Válka proti terorismu
MERKUR 4/2003 - Autor: M. Čech
V noci ze 7. na 8. října 2001, tedy necelý měsíc po teroristickém útoku na newyorská dvojčata, bylo pod operačním názvem Operation Enduring Freedom (OEF) zahájeno bombardování pozic Talibanu a Al-Kajdá v Afghánistánu letouny a raketami vojenských vzdušných a námořních sil USA, Velké Británie a Francie za podpory vojenských jednotek a plavidel Austrálie, Kanady, Německa a Nového Zélandu. Do této operace se postupně zapojily další vojenské jednotky z Bahreinu, Belgie, České republiky, Dánska, Itálie, Japonska, Jordánska, Kataru, Nizozemí, Norska, Ruska, Španělska, Turecka a Spojených arabských emirátů (UAE), a to vesměs formou speciální, logistické, přepravní a zejména všestranné námořní podpory ve prospěch hlavních bojových sil. Celkový rozsah této operace zůstává pro většinu veřejnosti poněkud skryt ve stínu jednotlivých medializovaných akcí (např. válka v Afghánistánu), o jejím významu však svědčí jak počet zúčastněných zemí a nasazaných vojáků, tak i teritoriální a materiální rozsah operací.
Operační prostor zahrnoval rozsáhlé teritorium od Středozemního moře, blízkovýchodních zemí a Afrického rohu přes Arabské moře, Indický oceán, Pákistán a severní sousedy Afghánistánu (Kirgizie, Tádžikistán, uzbekistán a Kazachstán). Hlavní bojové síly byly soustředěny v Perském zálivu (pod velením USA), v prostoru Afrického rohu, Somálska a Djibuti byla přítomna především vojenská plavidla a námořní pěchota pod velením Německa (Task Group Force) a v severním Arabském moři další uskupení pod velením Francie (Task Force 473). Ve vodách indického oceánu a arabského moře byla soustředěna bojová a podpůrná námořní plavidla Británie, USA a mnoha dalších výše jmenovaných zemí.
Hlavními cíli bojových operací byly pozice a posádky teroristických sil na území Afghánistánu, bojová činnost byla vedena především leteckými a raketovými údery vzdušných sil a námořnictva spojeneckých vojsk. Vojenské operace probíhaly v této fázi pod společným názvem Operation Enduring Freedom (OEF), který je současně i názvem používaným pro americké síly v této akci. Některé národní kontingenty hlavních účastnických zemí používaly též vlastní národní označení, a to Operation Veritas (Velké Británie), Operation Heracles (Námořní síly Francie) a Operation Apollo (jednotky Kanady). Ostatní národní kontingenty používaly od počátku společný název Operation Enduring Freedom.
Obr. 1: Enduring Freedom Calif./USA: příležitostná obálka při ustavení Centrální poštovní stanice pro operaci Enduring Freedom dne 5.11. 2001 v San José v Kalifornii, zaslaná na poštovnu 510, jednotky v Německu, APO AE 09102 (listovní zásilky v první fázi byly zasílány zásadně na krycí adresy).
Obr. 2: Enduring Freedom Pacifik-Filipíny: Listovní zásilka ze společné filipínsko-americké protiteroristické operace na Filipínách, zaslaná bezplatně (FREE MAIL) z americké lodi Ford McHenry do Německa, APO AE 09102 (Operace nesla název Exercise BALIKATAN).
Obr. 3: Francouzskou účast na OEF pod názvem OPERATION HERACLES zahájilo francouzské námořnictvo přesuny svých lodí do severní části Arabského moře. Námořní polní pošta byla organizována přes letadlovou loď Charles de Gaulle, velitelskou loď B.C.R.VAR (námořní polní pošta BUREAU POSTAL NAVAL 64), převážně však pytlovými zásilkami letecky do domovských přístavů a dále pravidelnou poštovní cestou k adresátům.
Obr. 4: Přesun německého námořnictva do prostoru Afrického rohu a námořní pěchoty do Somálska a Keni probíhal přes středozemní moře a Suezský průplav. Dopis z lodě Freiburg byl odeslán v průběhu plavby do mise přes španělskou poštu do Německa.
Obr. 5: Na logistické podpoře OEF se podílelo i japonské námořnictvo zajiš?ováním zásobování vojsk v Indickém oceánu. Dopis z japonské lodě Yokosuka ze 16.1. 2002.
První fáze války proti terorismu skončila postupným obsazením části území afghánistánu, zejména pak hlavního města Kábulu a jeho okolí. Tím byly vytvořeny podmínky pro zahájení druhé fáze operace Enduring Freedom, jejíž příprava započala přijetím rezolucí Rady Bezpečnosti OSN č. 1368 a 1373 koncem roku 2001. Na jejich základě byla v prosinci 2001 v Bonnu přijata mezinárodní dohoda a RB OSN vydala mandát k druhé operaci války pod názvem international Security Assistance Force (ISAF), jejíž organizace a řízení se pro první období ujaly ozbrojené síly Velké Británie. Tato mise se týká výhradně části území Afghánistánu (severní oblasti až po hlavní město Kábul). Na ostatních územích v celém původním teritoriu (viz výše) pokračuje OEF. Z hlediska amerických a britských ozbrojených sil pokračovala hlavní činnost v podobě přípravy na válku proti Iráku.
Poštovní služby a vojenské polní pošty organizované ve prospěch sil zapojených do Operace Enduring Freedom byly zpravidla jednou z prvních podpůrných služeb. Opět se potvrdilo, že prioritním úkolem velení a řízení amerických a spojeneckých ozbrojených sil je zabezpečit rychlé a spolehlivé spojení účastnících se vojáků s domovem. Oproti dosavadním zvyklostem však dokumentování poštovních služeb v této fázi komplikují dva výrazné faktory:
1. zvýšená bezpečnostní opatření na ochranu odesílatelů a hlavně jejich adresátů doma,
2. podstatný nárůst rychlého telefonického spojení a používání zpráv SMS mobilními telefony s využitím satelitních spojů.
Obr. 6: Z operací na území Afganistánu bylo možné odesílat dopisy pouze z tzv. kontingentních polních pošt (např. MPO APO AE 09311), které doprovázejí jednotky po dobu nasazení. Zásilky do 20gr byly bezplatné (FREE MAIL) a s poměrně vysokým stupněm utajení. Obálka od příslušníka 18. speciální úkolové skupiny (USA) z prostoru nasazení v oblasti města Kandahár.
Obr. 7: Dopis příslušníka německého praporu námořní pěchoty působícího v Somálsku s velitelstvím v Djibuti. Z prostoru Afrického rohu i z německých lodí byly dopisy zasílány zásadně v pytlovkách do smluvních poštovních center (Briefcentrum) v Německu a pak dále běžnou civilní poštou k adresátům. Část byla též dosílána přes domovské přístavy německého námořnictva (podobně jako u Francouzů).
Obr. 8: Kanadské ozbrojené síly v misi nasazené v prostoru Arabského poloostrova používaly permanentní polní poštu CFPO 5113 v Ománu (Operace APOLLO).
Přesto však na možnosti korespondenčního spojení bylo dobře pamatováno. Již od 24.10. 2001 zavedlo Ministerstvo obrany USA pro všechny americké vojáky v OEF bezplatný tarif (Free Mail) pro soukromé dopisové zásilky do 20 gr ze všech míst jejich dislokace. V San José v Kalifornii byla zřízena Hlavní poštovní stanice Operace enduring Freedom Station (viz obr. 1). Současně byly aktivovány permanentní poštovní úřady a stanice v teritoriu nasazení (APO - pozemní a let., FPO - námořní). Pro jednotky na přesunech byly aktivovány tzv. kontingentní APO, což je forma mobilních polních pošt americké armády. Tyto polní pošty doprovázejí vysílané jednotky z domovských posádek do míst nasazení (viz obr. 6). Podobně reagovala na poštovní služby britská armáda, která povolila bezplatný tarif pro dopisy a aerogramy (do 20 gr) jako USA.
Zřejmě z důvodů již zmíněných bezpečnostních opatření a utajování přesunů jednotek byly listovní zásilky soustřeďovány nejprve v poštovnách vyšších velitelství, na leteckých základnách a na některých lodích, a odtud pak přepravovány do sběrných pošt v domovských základnách či přístavech, nebo do vyčleněných středisek pro listovní zásilky (např. v Německu tzv. Briefzentrum Nr. 51 apod.). Přeprava dopisů byla prováděna pytlovými zásilkami (Pouch Mail). Doručování do rukou adresátů pak realizovaly poštovní úřady pravidelné civilní poštovní služby v jednotlivých zemích.
K rozšíření polních poštovních úřadů a jejich služeb dochází teprve od zahájení druhé fáze války proti terorismu od ledna 2002 – tedy zahájením mise ISAF v Afghánistánu.
Obr. 9: Účast Evropských vzdušných sil na OEF spočívala v podpoře dopravními i bojovými letouny ze základen v Kirgizii, tádžikistánu a Uzbekistánu. Společné evropské letecké jednotky (EPAF = EUROPEAN PARTICIPATING AIR FORCES) zabezpečovaly OEF z letecké základny Manas a Bishkek v Kirgizii. Společné jednotce Holandska, Norska a Dánska velel holandský důstojník. Poštovní služby zajiš?ovala holandská polní pošta NAPO 30. Dopisy byly dopravovány v pytlovkách do Utrechtu (hlavní voj. PP NAPO 500) a poté k adresátům podle určení. Nahoře dopis od příslušníka Detašmánu letounů F-16 holandské letky z Manas, dole je visačka pytlovky z hlavní PP v Utrechtu pro EPAF - PP NAPO 30 v Manas.
Obr. 10: Dopis příslušníka české chemické jednotky v Kuvajtu, Camp Doha přes místní civilní poštu Doha/Kuwait do ČR.
Obr. 11: Doporučený dopis z ČR do Kuwaitu pro příslušníka českého praporu chemiků v Camp Doha s registračním příchozím razítkem mezinárodního letiště v Kuwaitu z 20.4. 2003 a na poště v Campu Doha z 21.4. 2003 (dopis byl odeslán z ČR 28.3. 2003).
Součástí války proti terorismu byla také společná operace filipínské a americké armády na Filipínách, vedená proti teroristickým skupinám rebelů Abu-Sayyaba (viz obr. 2). Z hlediska poštovních služeb se této operace týkala stejná opatření, jaká platila pro operaci Enduring Freedom.
M. Čech
Operační prostor zahrnoval rozsáhlé teritorium od Středozemního moře, blízkovýchodních zemí a Afrického rohu přes Arabské moře, Indický oceán, Pákistán a severní sousedy Afghánistánu (Kirgizie, Tádžikistán, uzbekistán a Kazachstán). Hlavní bojové síly byly soustředěny v Perském zálivu (pod velením USA), v prostoru Afrického rohu, Somálska a Djibuti byla přítomna především vojenská plavidla a námořní pěchota pod velením Německa (Task Group Force) a v severním Arabském moři další uskupení pod velením Francie (Task Force 473). Ve vodách indického oceánu a arabského moře byla soustředěna bojová a podpůrná námořní plavidla Británie, USA a mnoha dalších výše jmenovaných zemí.
Hlavními cíli bojových operací byly pozice a posádky teroristických sil na území Afghánistánu, bojová činnost byla vedena především leteckými a raketovými údery vzdušných sil a námořnictva spojeneckých vojsk. Vojenské operace probíhaly v této fázi pod společným názvem Operation Enduring Freedom (OEF), který je současně i názvem používaným pro americké síly v této akci. Některé národní kontingenty hlavních účastnických zemí používaly též vlastní národní označení, a to Operation Veritas (Velké Británie), Operation Heracles (Námořní síly Francie) a Operation Apollo (jednotky Kanady). Ostatní národní kontingenty používaly od počátku společný název Operation Enduring Freedom.
Obr. 1: Enduring Freedom Calif./USA: příležitostná obálka při ustavení Centrální poštovní stanice pro operaci Enduring Freedom dne 5.11. 2001 v San José v Kalifornii, zaslaná na poštovnu 510, jednotky v Německu, APO AE 09102 (listovní zásilky v první fázi byly zasílány zásadně na krycí adresy).
Obr. 2: Enduring Freedom Pacifik-Filipíny: Listovní zásilka ze společné filipínsko-americké protiteroristické operace na Filipínách, zaslaná bezplatně (FREE MAIL) z americké lodi Ford McHenry do Německa, APO AE 09102 (Operace nesla název Exercise BALIKATAN).
Obr. 3: Francouzskou účast na OEF pod názvem OPERATION HERACLES zahájilo francouzské námořnictvo přesuny svých lodí do severní části Arabského moře. Námořní polní pošta byla organizována přes letadlovou loď Charles de Gaulle, velitelskou loď B.C.R.VAR (námořní polní pošta BUREAU POSTAL NAVAL 64), převážně však pytlovými zásilkami letecky do domovských přístavů a dále pravidelnou poštovní cestou k adresátům.
Obr. 4: Přesun německého námořnictva do prostoru Afrického rohu a námořní pěchoty do Somálska a Keni probíhal přes středozemní moře a Suezský průplav. Dopis z lodě Freiburg byl odeslán v průběhu plavby do mise přes španělskou poštu do Německa.
Obr. 5: Na logistické podpoře OEF se podílelo i japonské námořnictvo zajiš?ováním zásobování vojsk v Indickém oceánu. Dopis z japonské lodě Yokosuka ze 16.1. 2002.
První fáze války proti terorismu skončila postupným obsazením části území afghánistánu, zejména pak hlavního města Kábulu a jeho okolí. Tím byly vytvořeny podmínky pro zahájení druhé fáze operace Enduring Freedom, jejíž příprava započala přijetím rezolucí Rady Bezpečnosti OSN č. 1368 a 1373 koncem roku 2001. Na jejich základě byla v prosinci 2001 v Bonnu přijata mezinárodní dohoda a RB OSN vydala mandát k druhé operaci války pod názvem international Security Assistance Force (ISAF), jejíž organizace a řízení se pro první období ujaly ozbrojené síly Velké Británie. Tato mise se týká výhradně části území Afghánistánu (severní oblasti až po hlavní město Kábul). Na ostatních územích v celém původním teritoriu (viz výše) pokračuje OEF. Z hlediska amerických a britských ozbrojených sil pokračovala hlavní činnost v podobě přípravy na válku proti Iráku.
Poštovní služby a vojenské polní pošty organizované ve prospěch sil zapojených do Operace Enduring Freedom byly zpravidla jednou z prvních podpůrných služeb. Opět se potvrdilo, že prioritním úkolem velení a řízení amerických a spojeneckých ozbrojených sil je zabezpečit rychlé a spolehlivé spojení účastnících se vojáků s domovem. Oproti dosavadním zvyklostem však dokumentování poštovních služeb v této fázi komplikují dva výrazné faktory:
1. zvýšená bezpečnostní opatření na ochranu odesílatelů a hlavně jejich adresátů doma,
2. podstatný nárůst rychlého telefonického spojení a používání zpráv SMS mobilními telefony s využitím satelitních spojů.
Obr. 6: Z operací na území Afganistánu bylo možné odesílat dopisy pouze z tzv. kontingentních polních pošt (např. MPO APO AE 09311), které doprovázejí jednotky po dobu nasazení. Zásilky do 20gr byly bezplatné (FREE MAIL) a s poměrně vysokým stupněm utajení. Obálka od příslušníka 18. speciální úkolové skupiny (USA) z prostoru nasazení v oblasti města Kandahár.
Obr. 7: Dopis příslušníka německého praporu námořní pěchoty působícího v Somálsku s velitelstvím v Djibuti. Z prostoru Afrického rohu i z německých lodí byly dopisy zasílány zásadně v pytlovkách do smluvních poštovních center (Briefcentrum) v Německu a pak dále běžnou civilní poštou k adresátům. Část byla též dosílána přes domovské přístavy německého námořnictva (podobně jako u Francouzů).
Obr. 8: Kanadské ozbrojené síly v misi nasazené v prostoru Arabského poloostrova používaly permanentní polní poštu CFPO 5113 v Ománu (Operace APOLLO).
Přesto však na možnosti korespondenčního spojení bylo dobře pamatováno. Již od 24.10. 2001 zavedlo Ministerstvo obrany USA pro všechny americké vojáky v OEF bezplatný tarif (Free Mail) pro soukromé dopisové zásilky do 20 gr ze všech míst jejich dislokace. V San José v Kalifornii byla zřízena Hlavní poštovní stanice Operace enduring Freedom Station (viz obr. 1). Současně byly aktivovány permanentní poštovní úřady a stanice v teritoriu nasazení (APO - pozemní a let., FPO - námořní). Pro jednotky na přesunech byly aktivovány tzv. kontingentní APO, což je forma mobilních polních pošt americké armády. Tyto polní pošty doprovázejí vysílané jednotky z domovských posádek do míst nasazení (viz obr. 6). Podobně reagovala na poštovní služby britská armáda, která povolila bezplatný tarif pro dopisy a aerogramy (do 20 gr) jako USA.
Zřejmě z důvodů již zmíněných bezpečnostních opatření a utajování přesunů jednotek byly listovní zásilky soustřeďovány nejprve v poštovnách vyšších velitelství, na leteckých základnách a na některých lodích, a odtud pak přepravovány do sběrných pošt v domovských základnách či přístavech, nebo do vyčleněných středisek pro listovní zásilky (např. v Německu tzv. Briefzentrum Nr. 51 apod.). Přeprava dopisů byla prováděna pytlovými zásilkami (Pouch Mail). Doručování do rukou adresátů pak realizovaly poštovní úřady pravidelné civilní poštovní služby v jednotlivých zemích.
K rozšíření polních poštovních úřadů a jejich služeb dochází teprve od zahájení druhé fáze války proti terorismu od ledna 2002 – tedy zahájením mise ISAF v Afghánistánu.
Obr. 9: Účast Evropských vzdušných sil na OEF spočívala v podpoře dopravními i bojovými letouny ze základen v Kirgizii, tádžikistánu a Uzbekistánu. Společné evropské letecké jednotky (EPAF = EUROPEAN PARTICIPATING AIR FORCES) zabezpečovaly OEF z letecké základny Manas a Bishkek v Kirgizii. Společné jednotce Holandska, Norska a Dánska velel holandský důstojník. Poštovní služby zajiš?ovala holandská polní pošta NAPO 30. Dopisy byly dopravovány v pytlovkách do Utrechtu (hlavní voj. PP NAPO 500) a poté k adresátům podle určení. Nahoře dopis od příslušníka Detašmánu letounů F-16 holandské letky z Manas, dole je visačka pytlovky z hlavní PP v Utrechtu pro EPAF - PP NAPO 30 v Manas.
Obr. 10: Dopis příslušníka české chemické jednotky v Kuvajtu, Camp Doha přes místní civilní poštu Doha/Kuwait do ČR.
Obr. 11: Doporučený dopis z ČR do Kuwaitu pro příslušníka českého praporu chemiků v Camp Doha s registračním příchozím razítkem mezinárodního letiště v Kuwaitu z 20.4. 2003 a na poště v Campu Doha z 21.4. 2003 (dopis byl odeslán z ČR 28.3. 2003).
Součástí války proti terorismu byla také společná operace filipínské a americké armády na Filipínách, vedená proti teroristickým skupinám rebelů Abu-Sayyaba (viz obr. 2). Z hlediska poštovních služeb se této operace týkala stejná opatření, jaká platila pro operaci Enduring Freedom.
M. Čech
Obrázky:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|