o časopisu
Rheinsteinský poklad
MERKUR 1/2002 - Autor: Vladimír Ustohal
Německo je plné starých hradů,
z nichž mnoho bylo představeno na poštovních známkách. Pro náš příběh nejdůležitější a současně jednou z nejvzácnějších německých známek je ta, na které je vyobrazen hrad Rheinstein. Tento krásný hrad s pozoruhodnou historií najdete na jihozápadním břehu Rýna asi 25 kilometrů západně od velkoměst Mainz a Wiesbaden. Byl postaven v 9. století jako vysoká věž na strmém útesu nad řekou, odkud byl daleký rozhled do kraje. Byl sídlem králů a císařů, například v roce 1282 Rudolfa Habsburského. Po slavném období trvajícím bezmála 300 let byl však opuštěn a rozpadl se v ruiny. V roce 1823 se jeho majitelem stal kníže Friedrich Wilhelm Pruský, který přivedl tři významné architekty, aby Rheinsteinu vrátili jeho středověkou slávu. Hrad pak zůstal v majetku panovnické rodiny Hohenzollernů. V roce 1975 jej koupil Hermann Hecher, operní pěvec z Tyrolska. Jeho rodina vložila do zvelebení hradu mnoho práce a peněz s částečnou státní dotací a přeměnila jej v jedinečný kulturní památník. Dnes je pro návštěvníky v hradu kavárna, nikoliv však hotel. Jste-li ale romanticky založení a přáli byste si ve středověkém hradu strávit noc, můžete si objednat pokoj ve věži. Není to ani příliš drahé, loni stál dvoulůžkový pokoj 200 marek. Po letošním 1. lednu to budou v přepočtu už eura.
Filatelie objevila Rheistein v roce 1924, kdy jednomarková známka s tímto hradem byla zařazena do serie čtyř vysokých hodnot zobrazujících slavné stavby. Použitá nestojí mnoho, ale katalogový záznam pro exemplář s lepem a bez nálepky dnes činí 50,- euro. Známka byla vytištěna v tmavozelené barvě, ale později byla vytištěna ještě jednou, jenže tu většina lidí nikdy neviděla. V roce 1930 Německá pošta totiž počítala s tím, že v následujícím roce pořídí nový tisk, na kterém bude vyznačen nový údaj měny. Místo „Eine Mark“ bude na známce uvedeno „ Eine Reischmark“. Ukázalo se však, že rheinsteinských známek s „Eine Mark“ z vydání 1924 bylo stále dost, a tak k vydání pozměněné známky nakonec nedošlo, i když tisk, tentokrát v zelené barvě (podle Michelova katalogu), už byl hotov. Z nákladu se zachoval pouze jeden přepážkový list, který se v roce 1944 objevil na trhu. V současném katalogu Michel je evidován pod číslem IX (číslování nevydaných známek) a oceněn na 20 000 euro. Tehdy se objevil ve válečné době, proto se o jeho původu mnoho neví.
Ke všeobecnému překvapení se v roce 1991 objevily další dva přepážkové listy po 50 známkách. Jeden měl barvu olivově zelenou (možná stejnou jako list z roku 1944) a byl z desky 1a. Druhý byl v barvě černomodře zelené a byl z desky 1b. Do té doby nebylo známo, že by existovaly dvě tiskové desky. Jeden z těchto listů, ten olivově zelený, měl být 5. prosince 1991 prodáván na aukci v Curychu, ale i když byl aukční katalog už vydán a distribuován, list byl z prodeje stažen. Německá pošta oba listy podržela pro nejasné okolnosti jejich původu. Případ se dostal k soudu, kde se táhl bezmála 10 let, než byl nakonec v roce 2001 uzavřen, zřejmě kompromisem. List v barvě černomodře zelené byl totiž předán Německé poště, ale olivově zelený byl vrácen majiteli. Ten jej dal v loňském roce do aukce pořádané firmou Spink v Londýně. Přepážkový list o 50 známkách byl úplný, ale čtyřblok vpravo nahoře a rohová známka vpravo dole z něj byly odděleny. Na obě tyto položky však byl vystaven znalecký certifikát. List byl prodán na londýnské aukci 14. prosince 2001 za 120 000 liber. Připočtu-li k tomuto obnosu aukční poplatky, odhaduji, že jeho nový majitel za něj zaplatil celkem asi 141 000 liber. Jedna známka mu tedy přišla na 2 820 liber. Byl-li to obchodník a rozhodne-li se list rozdělit, bude při prodeji počítat se ziskem. Pak za jednu známku bude požadovat možná něco přes 3 000 liber. Čtyřbloky, zejména tři rohové (pouze tři, protože rohová známka vpravo dole byla oddělena), a okrajové kusy budou zřejmě stát víc. Možná však přepážkový list koupil nějaký sběratel nebo snad někdo jiný jako investici a zatím se do jeho dělení nepustili. Kdo se stal tímto novým majitelem, aukční firma Spink neprozradila.
Otto Hornung
Výběr a překlad z angličtiny Vladimír Ustohal
z nichž mnoho bylo představeno na poštovních známkách. Pro náš příběh nejdůležitější a současně jednou z nejvzácnějších německých známek je ta, na které je vyobrazen hrad Rheinstein. Tento krásný hrad s pozoruhodnou historií najdete na jihozápadním břehu Rýna asi 25 kilometrů západně od velkoměst Mainz a Wiesbaden. Byl postaven v 9. století jako vysoká věž na strmém útesu nad řekou, odkud byl daleký rozhled do kraje. Byl sídlem králů a císařů, například v roce 1282 Rudolfa Habsburského. Po slavném období trvajícím bezmála 300 let byl však opuštěn a rozpadl se v ruiny. V roce 1823 se jeho majitelem stal kníže Friedrich Wilhelm Pruský, který přivedl tři významné architekty, aby Rheinsteinu vrátili jeho středověkou slávu. Hrad pak zůstal v majetku panovnické rodiny Hohenzollernů. V roce 1975 jej koupil Hermann Hecher, operní pěvec z Tyrolska. Jeho rodina vložila do zvelebení hradu mnoho práce a peněz s částečnou státní dotací a přeměnila jej v jedinečný kulturní památník. Dnes je pro návštěvníky v hradu kavárna, nikoliv však hotel. Jste-li ale romanticky založení a přáli byste si ve středověkém hradu strávit noc, můžete si objednat pokoj ve věži. Není to ani příliš drahé, loni stál dvoulůžkový pokoj 200 marek. Po letošním 1. lednu to budou v přepočtu už eura.
Filatelie objevila Rheistein v roce 1924, kdy jednomarková známka s tímto hradem byla zařazena do serie čtyř vysokých hodnot zobrazujících slavné stavby. Použitá nestojí mnoho, ale katalogový záznam pro exemplář s lepem a bez nálepky dnes činí 50,- euro. Známka byla vytištěna v tmavozelené barvě, ale později byla vytištěna ještě jednou, jenže tu většina lidí nikdy neviděla. V roce 1930 Německá pošta totiž počítala s tím, že v následujícím roce pořídí nový tisk, na kterém bude vyznačen nový údaj měny. Místo „Eine Mark“ bude na známce uvedeno „ Eine Reischmark“. Ukázalo se však, že rheinsteinských známek s „Eine Mark“ z vydání 1924 bylo stále dost, a tak k vydání pozměněné známky nakonec nedošlo, i když tisk, tentokrát v zelené barvě (podle Michelova katalogu), už byl hotov. Z nákladu se zachoval pouze jeden přepážkový list, který se v roce 1944 objevil na trhu. V současném katalogu Michel je evidován pod číslem IX (číslování nevydaných známek) a oceněn na 20 000 euro. Tehdy se objevil ve válečné době, proto se o jeho původu mnoho neví.
Ke všeobecnému překvapení se v roce 1991 objevily další dva přepážkové listy po 50 známkách. Jeden měl barvu olivově zelenou (možná stejnou jako list z roku 1944) a byl z desky 1a. Druhý byl v barvě černomodře zelené a byl z desky 1b. Do té doby nebylo známo, že by existovaly dvě tiskové desky. Jeden z těchto listů, ten olivově zelený, měl být 5. prosince 1991 prodáván na aukci v Curychu, ale i když byl aukční katalog už vydán a distribuován, list byl z prodeje stažen. Německá pošta oba listy podržela pro nejasné okolnosti jejich původu. Případ se dostal k soudu, kde se táhl bezmála 10 let, než byl nakonec v roce 2001 uzavřen, zřejmě kompromisem. List v barvě černomodře zelené byl totiž předán Německé poště, ale olivově zelený byl vrácen majiteli. Ten jej dal v loňském roce do aukce pořádané firmou Spink v Londýně. Přepážkový list o 50 známkách byl úplný, ale čtyřblok vpravo nahoře a rohová známka vpravo dole z něj byly odděleny. Na obě tyto položky však byl vystaven znalecký certifikát. List byl prodán na londýnské aukci 14. prosince 2001 za 120 000 liber. Připočtu-li k tomuto obnosu aukční poplatky, odhaduji, že jeho nový majitel za něj zaplatil celkem asi 141 000 liber. Jedna známka mu tedy přišla na 2 820 liber. Byl-li to obchodník a rozhodne-li se list rozdělit, bude při prodeji počítat se ziskem. Pak za jednu známku bude požadovat možná něco přes 3 000 liber. Čtyřbloky, zejména tři rohové (pouze tři, protože rohová známka vpravo dole byla oddělena), a okrajové kusy budou zřejmě stát víc. Možná však přepážkový list koupil nějaký sběratel nebo snad někdo jiný jako investici a zatím se do jeho dělení nepustili. Kdo se stal tímto novým majitelem, aukční firma Spink neprozradila.
Otto Hornung
Výběr a překlad z angličtiny Vladimír Ustohal
Bilder:
|