém kroku. Nepochybně byla také nejlepší jezdkyní. Dokázala strávit v sedle 7 až 8 hodin denně a unavit až čtyři koně. Přežila i několik nebezpečných pádů. S přibývajícím věkem však musela projížděk v sedle zanechat a náhradou chodívala na dlouhé procházky. O svou postavu se natolik strachovala, že téměř nejedla. Doktoři by dnes tento stav popsali jako anorexia nervosa. Franz Josef byl tímto chováním velmi znepokojen a trápil se. Neměl však, čím by Sisi od takového počínání odradil. Sisi věděla, že její manžel hledá útěchu v náručí Kateřiny Schrattové, ale nic proti tomu nenamítala. Právě naopak, Franze Josefa v tom podporovala a sama se stala blízkou přítelkyní Kateřiny. Sisin konec byl stejně neobvyklý, jako celý její život, vždy na prvních stránkách světového tisku. Při pobytu v Ženevě ji napadl italský anarchista Luigi Lucheni a vrazil jí do hrudi zaostřený pilník. Dne 10. září 1898 Alžběta zemřela ve věku 60 let. Lucheni byl odsouzen švýcarským soudem na doživotí, ale ve vězení se oběsil na svém opasku.
Jiný císař
Po Sisině smrti Achilleion osiřel, jen občas přijela nakrátko některá z dcer. Franz Josef tento palác nikdy nenavštívil. V roce 1905, sedm let po Alžbětině smrti, přijel na Korfu císař Vilém II. jako host řeckého krále Jiřího. Užasl nad krásou místa, i když zahrady byly zanedbané. Král Jiří navrhl Vilémovi, aby palác koupil. Achilleion byl na prodej, jak pravil. Vilém projevil zájem a napsal Franzi Josefovi, jenže nic z toho nebylo. V roce 1907 německý císař uviděl v “The Illustrated London News” obrázek Achilleionu s poznámkou, že palác byl prodán hotelové společnosti. Vilém se okamžitě spojil se Sisininou dcerou Giselou a dotazoval se, zda je tomu skutečně tak. Odpověděla mu, že zpráva se nezakládá na pravdě. Učinil jí tedy nabídku, a ta byla přijata. Císař byl velice potěšen. Dal Achille-ion znovu zařídit a také zahrady prohlédly. Nadmíru spokojen byl i s nástěnnými malbami a sochami, až na jednu věc, která se mu nelíbila. Ve své knize “Vzpomínky z Korfu” Vilém píše, že dle jeho názoru socha Henricha Heine se pro malou svatyni v zahradách nehodila. Skutečný důvod však byl jiný. Heinrich Heine byl totiž žid. Byl sice pokřtěn, jenže v očích císaře to jeho židovský původ nezměnilo. Stejně tak tomu bylo i v případě Hitlera, který z paměti Němců nemohl vymazat Heineho velmi oblíbenou báseň a píseň “Lorelei”. Proto tedy od roku 1935, když se “Lorelei v Německu tiskla”, bývalo dole uváděno – Autor neznámý. Císař Vilém II. Heineho sochu nezničil, mohlo by to vyvolat nepříjemnosti, ale prodal ji jednomu obdivovateli Heineho v Hamburku a místo ní umístil sochu císařovny Alžběty, repliku její sochy v Salzburku.
Poštovní úřad pro císaře
Vilém II. Achilleion využíval dobře. Trávil zde jarní dny volna v letech 1908, 1909, 1911, 1912 a 1914 právě před první světovou válkou. Nepřijížděl sám, vždy byl doprovázen členy rodiny a samozřejmě služebnictvem, a v Achilleionu také úřadoval. Úřední pošta z Berlína pro císaře byla zasílána v pravidelných intervalech v diplomatickém vaku. Dopravoval ji zvláštní posel, kterého doprovázel německý důstojník. S císařovou poštou bylo tedy nakládáno separátně, jenže zde byl jeho velmi početný personál, který také potřeboval poštovní služby. Řecká pošta proto pro císařovu družinu zřídila velmi neobvyklou službu, a to zvláštní poštovní úřad, umístěný v jednom z přístavků paláce. Tento úřad zahájil činnost v roce 1908 a konal službu až do roku 1914, nikoliv však trvale, ale pouze po dobu pobytu císaře a jeho personálu. Není jisté, zda tento poštovní úřad tu byl každoročně, avšak určitě byl v provozu, když císař přijel a pobýval tu, takže pošta jeho personálu, samozřejmě nepřepravovaná v diplomatickém vaku, nemusela být převážena až do Gastourionu vzdáleného 6 mil. Poštovní úřad v Achilleionu měl také své razítko. Vlastně tu byla dvě různá razítka. Jedno má text ACHILLEION téměř po celém obvodu v dvojitém kru- hu s datem uprostřed, avšak pouze den a měsíc, jak lze vidět na reprodukované dopisnici. Druhé razítko má v dvo- jitém kruhu ACHILLEION nahoře a AUTOKR. EPAULI (Panov. vila či zámek) dole a celé datum uprostřed. Tato razítka jsou velmi hledaná a na pěkné obálce nebo dopisnici (většinou nalézaná na obrázkových dopisnicích) přijdou na nějakých 30 až 50 britských liber. Otisky jsou obvykle ve velmi dobré kvalitě, protože poštovní úředníci v Achilleionu si dávali zvláš? záležet. Pak přišla válka. Achilleion dlouho prázdný nezůstal. Francouzské válečné námořnictvo v něm zřídilo polní nemocnici. Uvádím zde obálku s ručním razítkem POSTES NAVALES (Pošta válečného námořnictva) 7. 5. 18 a kašetem HOPITAL DE L’ACHILLEION s “MEDICIN–CHEF” uprostřed na rubové a lícové straně obálky. Obálky s francouzským ručním razítkem jsou také zajímavé, ale nejsou pochopitelně tak vzácné. Po první světové válce byl Achilleion konfiskován řeckým státem a v meziválečném období v něm bylo kasino. Za druhé světové války jej obsadili Němci. Jejich 1. Gebirgsdivision (horská divize), která měla velitelství v Ioannině na pevnině a která okupovala Iónské ostrovy, používala Achilleion jako zotavovnu pro své raněné, a také pro muže z arménského praporu zákopníků, který byl připojen k 1. horské divizi. Během občanské války v Řecku v letech 1945 – 1949, i později, byl Achilleion používán jako domov pro děti evakuované z pevniny před válečnými událostmi. Toto zařízení se nazývalo Pedopolis (Dětské město) a bylo řízeno královnou Frederikou. Od roku 1967 do 1981 Achilleion převzal se souhlasem řeckého státu německý obchodník, který jej přeměnil opět v kasino a restauraci. Tento muž se jmenoval Richthofen a moc bych se divil, kdyby to nebyl potomek slavného německého leteckého esa z první světové války. V 1981, kdy byl Achilleion opět vrácen řeckému státu, byl palác změněn v muzeum. To je vše, co se mi dosud podařilo vypátrat o historii Achilleionu. A ještě něco na závěr. Zapomněl jsem povědět, co se stalo s těmi dvěma losy v Köhlerově aukci. Oba byly prodány – a lacino. Vyvolávací cena za císařův telegram byla 4000 DM a bylo dosaženo 4200 DM. Sisin dopis také začal od 4000 DM a dosáhl 4800 DM. K těmto cenám je třeba ještě připočítat 17 % provize. Nebyl jsem to já, kdo je koupil, ale možná jsem to udělat měl.
Otto Hornung Překlad z angličtiny Vladimír Ustohal
Prameny:
Knauer “Kunstführer 1998. Kaiser Wilhelm II.: Erinnerungen an Korfu. 1924. Martha Schad: Elisabeth von Österreich. Adrew Sinclair: Death by Fame – A Life of Elisabeth Empress of Austria. 1998. Archiv a sbírka René Simmermachera, Basle a Staufen/Breisgau. Za pomoc velmi vděčím též panu Anthony B. Virvilisovi, vydavateli řeckého časopisu Philotelia.
Rakouská císařovna
Uvedené dva doklady jsou vzorovými ukázkami, jak císař a Sisi spolu udržovali vzájemný styk, protože osobní kontakt byl mezi nimi velmi malý. Sisi se vídeňskému dvoru vyhýbala a vydávala se na daleké cesty. Ne všechno bylo v habsburském Domě v pořádku. Franzi Josefovi bylo 18, když se v roce 1848 stal rakouským císařem, právě v čase velkých revolučních přeměn a maďarského povstání, které bylo v roce 1849 potlačeno s ruskou pomocí. Historie se po letech znovu opakovala v roce 1956, když Rusové zase ujařmili Maďary a opět bylo prolito mnoho krve. Krátce poté se Franz Josef zamiloval do krásné Alžběty Amalie Eugenie, dcery wittelsbašského hraběte Maxe Bavorského, a 24. dubna 1854 se s ní oženil. Měla právě 16 let a čtyři měsíce. Mladičká císařovna byla zvyklá veliké volnosti. Stejně jako její otec Max měla vášnivě ráda koně. Nyní se ocitla v úzkoprsém, obřadním vídeňském dvoře ovládaném její tchyní Sofií. Sisi byla ženou, která si svých povinností dostojí, a ani ne za rok od pompézní svatby měla první dítě, Sofii (po kom jen to dítě dostalo jméno?), jenže děvčátko do dvou let zemřelo. Mezitím, v roce 1856, se Alžbětě narodila další dcera, Gisela, a v rychlém sledu pak v roce 1858 korunní princ Rudolf. Zato však Sisin vztah k císaři ochladl. Mezi Sisi a císařovou matkou, která chtěla dozorovat vzdělání dětí a nehodlala se vzdát panování, byly střety na denním pořádku. Sisi dvůr nenáviděla a unikala z něj častými cestami po celé Evropě, ba ještě dál. Císař ji někdy nevidíval po měsíce, a tak byli nuceni si psát. Říkalo se také, že si Franz Josef přivezl z bojů v Itálii kapavku a pravděpodobně nakazil i Sisi. A? tomu bylo jakkoliv, teprve po deseti letech měla další dceru Marii Valerii, která se narodila v roce 1868 v Budapešti.
Uherská královna
V Maďarech Sisi našla velké zalíbení. Cestovala k nim při různých příležitostech a dokonce se začala učit maďarsky. Podporovala jejich národní aspirace a byla jedním z iniciátorů dohody z roku 1867, kdy vznikla duální monarchie. V červnu 1867 Franz Josef a Alžběta byli korunováni na uherského krále a královnu. Alžbětě byly vzdávány pocty jako spasitelce Uher. Zahraniční cesty zavedly Sisi několikrát také do Anglie a Irska. Byla přijala královnou Viktorií, která ji dokonce půjčila královskou jachtu. Alžběta se spřátelila s pátým hrabětem Spencerem a byla pozvána na Althorp, pozdější rodné místo princezny Diany. Loni jsme si zajeli na Althorp a velmi jsme tam obdivovali Sisin portrét od malíře Antona Romako. Sisi je zobrazena celá v černém, s cylindrem, velmi elegantní, vsedě na koni, samozřejmě v bočním sedu. Po dobu pobytu v Anglii a Irsku koncem 70. let minulého století měla Sisy stálého společníka, energického kapitána jezdectva Williama George Middletona, přáteli zvaného Bay. Lovívali a jezdívali spolu, měli několik ošklivých pádů z koní, avšak když se Bay nakonec oženil s Charlotou Bairdovou a zbavil se tak svých dluhů, povídalo se, že Sisy velmi posmutněla. Ale na rovinu, můžeme ji za to odsuzovat? Pamatovala si otcovy dámy, občas ji a Baye přirovnávali ke královně Viktorii a jejímu sluhovi Johnu Brownovi. Její císařský manžel také řešil problém svého osamění navázáním velmi úzkého vztahu s herečkou Kateřinou Schrattovou, a ani její syn Rudolf netrpěl nedostatkem přítelkyň, přestože byl ženat s belgickou princeznou Stefanií. Navíc všichni uherští šlechticové, kteří ji zbožňovali, zřejmě byli mimořádně dvorní, šarmantní.
Čaro Korfu
Při jedné ze svých cest po Středomoří zavítala Sisi na ostrov Korfu. Okamžitě ji uchvátila krása tohoto místa a rozhodla se proto, že si na ostrově dá postavit dům. Pro svůj příští domov zakoupila pozemek vzdálený asi 9 kilometrů od Gastourionu. Z domu byl nakonec velkolepý palác, postavený italským architektem Caritou. Byl dokončen v roce 1890 a byl vskutku nádherný. Sisy neměla ráda polovičatost. Stavba musela stát bohatství. Byla to nejen samotná budova, ale také sloupové kolonády, dlouhé řady soch, nástěnné malby, prostě vše. Císař neměl námitky a všechno zaplatil. Možná i z pocitu viny. Alžběta pojmenovala svůj palác Achilleion podle hrdiny Homérovy Illiady. V zahradě stála krásná socha zpodobňující umírajícího Achilla od berlínského sochaře Ernsta Hertera. Byl tam ještě další, velmi zvláštní památník. Sisi milovala poezii a sama několik básní napsala. Její velkou láskou byly básně Henricha Heine. V zahradě dala postavit zvláštní malou svatyni se sochou Heinricha Heine uvnitř, což byla práce dánského umělce Louise Hasselriise. Heine byl zpodobněn ve splývavém hábitu, jak sedí v křesle a píše. Sisi byla všemu řeckému tak oddána, že se začala učit řecky, avšak nebyla jí dána možnost, aby se ze svého útulku mohla těšit. Dne 30. ledna 1889 přišlo neštěstí. Korunní princ Rudolf spolu s baronesou Vetserovou spáchal v Mayerlingu sebevraždu. Alžbětou to otřáslo, trpěla mnohem víc než císař, a ještě více se uzavřela. Od události v Mayerlingu už nikdy nenosila žádné jiné šaty než černé. Korfu navštívila naposled v březnu a dubnu 1895, kdy dala do Achilleionu umístit Rudolfovu sochu, a tehdy také napsala Franzi Josefovi dopis. Sisi byla zřejmě nejkrásnější ženou 19. století, aspoň pokud jde o korunované hlavy. Měla krásnou postavu. Novináři ji sledovali na každém kroku. Nepochybně byla také nejlepší jezdkyní. Dokázala strávit v sedle 7 až 8 hodin denně a unavit až čtyři koně. Přežila i několik nebezpečných pádů. S přibývajícím věkem však musela projížděk v sedle zanechat a náhradou chodívala na dlouhé procházky. O svou postavu se natolik strachovala, že téměř nejedla. Doktoři by dnes tento stav popsali jako anorexia nervosa. Franz Josef byl tímto chováním velmi znepokojen a trápil se. Neměl však, čím by Sisi od takového počínání odradil. Sisi věděla, že její manžel hledá útěchu v náručí Kateřiny Schrattové, ale nic proti tomu nenamítala. Právě naopak, Franze Josefa v tom podporovala a sama se stala blízkou přítelkyní Kateřiny. Sisin konec byl stejně neobvyklý, jako celý její život, vždy na prvních stránkách světového tisku. Při pobytu v Ženevě ji napadl italský anarchista Luigi Lucheni a vrazil jí do hrudi zaostřený pilník. Dne 10. září 1898 Alžběta zemřela ve věku 60 let. Lucheni byl odsouzen švýcarským soudem na doživotí, ale ve vězení se oběsil na svém opasku.
Jiný císař
Po Sisině smrti Achilleion osiřel, jen občas přijela nakrátko některá z dcer. Franz Josef tento palác nikdy nenavštívil. V roce 1905, sedm let po Alžbětině smrti, přijel na Korfu císař Vilém II. jako host řeckého krále Jiřího. Užasl nad krásou místa, i když zahrady byly zanedbané. Král Jiří navrhl Vilémovi, aby palác koupil. Achilleion byl na prodej, jak pravil. Vilém projevil zájem a napsal Franzi Josefovi, jenže nic z toho nebylo. V roce 1907 německý císař uviděl v “The Illustrated London News” obrázek Achilleionu s poznámkou, že palác byl prodán hotelové společnosti. Vilém se okamžitě spojil se Sisininou dcerou Giselou a dotazoval se, zda je tomu skutečně tak. Odpověděla mu, že zpráva se nezakládá na pravdě. Učinil jí tedy nabídku, a ta byla přijata. Císař byl velice potěšen. Dal Achille-ion znovu zařídit a také zahrady prohlédly. Nadmíru spokojen byl i s nástěnnými malbami a sochami, až na jednu věc, která se mu nelíbila. Ve své knize “Vzpomínky z Korfu” Vilém píše, že dle jeho názoru socha Henricha Heine se pro malou svatyni v zahradách nehodila. Skutečný důvod však byl jiný. Heinrich Heine byl totiž žid. Byl sice pokřtěn, jenže v očích císaře to jeho židovský původ nezměnilo. Stejně tak tomu bylo i v případě Hitlera, který z paměti Němců nemohl vymazat Heineho velmi oblíbenou báseň a píseň “Lorelei”. Proto tedy od roku 1935, když se “Lorelei v Německu tiskla”, bývalo dole uváděno – Autor neznámý. Císař Vilém II. Heineho sochu nezničil, mohlo by to vyvolat nepříjemnosti, ale prodal ji jednomu obdivovateli Heineho v Hamburku a místo ní umístil sochu císařovny Alžběty, repliku její sochy v Salzburku.
Poštovní úřad pro císaře
Vilém II. Achilleion využíval dobře. Trávil zde jarní dny volna v letech 1908, 1909, 1911, 1912 a 1914 právě před první světovou válkou. Nepřijížděl sám, vždy byl doprovázen členy rodiny a samozřejmě služebnictvem, a v Achilleionu také úřadoval. Úřední pošta z Berlína pro císaře byla zasílána v pravidelných intervalech v diplomatickém vaku. Dopravoval ji zvláštní posel, kterého doprovázel německý důstojník. S císařovou poštou bylo tedy nakládáno separátně, jenže zde byl jeho velmi početný personál, který také potřeboval poštovní služby. Řecká pošta proto pro císařovu družinu zřídila velmi neobvyklou službu, a to zvláštní poštovní úřad, umístěný v jednom z přístavků paláce. Tento úřad zahájil činnost v roce 1908 a konal službu až do roku 1914, nikoliv však trvale, ale pouze po dobu pobytu císaře a jeho personálu. Není jisté, zda tento poštovní úřad tu byl každoročně, avšak určitě byl v provozu, když císař přijel a pobýval tu, takže pošta jeho personálu, samozřejmě nepřepravovaná v diplomatickém vaku, nemusela být převážena až do Gastourionu vzdáleného 6 mil. Poštovní úřad v Achilleionu měl také své razítko. Vlastně tu byla dvě různá razítka. Jedno má text ACHILLEION téměř po celém obvodu v dvojitém kru- hu s datem uprostřed, avšak pouze den a měsíc, jak lze vidět na reprodukované dopisnici. Druhé razítko má v dvo- jitém kruhu ACHILLEION nahoře a AUTOKR. EPAULI (Panov. vila či zámek) dole a celé datum uprostřed. Tato razítka jsou velmi hledaná a na pěkné obálce nebo dopisnici (většinou nalézaná na obrázkových dopisnicích) přijdou na nějakých 30 až 50 britských liber. Otisky jsou obvykle ve velmi dobré kvalitě, protože poštovní úředníci v Achilleionu si dávali zvláš? záležet. Pak přišla válka. Achilleion dlouho prázdný nezůstal. Francouzské válečné námořnictvo v něm zřídilo polní nemocnici. Uvádím zde obálku s ručním razítkem POSTES NAVALES (Pošta válečného námořnictva) 7. 5. 18 a kašetem HOPITAL DE L’ACHILLEION s “MEDICIN–CHEF” uprostřed na rubové a lícové straně obálky. Obálky s francouzským ručním razítkem jsou také zajímavé, ale nejsou pochopitelně tak vzácné. Po první světové válce byl Achilleion konfiskován řeckým státem a v meziválečném období v něm bylo kasino. Za druhé světové války jej obsadili Němci. Jejich 1. Gebirgsdivision (horská divize), která měla velitelství v Ioannině na pevnině a která okupovala Iónské ostrovy, používala Achilleion jako zotavovnu pro své raněné, a také pro muže z arménského praporu zákopníků, který byl připojen k 1. horské divizi. Během občanské války v Řecku v letech 1945 – 1949, i později, byl Achilleion používán jako domov pro děti evakuované z pevniny před válečnými událostmi. Toto zařízení se nazývalo Pedopolis (Dětské město) a bylo řízeno královnou Frederikou. Od roku 1967 do 1981 Achilleion převzal se souhlasem řeckého státu německý obchodník, který jej přeměnil opět v kasino a restauraci. Tento muž se jmenoval Richthofen a moc bych se divil, kdyby to nebyl potomek slavného německého leteckého esa z první světové války. V 1981, kdy byl Achilleion opět vrácen řeckému státu, byl palác změněn v muzeum. To je vše, co se mi dosud podařilo vypátrat o historii Achilleionu. A ještě něco na závěr. Zapomněl jsem povědět, co se stalo s těmi dvěma losy v Köhlerově aukci. Oba byly prodány – a lacino. Vyvolávací cena za císařův telegram byla 4000 DM a bylo dosaženo 4200 DM. Sisin dopis také začal od 4000 DM a dosáhl 4800 DM. K těmto cenám je třeba ještě připočítat 17 % provize. Nebyl jsem to já, kdo je koupil, ale možná jsem to udělat měl.
Otto Hornung Překlad z angličtiny Vladimír Ustohal
Prameny:
Knauer “Kunstführer 1998. Kaiser Wilhelm II.: Erinnerungen an Korfu. 1924. Martha Schad: Elisabeth von Österreich. Adrew Sinclair: Death by Fame – A Life of Elisabeth Empress of Austria. 1998. Archiv a sbírka René Simmermachera, Basle a Staufen/Breisgau. Za pomoc velmi vděčím též panu Anthony B. Virvilisovi, vydavateli řeckého časopisu Philotelia.
Bilder:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|