Ohlédnutí za slovenskými známkami 2002
MERKUR 4/2003 - Autor: Zdeněk Fritz
Třicet nových známek si mohli sběratelé zařadit do svých sbírek z emisního ročníku 2002 Slovenské republiky. Opět to byl ročník úspěšný, za jehož výsledky se lze ohlédnout s uspokojením a přesvědčením o kontinuitě již několikaleté dobré tradice.
Jako obvykle byly využity všechny dosud používané a dostupné tiskové techniky (PTC Praha a.s.) od nejběžnějšího rotačního ocelotisku s hlubotiskem (18 známek) přes jednobarevný ocelotisk z plochy v kombinaci s barevným ofsetem (5 známek) až k vícebarevnému ocelotisku z plochy – ve světě unikátní, nejdokonalejší tiskové technice, která zejména v posledních letech umožňuje slovenské známkové tvorbě dosahovat světových úspěchů a uznání (7 známek – téměř čtvrtina roční produkce). Na tvorbě návrhů včetně grafických úprav se opět podílela plejáda nejpřednějších slovenských tvůrců, většinou ve známkové tvorbě dostatečně zkušených (Augustovič 1, Baláž 2, Benca 2, Cigánik 5, Čapka 1, Činovský 2, Felix 3, Grečner 1, Haščák 1, Horniak 1, Jančovič 1, Kállay 3, Ondreička 1, Piačka 1, Schurmann 2, Štanclová 1, Uchnár 1, Vojtášek 1), na rytinách pracovali všichni významní slovenští rytci (Cigánik 7, Činovský 3, Feke 2, Horniak 8) a vypomohli i rytci čeští (Fajt 4, Kovářík 1, Ondráček 2, Srb 2, Šneider 1).
Pokusme se alespoň stručně a s použitím podobné metody jako v MR č. 2/2003 přiblížit čtenářům umělecké kvality slovenských známek a porovnejme je vzhledem k historicky nedávné společné výchozí tradici známkového umění letmo s emisním ročníkem 2002 známek českých.
Koncepce a emisní plán
Již několik let poukazuji na skutečnost, že základem úspěchů slovenské emisní činnosti jsou kvalitně a nápaditě sestavené emisní plány, v nichž se vydavatel snaží uplatňovat především nové nekonvenční podněty a v tradičních oblastech konkrétní náměty dosud nikdy ve známkové tvorbě nepoužité. V tomto směru jsou naši slovenští přátelé poněkud dále než v ČR (což bylo řečeno vícekrát a stále to platí). Jako příklad bych uvedl závody psích spřežení, stará gymnázia, vinařství, stará románská architektura, kardinál A. Rudnay, slovensko-čínské motivy, Apollo 17, dosud neznámá architektura měst atd. Tyto emise, mnohdy atraktivní, provázejí témata „klasická“ (umění, ochrana přírody, sport, osobnosti), jimž je věnována mimořádná péče již při výběru námětů a logicky i při výtvarném zpracování.
Je pozoruhodné, že při realizaci emisí 2002 se slovenskému vydavateli podařilo vyhnout se známkám vysloveně slabým, a to jak ve výtvarném zpracování, tak v tiskovém provedení. Proto o nesporných negativech, jako tomu bylo u známek českých (viz opět MR č. 2/2003), v této recenzi hovořit nemusím, nebo? bychom je asi těžko hledali. A to je de facto první velmi pozitivní rys realizace slovenského emisního plánu 2002.
Emise nepřekračující průměr
Do skupiny nadprůměrně provedených emisí asi nemůžeme zařadit známku olympijskou, „sváteční“ známky velikonoční a vánoční, známku k výročí Technické univerzity v Košicích, ale ani Den poštovní známky – NITRAFILA. První z nich je sice graficky vyvážená, avšak přemírou různorodých zobrazených akcí poněkud nepřehledná. Velikonoční známka akcentuje pouze náboženský charakter svátku, vánoční emise sice záslužně využívá detailu díla lidového umění, je však ve své miniaturizaci a ploché barevnosti málo čitelná. Symbolika „košické“ známky je málo srozumitelná. „Den známky“ v Cigánikově impresivní kresbě (a rytině) a v příliš jemné barevnosti nepůsobí jako dokonale čitelný symbol.
Pozitiva výrazně převládají
Všechny dále zmiňované emise lze bez výhrad pochválit, některé dokonce vyzvednout jako příkladné (viz dále). Hned začátek emisního roku přinesl kromě Balážových tradičně výtečných portrétních známek (rovněž vynikající rytiny F. Horniaka – v tisku by však měly být reprodukovány živější, „š?avnatější“ barvou) dvě atraktivní, tematicky zcela nové emise: „ME psích spřežení“ je výborné dynamické dílo se sugestivní atmosférou sněhové vánice. Emise starobylých gymnázií je skvělým nápadem, i když v provedení působí dosti nevyrovnaně trojím výtvarným řešením tří umělců. Je to však možná předností či záměrem, nebo? jde o velmi rozdílné objekty. Za nejlepší považuji řešení P. Augustoviče (dvě fáze sídla gymnázia).
Dvě tradiční tříznámkové emise „ochrana přírody“ a „Krásy vlasti“ jsou i tentokrát vynikajícím přínosem. K. Felix pojal své tři chráněné motýly na výtvarně řešeném TL (aršíku) s grafickou exaktností sobě vlastní a přepečlivým propracováním, čímž vytvořil přitažlivý, ušlechtilý výtvarný celek. Emisí „Krás“ uvedl tentokrát vydavatel do povědomí veřejnosti tři vzácné raně románské a románské památky slovenské architektury, které nemusejí být obecně dobře známé (zejména klížský kostelík). Jsou to navíc zcela nové náměty, dosud nikdy na poštovních známkách nezobrazené. A tak to má být – jde o příkladnou popularizaci, ale i prezentaci pro zahraničí. V tomto je slovenský vydavatel výrazně avantgardní. Emise není koncepčně zcela jednotná (vertikální označení státu vedle skalické rotundy), každá ze známek je však individuálně výborná a nese znaky rukopisu svých tvůrců (Čapka, Grečner, Benca) a zejména tří rytců vícebarevných rytin (Srb, Fajt, Horniak).
K výstavě SLOVENSKO 2002 byly vydány svěží a působivé známky, původně emisním plánem nepředpokládané. I. schurmann svou druhou sportovní známku roku (vítězství Slovenska na MS v hokeji) vyřešil nepochybně s obrovskou chutí, graficky dokonale a spolu s rytcem F. Horniakem v rekordně krátké době přispěli k oslavě světového sportovního úspěchu.
Tzv. personalizovaná známka s půvabným motivem dvou holubic v záplavě květů (autor A. Vojtášek, ryl V. Fajt) slavila na výstavě premiéru s překvapivě živým zájmem veřejnosti.
Přínosné jsou dvě atraktivní emise, tematicky zcela odlišné: slovensko-čínská emise (zámek Bojnice – terasy Handan) je jako celek se soutisky dvou známek řešena R. Cigánikem ve stylu staré čínské grafiky a její neobvyklý účin je také důsledkem vhodně volené techniky tisku (ocelotisk z plochy + ofset).
Aršík „Apollo 17“ záslužně v působivém ztvárnění Igora Benci připomněl let amerického astronauta slovenského původu Eugena Cernana k Měsíci. V emisní produkci se tak znovu objevuje kosmonautické téma astrofilatelisty velmi žádané (v ČR jde o téma výrazně zanedbávané, téměř tabuizované: let V. Remka vůbec nebyl připomenut). Technická vyobrazení na známce a kuponu tohoto aršíku jsou precizně podána v rytině F. Horniaka, záměrně výtvarně oddělená od pásových barevných doplňků.
Mimořádnosti
Ponecháváme na závěr. Jsou to nepochybně nejlepší emise roku, o jejichž reálných ambicích v různých soutěžích nelze pochybovat. Vynikající vícebarevný rytecký přepis díla Emila Bačíka „Klaun s trubkou“ pro emisi EUROPA – Cirkus připravil R. Cigánik. Dílo neobyčejných kvalit se řadí po bok nejlepším realizacím emisí „Umění“, ač je koncipováno jinak a na jiném formátu. Je dokonce lepší než další velmi dobrá cigánikova rytina, jíž je přepis obrazu kolomana sokola „V ateliéri“. Vrcholné rytecké umění předvedl znovu Martin Činovský na rytině díla Majstra Pavla z Levoče „s?atie sv. Jakuba“. Nejen oficiální ocenění tohoto díla jako nejlepší známkové rytiny roku, ale především dokonalost, jemnost a barevná skladba rytiny přesvědčují o jejích kvalitách.
Vynikajícím objektem je výstavní aršík „Kardinál A. Rudnay“ připomínající významnou historickou osobnost – uherského primase, jenž byl po celý život uvědomělým slovenským vlastencem. Návrh prof. Dušana Kállaye obdivuhodně převedl do decentně barevné, jemné a citlivé rytiny Fero Horniak.
Prof. Kállay však připravil uměnímilovné veřejnosti ještě jedno vynikající překvapení v podobě dvou známek „Vinařství“, zajímavých a neobvyklých svým námětem a jemu adekvátním uměleckým ztvárněním (rytecky se podílel V. Fajt). Kterákoliv z obou známek pravděpodobně může pretendovat na jedno z čelných míst v žebříčku nejlepších známek slovenské produkce roku 2002.
Výplatní známky
Tyto známky vycházejí v SR v dlouhodobě doplňované standardní řadě s náměty architektonických skvostů slovenských historických měst. Je jim věnována nemenší péče než známkám příležitostným, což je vzhledem k jejich nejširšímu použití správné a logické. Další dva přírůstky této řady jsou zdařilými autorskými díly F. Horniaka (10 Sk, Kežmarok) a M. Činovského (16 Sk, Levoča). Posledně jmenovaná známka s výbornou jemnou rytinou krásné levočské radnice v poněkud změněném pohledu opakuje motiv čs. známek z let 1928 (jubilejní, 40 h) a 1954 (Města, 60 h), což po tolika desetiletích není na škodu. Spíš mi trochu vadí, že erb města není proveden barevně jako u známky 10 Sk, čímž se poněkud narušuje základní koncepce této obsáhlé řady.
Závěr
Závěr této stručné recenze může být jen jediný: Úspěšný emisní rok 2002 je velkým závazkem do budoucna, nebo? pomyslnou la?ku úrovně slovenské známkové tvorby posunul opět o něco výše. Přejme vydavateli, výtvarným umělcům a rytcům, stejně jako kvalitně pracující tiskárně, aby se svého náročného úkolu zhostili co nejlépe nejen v roce 2003, ale i v letech následujících. bohatství slovenské kultury a vzdělanosti, přírody, dějin a života lidu k tomu poskytuje vynikající možnosti.
Zdeněk Fritz
Jako obvykle byly využity všechny dosud používané a dostupné tiskové techniky (PTC Praha a.s.) od nejběžnějšího rotačního ocelotisku s hlubotiskem (18 známek) přes jednobarevný ocelotisk z plochy v kombinaci s barevným ofsetem (5 známek) až k vícebarevnému ocelotisku z plochy – ve světě unikátní, nejdokonalejší tiskové technice, která zejména v posledních letech umožňuje slovenské známkové tvorbě dosahovat světových úspěchů a uznání (7 známek – téměř čtvrtina roční produkce). Na tvorbě návrhů včetně grafických úprav se opět podílela plejáda nejpřednějších slovenských tvůrců, většinou ve známkové tvorbě dostatečně zkušených (Augustovič 1, Baláž 2, Benca 2, Cigánik 5, Čapka 1, Činovský 2, Felix 3, Grečner 1, Haščák 1, Horniak 1, Jančovič 1, Kállay 3, Ondreička 1, Piačka 1, Schurmann 2, Štanclová 1, Uchnár 1, Vojtášek 1), na rytinách pracovali všichni významní slovenští rytci (Cigánik 7, Činovský 3, Feke 2, Horniak 8) a vypomohli i rytci čeští (Fajt 4, Kovářík 1, Ondráček 2, Srb 2, Šneider 1).
Pokusme se alespoň stručně a s použitím podobné metody jako v MR č. 2/2003 přiblížit čtenářům umělecké kvality slovenských známek a porovnejme je vzhledem k historicky nedávné společné výchozí tradici známkového umění letmo s emisním ročníkem 2002 známek českých.
Koncepce a emisní plán
Již několik let poukazuji na skutečnost, že základem úspěchů slovenské emisní činnosti jsou kvalitně a nápaditě sestavené emisní plány, v nichž se vydavatel snaží uplatňovat především nové nekonvenční podněty a v tradičních oblastech konkrétní náměty dosud nikdy ve známkové tvorbě nepoužité. V tomto směru jsou naši slovenští přátelé poněkud dále než v ČR (což bylo řečeno vícekrát a stále to platí). Jako příklad bych uvedl závody psích spřežení, stará gymnázia, vinařství, stará románská architektura, kardinál A. Rudnay, slovensko-čínské motivy, Apollo 17, dosud neznámá architektura měst atd. Tyto emise, mnohdy atraktivní, provázejí témata „klasická“ (umění, ochrana přírody, sport, osobnosti), jimž je věnována mimořádná péče již při výběru námětů a logicky i při výtvarném zpracování.
Je pozoruhodné, že při realizaci emisí 2002 se slovenskému vydavateli podařilo vyhnout se známkám vysloveně slabým, a to jak ve výtvarném zpracování, tak v tiskovém provedení. Proto o nesporných negativech, jako tomu bylo u známek českých (viz opět MR č. 2/2003), v této recenzi hovořit nemusím, nebo? bychom je asi těžko hledali. A to je de facto první velmi pozitivní rys realizace slovenského emisního plánu 2002.
Emise nepřekračující průměr
Do skupiny nadprůměrně provedených emisí asi nemůžeme zařadit známku olympijskou, „sváteční“ známky velikonoční a vánoční, známku k výročí Technické univerzity v Košicích, ale ani Den poštovní známky – NITRAFILA. První z nich je sice graficky vyvážená, avšak přemírou různorodých zobrazených akcí poněkud nepřehledná. Velikonoční známka akcentuje pouze náboženský charakter svátku, vánoční emise sice záslužně využívá detailu díla lidového umění, je však ve své miniaturizaci a ploché barevnosti málo čitelná. Symbolika „košické“ známky je málo srozumitelná. „Den známky“ v Cigánikově impresivní kresbě (a rytině) a v příliš jemné barevnosti nepůsobí jako dokonale čitelný symbol.
Pozitiva výrazně převládají
Všechny dále zmiňované emise lze bez výhrad pochválit, některé dokonce vyzvednout jako příkladné (viz dále). Hned začátek emisního roku přinesl kromě Balážových tradičně výtečných portrétních známek (rovněž vynikající rytiny F. Horniaka – v tisku by však měly být reprodukovány živější, „š?avnatější“ barvou) dvě atraktivní, tematicky zcela nové emise: „ME psích spřežení“ je výborné dynamické dílo se sugestivní atmosférou sněhové vánice. Emise starobylých gymnázií je skvělým nápadem, i když v provedení působí dosti nevyrovnaně trojím výtvarným řešením tří umělců. Je to však možná předností či záměrem, nebo? jde o velmi rozdílné objekty. Za nejlepší považuji řešení P. Augustoviče (dvě fáze sídla gymnázia).
Dvě tradiční tříznámkové emise „ochrana přírody“ a „Krásy vlasti“ jsou i tentokrát vynikajícím přínosem. K. Felix pojal své tři chráněné motýly na výtvarně řešeném TL (aršíku) s grafickou exaktností sobě vlastní a přepečlivým propracováním, čímž vytvořil přitažlivý, ušlechtilý výtvarný celek. Emisí „Krás“ uvedl tentokrát vydavatel do povědomí veřejnosti tři vzácné raně románské a románské památky slovenské architektury, které nemusejí být obecně dobře známé (zejména klížský kostelík). Jsou to navíc zcela nové náměty, dosud nikdy na poštovních známkách nezobrazené. A tak to má být – jde o příkladnou popularizaci, ale i prezentaci pro zahraničí. V tomto je slovenský vydavatel výrazně avantgardní. Emise není koncepčně zcela jednotná (vertikální označení státu vedle skalické rotundy), každá ze známek je však individuálně výborná a nese znaky rukopisu svých tvůrců (Čapka, Grečner, Benca) a zejména tří rytců vícebarevných rytin (Srb, Fajt, Horniak).
K výstavě SLOVENSKO 2002 byly vydány svěží a působivé známky, původně emisním plánem nepředpokládané. I. schurmann svou druhou sportovní známku roku (vítězství Slovenska na MS v hokeji) vyřešil nepochybně s obrovskou chutí, graficky dokonale a spolu s rytcem F. Horniakem v rekordně krátké době přispěli k oslavě světového sportovního úspěchu.
Tzv. personalizovaná známka s půvabným motivem dvou holubic v záplavě květů (autor A. Vojtášek, ryl V. Fajt) slavila na výstavě premiéru s překvapivě živým zájmem veřejnosti.
Přínosné jsou dvě atraktivní emise, tematicky zcela odlišné: slovensko-čínská emise (zámek Bojnice – terasy Handan) je jako celek se soutisky dvou známek řešena R. Cigánikem ve stylu staré čínské grafiky a její neobvyklý účin je také důsledkem vhodně volené techniky tisku (ocelotisk z plochy + ofset).
Aršík „Apollo 17“ záslužně v působivém ztvárnění Igora Benci připomněl let amerického astronauta slovenského původu Eugena Cernana k Měsíci. V emisní produkci se tak znovu objevuje kosmonautické téma astrofilatelisty velmi žádané (v ČR jde o téma výrazně zanedbávané, téměř tabuizované: let V. Remka vůbec nebyl připomenut). Technická vyobrazení na známce a kuponu tohoto aršíku jsou precizně podána v rytině F. Horniaka, záměrně výtvarně oddělená od pásových barevných doplňků.
Mimořádnosti
Ponecháváme na závěr. Jsou to nepochybně nejlepší emise roku, o jejichž reálných ambicích v různých soutěžích nelze pochybovat. Vynikající vícebarevný rytecký přepis díla Emila Bačíka „Klaun s trubkou“ pro emisi EUROPA – Cirkus připravil R. Cigánik. Dílo neobyčejných kvalit se řadí po bok nejlepším realizacím emisí „Umění“, ač je koncipováno jinak a na jiném formátu. Je dokonce lepší než další velmi dobrá cigánikova rytina, jíž je přepis obrazu kolomana sokola „V ateliéri“. Vrcholné rytecké umění předvedl znovu Martin Činovský na rytině díla Majstra Pavla z Levoče „s?atie sv. Jakuba“. Nejen oficiální ocenění tohoto díla jako nejlepší známkové rytiny roku, ale především dokonalost, jemnost a barevná skladba rytiny přesvědčují o jejích kvalitách.
Vynikajícím objektem je výstavní aršík „Kardinál A. Rudnay“ připomínající významnou historickou osobnost – uherského primase, jenž byl po celý život uvědomělým slovenským vlastencem. Návrh prof. Dušana Kállaye obdivuhodně převedl do decentně barevné, jemné a citlivé rytiny Fero Horniak.
Prof. Kállay však připravil uměnímilovné veřejnosti ještě jedno vynikající překvapení v podobě dvou známek „Vinařství“, zajímavých a neobvyklých svým námětem a jemu adekvátním uměleckým ztvárněním (rytecky se podílel V. Fajt). Kterákoliv z obou známek pravděpodobně může pretendovat na jedno z čelných míst v žebříčku nejlepších známek slovenské produkce roku 2002.
Výplatní známky
Tyto známky vycházejí v SR v dlouhodobě doplňované standardní řadě s náměty architektonických skvostů slovenských historických měst. Je jim věnována nemenší péče než známkám příležitostným, což je vzhledem k jejich nejširšímu použití správné a logické. Další dva přírůstky této řady jsou zdařilými autorskými díly F. Horniaka (10 Sk, Kežmarok) a M. Činovského (16 Sk, Levoča). Posledně jmenovaná známka s výbornou jemnou rytinou krásné levočské radnice v poněkud změněném pohledu opakuje motiv čs. známek z let 1928 (jubilejní, 40 h) a 1954 (Města, 60 h), což po tolika desetiletích není na škodu. Spíš mi trochu vadí, že erb města není proveden barevně jako u známky 10 Sk, čímž se poněkud narušuje základní koncepce této obsáhlé řady.
Závěr
Závěr této stručné recenze může být jen jediný: Úspěšný emisní rok 2002 je velkým závazkem do budoucna, nebo? pomyslnou la?ku úrovně slovenské známkové tvorby posunul opět o něco výše. Přejme vydavateli, výtvarným umělcům a rytcům, stejně jako kvalitně pracující tiskárně, aby se svého náročného úkolu zhostili co nejlépe nejen v roce 2003, ale i v letech následujících. bohatství slovenské kultury a vzdělanosti, přírody, dějin a života lidu k tomu poskytuje vynikající možnosti.
Zdeněk Fritz
Obrázky:
|
|
|
|
|
|
|