o časopisu
Obyčejné přetisky z roku 1945
MERKUR 1/2002 - Autor: Karel Holoubek
Revoluční přetisky, toto někdy odmítané dědictví května roku 1945, jsou sice diskutabilní, nicméně neopomenutelnou součástí historie naší pošty. Známy jsou svou bohatostí a různorodostí. Zcela je opomíjeno
jejich citové a vlastenecké zaměření. Nemůžeme však také přehlédnout jejich provozní nutnost. Čeští poštovní zaměstnanci v té pohnuté revoluční době měli jediný cíl, jedinou touhu – udržet fungující provoz. Chápali to jako svou povinnost vůči spoluobčanům a tam, kde bojové akce nebo sabotáže ustupující německé armády provoz pošty přerušily, chtěli poštovní spojení co nejrychleji obnovit. A k tomu bylo potřeba mít stvrzenky na předplacení poštovních služeb, tedy známky! Bohužel známky, které jako jediné byly k dispozici ještě z doby protektorátní, nesly portrét nenáviděného představitele okupačního režimu Adolfa Hitlera. A ten byl nepřijatelný!
Rodiny se tehdy chtěly rychle informovat, jak přečkaly konec války, přechod fronty, dobu revolučního kvasu. Po překonání počátečních zmatků začaly být vybírány poštovní schránky, pokud vůbec zůstaly. Ze schránek přicházely zásilky s vylepenými známkami. A poš?ákům se ten obličej na nich vůbec nelíbil. Ale co s Hitlerem?! Na některých poštách se rázně rozhodli k akci. Začernit, zničit! Stačilo vzít třeba korkovou zátku a razítkovat. Bylo to jednoduché a rychlé!
Protože přetisky vznikaly individuálně a spontánně, jsou velmi různorodé. Později však již nejenom odstraňovaly nenáviděnou tvář, ale také vyjadřovaly existenci obnovované Československé republiky. Radost ze svobody! Slovně, iniciálami nebo obrazově – proto byl použit státní znak, lev a další kresby. Jako pocta osvoboditelům také hvězda (viz obr. 1, 2, 3). Ve stínu bohatosti nápadů zůstaly ty „obyčejné“, jednoduché přetisky: kruh (obr. 4, 5, 6, 7), čtverec (obr. 8), čáry (obr. 9, 10, 11) i jiné skvrny (obr. 12, 13). Těmi byl začerněn nežádoucí obličej nebo škrtnut německý text na známkách. Přetisky byly prováděny na poštách při zpracování podaných zásilek, frankovaných v dobré víře protektorátními známkami. Ojediněle a výjimečně se později některé přetisky objevily na samotných čistých známkách.
Než bylo známo rozhodnutí ústředních orgánů o vyplácení listovních zásilek v hotovosti nebo možnosti jejich zasílání nevyplaceně bez postihu doplatným (až do oficiálního vydání nových čs. známek), exis-toval jediný známý a možný způsob, jak zásilky posílat: vylepit známku příslušné hodnoty. Aby bylo dáno najevo, že okupace skončila, byl použit jediný a jednoduchý způsob, historicky několikrát použitý – přetisk. Ten splnil hned dvě funkce: zajistil snadnou zúčtovatelnost poplatků a zakryl obličej, který byl perzonifikací všech hrůz okupace a války.
Zhotovení přetiskového razítka, jak lze vidět na připojených ukázkách, bylo velice jednoduché. Stačila již zmíněná zátka, dřevěný špalíček, kousek gumy, dokonce i brambora. Nějaké speciální zručnosti nebylo zapotřebí. Razítkovací barvy byly k dispozici na každé poště: černá barva pro razítka kovová, modrá, fialová a červená pro razítka gumová (viz také poznámku 1). Je zřejmé, že takto se dala situace snadno a rychle zvládnout. Vzhledem k materiálu, ze kterého byla tato razítka vyrobena, se samozřejmě stávalo, že přetisky časem měnily svůj tvar. Také jejich umístění bývá různé.
Věnujme pozornost ukázkám z Hranic na Moravě (obr. 9) nebo z Lipníka nad Bečvou (obr. 10). V podstatě jsou to vždy přetisky tvaru obdélníka. Přitom je však každý přetisk trochu jiný. Snad lze vyslovit předpoklad, že každý pracovník pošty v Hranicích měl své razítko. Napovídá tomu i způsob razítkování. Na ukázce si všimněme rozlišovacích písmen razítek. Jsou dvě, což odpovídá praxi při střídání pracovníků u listovní přepážky.
Zamysleme se nad obrázky. Podle výše uvedeného můžeme tyto přetisky pojmenovat „poštmistrovskými“ nebo podle materiálu „špuntovými“. Nejsou efektní ani líbivé, jsou však účelné. V oněch dnech revolučního května 1945 nikdo neuvažoval o tom, zda přetisk je či není přípustný a co tomu řeknou nadřízené orgány. Všichni chápali smysl tohoto konání. Teprve pozdější doba dala přetiskům jiný význam. Teprve dodatečně se hledalo, kdo to povolil, proč to udělal a zda to odpovídalo předpisům atd. V květnu 1945 však na takové formální úvahy nezbýval čas. Mezi obyčejné „poštmistrovské“ přetisky přiřazuji také několik přetisků tvarově bohatších a textových, které se také tiskly na podané zásilky vyplacené známkami (obr. 14, 15). Jedná se o přetisky z Nymburka aj., dále snad nejkrásnější z Hlučína, plzeňské razítko „Republika Československá“ a také přetisk z Teplic (viz také poznámku 2). Tyto se v počáteční fázi tiskly na podané zásilky. Nesmíme také zapomenout na ruční škrty na zásilkách.
Pokud tyto přetisky někomu něco připomínají, nemýlí se. Podobné totiž najdeme v katalogu Michel – Deutschland Special v oddílu „Lokal Ausgaben 1945“ (např. Bad Schiedeberg, Barsinghausen, Strausberg) a o několik stránek dále jsou ukázky podobných přetisků ze Saska v sovětské zóně. Nemůžeme si tedy nárokovat prvenství – i jinde měli podobný nápad. My si však musíme přiznat totální zanedbání a neprozíravost. V Německu měli pohotovější a prozíravější filatelisty, kteří vše podchytili, zaevidovali a dnes již proto sotva kdo může objevit nějakou novinku.
Možná, že existují ještě další podobné „obyčejné“ přetisky než dosud popsané a zobrazené. Já však a další kolegové zatím jiné přetisky neznáme. Vyhledávání dosud neznámého materiálu je stále pracnější. Doplnění a podrobná dokumentace jsou tak možné pouze za spolupráce s dalšími sběrateli.
Karel Holoubek
Literatura:
[1] Bundesarbeitgemeinschaft Tschechoslowakei e.V., Specialkatalog der Tschechoslowakischen Ganzsachen, Teil VI D, 1996.
[2] Juan Santaeugenia Grau: Checoslovaquia – Sellos y sobrecargas revolucionarias 1944/1945, Emision Locales, V. vydání, 1996.
[3] Ukázky ze sbírky Vladimíra Markuse.
[4] Ukázky z vlastní sbírky.
Poznámky:
1. Ve více barvách byly přetisky z Horní Břízy, Teplic, Velkého Meziříčí či Zábřehu na Moravě.
2. Později se tento přetisk objevuje na dlouhé řadě přetištěných výplatních a příležitostných známek.
Rodiny se tehdy chtěly rychle informovat, jak přečkaly konec války, přechod fronty, dobu revolučního kvasu. Po překonání počátečních zmatků začaly být vybírány poštovní schránky, pokud vůbec zůstaly. Ze schránek přicházely zásilky s vylepenými známkami. A poš?ákům se ten obličej na nich vůbec nelíbil. Ale co s Hitlerem?! Na některých poštách se rázně rozhodli k akci. Začernit, zničit! Stačilo vzít třeba korkovou zátku a razítkovat. Bylo to jednoduché a rychlé!
Protože přetisky vznikaly individuálně a spontánně, jsou velmi různorodé. Později však již nejenom odstraňovaly nenáviděnou tvář, ale také vyjadřovaly existenci obnovované Československé republiky. Radost ze svobody! Slovně, iniciálami nebo obrazově – proto byl použit státní znak, lev a další kresby. Jako pocta osvoboditelům také hvězda (viz obr. 1, 2, 3). Ve stínu bohatosti nápadů zůstaly ty „obyčejné“, jednoduché přetisky: kruh (obr. 4, 5, 6, 7), čtverec (obr. 8), čáry (obr. 9, 10, 11) i jiné skvrny (obr. 12, 13). Těmi byl začerněn nežádoucí obličej nebo škrtnut německý text na známkách. Přetisky byly prováděny na poštách při zpracování podaných zásilek, frankovaných v dobré víře protektorátními známkami. Ojediněle a výjimečně se později některé přetisky objevily na samotných čistých známkách.
Než bylo známo rozhodnutí ústředních orgánů o vyplácení listovních zásilek v hotovosti nebo možnosti jejich zasílání nevyplaceně bez postihu doplatným (až do oficiálního vydání nových čs. známek), exis-toval jediný známý a možný způsob, jak zásilky posílat: vylepit známku příslušné hodnoty. Aby bylo dáno najevo, že okupace skončila, byl použit jediný a jednoduchý způsob, historicky několikrát použitý – přetisk. Ten splnil hned dvě funkce: zajistil snadnou zúčtovatelnost poplatků a zakryl obličej, který byl perzonifikací všech hrůz okupace a války.
Zhotovení přetiskového razítka, jak lze vidět na připojených ukázkách, bylo velice jednoduché. Stačila již zmíněná zátka, dřevěný špalíček, kousek gumy, dokonce i brambora. Nějaké speciální zručnosti nebylo zapotřebí. Razítkovací barvy byly k dispozici na každé poště: černá barva pro razítka kovová, modrá, fialová a červená pro razítka gumová (viz také poznámku 1). Je zřejmé, že takto se dala situace snadno a rychle zvládnout. Vzhledem k materiálu, ze kterého byla tato razítka vyrobena, se samozřejmě stávalo, že přetisky časem měnily svůj tvar. Také jejich umístění bývá různé.
Věnujme pozornost ukázkám z Hranic na Moravě (obr. 9) nebo z Lipníka nad Bečvou (obr. 10). V podstatě jsou to vždy přetisky tvaru obdélníka. Přitom je však každý přetisk trochu jiný. Snad lze vyslovit předpoklad, že každý pracovník pošty v Hranicích měl své razítko. Napovídá tomu i způsob razítkování. Na ukázce si všimněme rozlišovacích písmen razítek. Jsou dvě, což odpovídá praxi při střídání pracovníků u listovní přepážky.
Zamysleme se nad obrázky. Podle výše uvedeného můžeme tyto přetisky pojmenovat „poštmistrovskými“ nebo podle materiálu „špuntovými“. Nejsou efektní ani líbivé, jsou však účelné. V oněch dnech revolučního května 1945 nikdo neuvažoval o tom, zda přetisk je či není přípustný a co tomu řeknou nadřízené orgány. Všichni chápali smysl tohoto konání. Teprve pozdější doba dala přetiskům jiný význam. Teprve dodatečně se hledalo, kdo to povolil, proč to udělal a zda to odpovídalo předpisům atd. V květnu 1945 však na takové formální úvahy nezbýval čas. Mezi obyčejné „poštmistrovské“ přetisky přiřazuji také několik přetisků tvarově bohatších a textových, které se také tiskly na podané zásilky vyplacené známkami (obr. 14, 15). Jedná se o přetisky z Nymburka aj., dále snad nejkrásnější z Hlučína, plzeňské razítko „Republika Československá“ a také přetisk z Teplic (viz také poznámku 2). Tyto se v počáteční fázi tiskly na podané zásilky. Nesmíme také zapomenout na ruční škrty na zásilkách.
Pokud tyto přetisky někomu něco připomínají, nemýlí se. Podobné totiž najdeme v katalogu Michel – Deutschland Special v oddílu „Lokal Ausgaben 1945“ (např. Bad Schiedeberg, Barsinghausen, Strausberg) a o několik stránek dále jsou ukázky podobných přetisků ze Saska v sovětské zóně. Nemůžeme si tedy nárokovat prvenství – i jinde měli podobný nápad. My si však musíme přiznat totální zanedbání a neprozíravost. V Německu měli pohotovější a prozíravější filatelisty, kteří vše podchytili, zaevidovali a dnes již proto sotva kdo může objevit nějakou novinku.
Možná, že existují ještě další podobné „obyčejné“ přetisky než dosud popsané a zobrazené. Já však a další kolegové zatím jiné přetisky neznáme. Vyhledávání dosud neznámého materiálu je stále pracnější. Doplnění a podrobná dokumentace jsou tak možné pouze za spolupráce s dalšími sběrateli.
Karel Holoubek
Literatura:
[1] Bundesarbeitgemeinschaft Tschechoslowakei e.V., Specialkatalog der Tschechoslowakischen Ganzsachen, Teil VI D, 1996.
[2] Juan Santaeugenia Grau: Checoslovaquia – Sellos y sobrecargas revolucionarias 1944/1945, Emision Locales, V. vydání, 1996.
[3] Ukázky ze sbírky Vladimíra Markuse.
[4] Ukázky z vlastní sbírky.
Poznámky:
1. Ve více barvách byly přetisky z Horní Břízy, Teplic, Velkého Meziříčí či Zábřehu na Moravě.
2. Později se tento přetisk objevuje na dlouhé řadě přetištěných výplatních a příležitostných známek.
Bilder:
|
|
|