Holubice Jaroslava Bendy (5)
MERKUR 4/2003 - Autor: Jiří Stupka
Souhrn přípravných, kontrolních a zkušebních tisků,
známky nevydané, úředně vydané i jejich použití a padělky
Padělky
U emise Holubice na rozdíl od osvobozené republiky nebo Hradčan nejsou známy padělky ke škodě pošty. Podle mého názoru byl důvodem nejspíš fakt, že se padělatelům vzhledem k nízkému nominále (5 h – 30 h) vůbec nevyplatilo je vyrábět. Známé jsou tedy pouze padělky ke škodě sběratelů. Jde většinou o falza částečná, kdy pravá, více či méně běžná známka je padělateli upravena na některou vzácnější variantu.
Mezi tyto částečné padělky řadíme například padělky řádkového zoubkování 13 3/4 kde vlastní známka je sice pravá, ale zoubkování falešné. V tomto případě padělatelé použili nezoubkované známky 5 h modrá, 10 h zelená nebo 15 h hnědá, a dodatečným perforováním se snažili vytvořit hledané známky s Řz 13 3/4 (obr. 79).
Dosti častá jsou též falza ležmého hřebenového zoubkování (obr. 80). Na reprodukované svislé dvoupásce vidíme hřebenové zoubkování postupující odshora dolů. padělatel se snažil tuto dvojici vylepšit a vytvořit výrazně dražší kus. K prvnímu perforačnímu otvoru, kterým hřebenové zoubkování ve vodorovné řadě začíná, padělal směrem k levému okraji dalších pět perforačních otvorů. V detailu je však zřejmé, že padělané perforační otvory jsou větší. Rovněž nedokonalé perforační otvory na horním i dolním okraji prozrazují zásah padělatele. Ten si navíc vybral dvojici, kde prostřední úder hřebene odskakuje mírně doleva, čímž identifikaci padělku usnadnil. Pokud by šlo o ležmé hřebenové zoubkování, musela by být svislá řada perforačních otvorů vyrovnaná.
V dalším případě padělatel využil prodlouženého úderu perforačního hřebene (viz též obr. 65, MR 3/2003) a odstřihnul horní i dolní řadu vodorovných perforačních otvorů. Tím se snažil padělat vzácné vynechané vodorovné zoubkování (obr. 81). Známky sice mají rozměr vodorovného okraje větší než požadované 2 mm, což je pro stříhanou známku dostatečné. To nás však nesmí mýlit. Takto vynechaná perforace je totiž u hřebenového zoubkování z principu nemožná, protože hřeben postupující odshora dolů musí mít vždy horní a boční perforační řady (při výpadku perforátoru by tedy mohla být vynechána nanejvýš spodní řada zoubkování). Jen na okraj poznamenávám, že některé z padělků, které sám vlastním, byly odzkoušeny jako pravé (!) a mají tedy znaleckou značku. Jak vidno, nelze se na tyto značky slepě spoléhat, a i zkoušené známky je záhodno podrobit vlastnímu kritickému posouzení.
Další skupinou částečných padělků jsou padělky nezoubkovaných známek vzniklé odstřiženým zoubkováním běžných perforovaných kusů (obr. 82). Tato falza nebývají nebezpečná. Stačí, když sběratel pomocí měřítka zkontroluje okraje nezoubkované známky, které musí mít šířku nejméně 1,6 mm svisle a 1,8 mm vodorovně.
Zvláštní skupinou jsou celkové padělky, které se podle dostupných informací objevily v r. 1935. Podobně jako u emise Osvobozená republika je padělatel zhotovil nalepením šesti originálů známek na papír do dvou řad, kdy prostřední známky vložil obráceně (protichůdně). Ze vzniklého šestibloku pak fotochemickou cestou zhotovil štoček. Takto padělány byly šestibloky s úzkými protichůdnými dvojicemi hodnot 5 h fialová (obr. 83), 10 h olivová (obr. 84) a 20 h oranžová II. typ (obr. 85), které se na trh dostaly jak v nezoubkované, tak i zoubkované podobě. Šestibloky padělků byly vytištěny knihtiskem na tužším, hladkém, mírně nažloutlém papíře o rozměru 152x115 mm. Lep je bílý, hladký a lesklý. Rozměry obrazu padělané známky jsou poněkud menší (18x21,5 mm) než u originálu (18,2x21,7 mm). Použité barvy jsou velmi podobné originálním; hodnota 5 h je fialová s šedým odstínem, hodnota 10 h olivová má barvu téměř totožnou s pravými známkami a většina padělků 20 h má červeno-oranžový, méně pak oranžový odstín. Padělky v šestibloku jsou umístěny v rovině a kresba jednotlivých známek padělku je dosti věrnou napodobeninou originálu.
Nejspolehlivěji se proto jednotlivá falza dají rozeznat podle řady tiskových vad a odchylek, z nichž uvádíme u každé padělané hodnoty alespoň ty nejzákladnější. Šestiblok dělíme na jednotlivé známky označené zleva doprava písmeny a - f (více viz další strana):
Známy jsou i otisky nezoubkovaného padělaného šestibloku 5 h v modré barvě (obr. 83/1), přičemž u originálních známek této hodnoty protisměrné dvojice vůbec neexistují. Perforované padělky této barvy nejsou známé.
Z popsaných nezoubkovaných šestibloků byly levé protichůdné dvojice doperforovány řádkovým zoubkováním, které je blízké Řz 13 3/4 (obr. 86). perforační otvory ale mají oproti originálnímu zoubkování větší průměr.
Padělky nezoubkovaných známek a perforovaných protichůdných dvojic z těchto tisků nejsou příliš rozšířené a celé šestibloky se prakticky vůbec na trhu neobjevují. Všechny padělky ke škodě sběratelů jsou bezcenné, ale lze je například použít jako srovnávací materiál ve studijních sbírkách.
Další návrhy Jaroslava Bendy
Na tomto místě bychom mohli tuto studii pomalu ukončit, ale myslím, že Jaroslav Benda si zasluhuje, abychom se seznámili i s jeho další tvorbou, hlavně s jeho návrhy nakonec nevydaných československých známek, které sběratelská veřejnost už tolik nezná.
Jaroslav Benda se v letech 1919–1920 přihlásil do tří soutěží vypsaných Československou poštovní správou. Tyto soutěže bývají obvykle nesprávně nazývány veřejnými, by? se toto označení týkalo jen první z nich, zatímco další dvě proběhly jen v užším okruhu účastníků. Krátce po zřízení ministerstva pošt a telegrafů (14. listopadu 1918), tedy v době, kdy začínaly v tiskárně Unie přípravy k tisku prvních československých známek, vypsalo toto ministerstvo veřejnou soutěž na návrhy definitivních známek. Poštovní správa se ale dopustila při zadání řady chyb. Hlavní bylo již samo stanovení termínu uzávěrky soutěže na 18. leden 1919. Účastníci se tedy měli za necelé dva měsíce vypořádat s mnoha neznámými problémy, především však se základním poznatkem, jak vůbec vypadá poštovní známka a jaké reprodukční možnosti po stránce technické poskytují pražské tiskárny. Teprve pak mohli začít hledat vhodné téma, zvolit správnou uměleckou formu a nakreslit návrh, který podle znění podmínek měl být „proveden tak, aby byl reprodukce schopný“.
Soutěž byla dotována čtyřmi cenami (1200, 1000, 800 a 500 korun), mohl se jí účastnit kdokoliv a veškeré předložené návrhy měly být veřejně vystaveny. V soutěžní porotě, které předsedal profesor Max Švabinský, bylo osm zástupců uměleckých sdružení, dva zástupci poštovní správy a dokonce dva zástupci filatelistů: Jaroslav Šula za „Klub českých filatelistů“ a Antonín Richter za „Sdružení přátel fialtelie“. A. Richter byl jako vrchní poštovní oficiál vlastně neoficiálním třetím zástupcem poštovní správy. Spolurozhodování filatelistů o nových známkách bylo nejen prvním, ale i posledním případem v předmnichovské republice.
Soutěžní porota zhodnotila došlé návrhy už 24. ledna 1919. Hned na počátku muselo být množství návrhů ze soutěže vyřazeno pro nízkou uměleckou úroveň, protože soutěž obeslala i řada zneuznaných „umělců“, ale třeba i výrobce nálepek, reklamní podniky nebo vyslovení diletanti, kteří se chtěli proslavit pomocí poštovních známek. Přesný počet návrhů není znám, avšak podle pořadových čísel odměněných návrhů se dá soudit, že jich bylo kolem jednoho sta. První cenu získal František Kysela za návrh pod heslem „O“ (obr. 87); druhou cenu získal Alfons Mucha za návrh pod heslem „Pro naši věc“ (obr. 88), v literatuře bývá označován názvy „Slávie“ nebo „Dívka s ratolestí“; třetí cenu opět František Kysela za návrh pod heslem „Aby nás bůh miloval“ (obr. 89).
Nás ale nyní zajímá nejvíc čtvrtá cena, kterou získal Jaroslav Benda za návrh pod heslem „1918“ (obr. 90). Bendův návrh byl určen pro novinové známky a dovoluji si tvrdit, že se k danému účelu hodil lépe než tehdy použitý návrh Muchův. Výhodou byl především osmiúhelníkový tvar, jímž by se tento druh známek výrazně odlišoval od ostatních. Ze čtyř cenami poctěných návrhů se také nejvíce blížil požadavku výstižného, ale přitom jednoduchého symbolického námětu (holubice*, která drží v zobáčku lipovou ratolest), v němž hlavní motiv není zatlačen do pozadí doplňky. Návrh se však nikdy nerealizoval a dochovaly se jen některé jeho zkusmé tisky.
Jiří Stupka
* Označení „holubice“ se sice traduje v odborné literatuře, podle mého názoru však jde o dravce, což potvrzuje i pozdější návrh se stejným symbolem a názvem „Fénix“.
Popisky k obr.
Obr. 83, 84 a 85: Kompletní otisk štočků padělaných známek 5 h fialová, 10 h olivová a 20 h oranžová.
Obr. 87 - 90: Zkusmé tisky návrhů známek (zleva doprava) František Kysela „O“ ; Alfons Mucha „Pro naši věc“ (též Slávie či Dívka s ratolestí); František Kysela „Aby nás bůh miloval“ a Jaroslav Benda „1918“ (novinové).
Obr. 91 (vpravo): Původní návrh novinové známky od Jaroslava Bendy (zmenšeno)
Tabulka - popis padělků
padělek 5 h fialová (obr. 83a–f) a: – v pravém dolním rohu psaní je přeruš. linka – pravý horní roh rámu vystupuje – barevný zářez vpravo od zobáčku b: – přerušená čárka nad písm. N ….BENDA – v písm. A …..POŠTA chybí barevný bod – přeruš. dolní barevná čára pod levou čísl. 5 c: – ve výzdobě pravého křídla bílý bod – horní linka spojena s rámem barev. body – bílý bod na čtvrtém hřebenu křídla d: – barevný bod na pravé horní příčce psaníčka – písm. J v JAR. s prodlouženým háčkem – barevné body na výzdobě pod pravou čísl. 5 e: – zářez v psaníčku vpravo nahoře – ve výzdobě pravého křídla bílá skvrna f: – bílý bod v pravé výzdobě na krku holubice – bílý bod pod V…SLOVE
padělek 10 h olivová (obr. 84 a–f) a: – přetažená dolní pravá příčka v psaníčku – písm. J v JAR. spojena s rámem – v levém horním křídle spojeny první a druhá příčka b: – písm. D spojeno s písm. A v BENDA – písm. Á v ..NSKÁ není protaženo do rámu c: – v ozdobě pod psaníčkem vpravo barev. bod – v písm. E BENDA přerušená prostřed. příčka d: – nad písm. S v ČES…..čárka – písm. J v JAR. nemá oblouček (jen čárka) e: – bílý bod u 3. ozdoby křídla vpravo nahoře – bílý bod v 2. výzdobě vpravo od zobáčku f: – šikmá bílá čára přes křídlo vpravo – písm. J spojeno s písm. A v JAR. – zářez vpravo dole ve výzdobě
padělek 20 h oranžová (obr. 85 a–f) a: – barevný bod v dolní části křídla vlevo od hlavičky – písm. A v …ENSKÁ téměř přerušeno b: – písm. Č v ČES… dole vyštípnuté – přerušená krajní výzdoba vpravo c: – barev. bod ve výzdobě vpravo pod čísl. 20 – přerušené písm. L v ….SLOVENSKO d: – písm. Č v ČESKO…spojeno s křídlem – chybí hrot hřebenu křídla vpravo e: – přeruš. horní oblouček písm. S v ČES… – přeruš. dolní nožička písm. K v ČESKO... f: – barevný bod v křídle vpravo – bílý výstupek ve výzdobě vpravo
Padělky
U emise Holubice na rozdíl od osvobozené republiky nebo Hradčan nejsou známy padělky ke škodě pošty. Podle mého názoru byl důvodem nejspíš fakt, že se padělatelům vzhledem k nízkému nominále (5 h – 30 h) vůbec nevyplatilo je vyrábět. Známé jsou tedy pouze padělky ke škodě sběratelů. Jde většinou o falza částečná, kdy pravá, více či méně běžná známka je padělateli upravena na některou vzácnější variantu.
Mezi tyto částečné padělky řadíme například padělky řádkového zoubkování 13 3/4 kde vlastní známka je sice pravá, ale zoubkování falešné. V tomto případě padělatelé použili nezoubkované známky 5 h modrá, 10 h zelená nebo 15 h hnědá, a dodatečným perforováním se snažili vytvořit hledané známky s Řz 13 3/4 (obr. 79).
Dosti častá jsou též falza ležmého hřebenového zoubkování (obr. 80). Na reprodukované svislé dvoupásce vidíme hřebenové zoubkování postupující odshora dolů. padělatel se snažil tuto dvojici vylepšit a vytvořit výrazně dražší kus. K prvnímu perforačnímu otvoru, kterým hřebenové zoubkování ve vodorovné řadě začíná, padělal směrem k levému okraji dalších pět perforačních otvorů. V detailu je však zřejmé, že padělané perforační otvory jsou větší. Rovněž nedokonalé perforační otvory na horním i dolním okraji prozrazují zásah padělatele. Ten si navíc vybral dvojici, kde prostřední úder hřebene odskakuje mírně doleva, čímž identifikaci padělku usnadnil. Pokud by šlo o ležmé hřebenové zoubkování, musela by být svislá řada perforačních otvorů vyrovnaná.
V dalším případě padělatel využil prodlouženého úderu perforačního hřebene (viz též obr. 65, MR 3/2003) a odstřihnul horní i dolní řadu vodorovných perforačních otvorů. Tím se snažil padělat vzácné vynechané vodorovné zoubkování (obr. 81). Známky sice mají rozměr vodorovného okraje větší než požadované 2 mm, což je pro stříhanou známku dostatečné. To nás však nesmí mýlit. Takto vynechaná perforace je totiž u hřebenového zoubkování z principu nemožná, protože hřeben postupující odshora dolů musí mít vždy horní a boční perforační řady (při výpadku perforátoru by tedy mohla být vynechána nanejvýš spodní řada zoubkování). Jen na okraj poznamenávám, že některé z padělků, které sám vlastním, byly odzkoušeny jako pravé (!) a mají tedy znaleckou značku. Jak vidno, nelze se na tyto značky slepě spoléhat, a i zkoušené známky je záhodno podrobit vlastnímu kritickému posouzení.
Další skupinou částečných padělků jsou padělky nezoubkovaných známek vzniklé odstřiženým zoubkováním běžných perforovaných kusů (obr. 82). Tato falza nebývají nebezpečná. Stačí, když sběratel pomocí měřítka zkontroluje okraje nezoubkované známky, které musí mít šířku nejméně 1,6 mm svisle a 1,8 mm vodorovně.
Zvláštní skupinou jsou celkové padělky, které se podle dostupných informací objevily v r. 1935. Podobně jako u emise Osvobozená republika je padělatel zhotovil nalepením šesti originálů známek na papír do dvou řad, kdy prostřední známky vložil obráceně (protichůdně). Ze vzniklého šestibloku pak fotochemickou cestou zhotovil štoček. Takto padělány byly šestibloky s úzkými protichůdnými dvojicemi hodnot 5 h fialová (obr. 83), 10 h olivová (obr. 84) a 20 h oranžová II. typ (obr. 85), které se na trh dostaly jak v nezoubkované, tak i zoubkované podobě. Šestibloky padělků byly vytištěny knihtiskem na tužším, hladkém, mírně nažloutlém papíře o rozměru 152x115 mm. Lep je bílý, hladký a lesklý. Rozměry obrazu padělané známky jsou poněkud menší (18x21,5 mm) než u originálu (18,2x21,7 mm). Použité barvy jsou velmi podobné originálním; hodnota 5 h je fialová s šedým odstínem, hodnota 10 h olivová má barvu téměř totožnou s pravými známkami a většina padělků 20 h má červeno-oranžový, méně pak oranžový odstín. Padělky v šestibloku jsou umístěny v rovině a kresba jednotlivých známek padělku je dosti věrnou napodobeninou originálu.
Nejspolehlivěji se proto jednotlivá falza dají rozeznat podle řady tiskových vad a odchylek, z nichž uvádíme u každé padělané hodnoty alespoň ty nejzákladnější. Šestiblok dělíme na jednotlivé známky označené zleva doprava písmeny a - f (více viz další strana):
Známy jsou i otisky nezoubkovaného padělaného šestibloku 5 h v modré barvě (obr. 83/1), přičemž u originálních známek této hodnoty protisměrné dvojice vůbec neexistují. Perforované padělky této barvy nejsou známé.
Z popsaných nezoubkovaných šestibloků byly levé protichůdné dvojice doperforovány řádkovým zoubkováním, které je blízké Řz 13 3/4 (obr. 86). perforační otvory ale mají oproti originálnímu zoubkování větší průměr.
Padělky nezoubkovaných známek a perforovaných protichůdných dvojic z těchto tisků nejsou příliš rozšířené a celé šestibloky se prakticky vůbec na trhu neobjevují. Všechny padělky ke škodě sběratelů jsou bezcenné, ale lze je například použít jako srovnávací materiál ve studijních sbírkách.
Další návrhy Jaroslava Bendy
Na tomto místě bychom mohli tuto studii pomalu ukončit, ale myslím, že Jaroslav Benda si zasluhuje, abychom se seznámili i s jeho další tvorbou, hlavně s jeho návrhy nakonec nevydaných československých známek, které sběratelská veřejnost už tolik nezná.
Jaroslav Benda se v letech 1919–1920 přihlásil do tří soutěží vypsaných Československou poštovní správou. Tyto soutěže bývají obvykle nesprávně nazývány veřejnými, by? se toto označení týkalo jen první z nich, zatímco další dvě proběhly jen v užším okruhu účastníků. Krátce po zřízení ministerstva pošt a telegrafů (14. listopadu 1918), tedy v době, kdy začínaly v tiskárně Unie přípravy k tisku prvních československých známek, vypsalo toto ministerstvo veřejnou soutěž na návrhy definitivních známek. Poštovní správa se ale dopustila při zadání řady chyb. Hlavní bylo již samo stanovení termínu uzávěrky soutěže na 18. leden 1919. Účastníci se tedy měli za necelé dva měsíce vypořádat s mnoha neznámými problémy, především však se základním poznatkem, jak vůbec vypadá poštovní známka a jaké reprodukční možnosti po stránce technické poskytují pražské tiskárny. Teprve pak mohli začít hledat vhodné téma, zvolit správnou uměleckou formu a nakreslit návrh, který podle znění podmínek měl být „proveden tak, aby byl reprodukce schopný“.
Soutěž byla dotována čtyřmi cenami (1200, 1000, 800 a 500 korun), mohl se jí účastnit kdokoliv a veškeré předložené návrhy měly být veřejně vystaveny. V soutěžní porotě, které předsedal profesor Max Švabinský, bylo osm zástupců uměleckých sdružení, dva zástupci poštovní správy a dokonce dva zástupci filatelistů: Jaroslav Šula za „Klub českých filatelistů“ a Antonín Richter za „Sdružení přátel fialtelie“. A. Richter byl jako vrchní poštovní oficiál vlastně neoficiálním třetím zástupcem poštovní správy. Spolurozhodování filatelistů o nových známkách bylo nejen prvním, ale i posledním případem v předmnichovské republice.
Soutěžní porota zhodnotila došlé návrhy už 24. ledna 1919. Hned na počátku muselo být množství návrhů ze soutěže vyřazeno pro nízkou uměleckou úroveň, protože soutěž obeslala i řada zneuznaných „umělců“, ale třeba i výrobce nálepek, reklamní podniky nebo vyslovení diletanti, kteří se chtěli proslavit pomocí poštovních známek. Přesný počet návrhů není znám, avšak podle pořadových čísel odměněných návrhů se dá soudit, že jich bylo kolem jednoho sta. První cenu získal František Kysela za návrh pod heslem „O“ (obr. 87); druhou cenu získal Alfons Mucha za návrh pod heslem „Pro naši věc“ (obr. 88), v literatuře bývá označován názvy „Slávie“ nebo „Dívka s ratolestí“; třetí cenu opět František Kysela za návrh pod heslem „Aby nás bůh miloval“ (obr. 89).
Nás ale nyní zajímá nejvíc čtvrtá cena, kterou získal Jaroslav Benda za návrh pod heslem „1918“ (obr. 90). Bendův návrh byl určen pro novinové známky a dovoluji si tvrdit, že se k danému účelu hodil lépe než tehdy použitý návrh Muchův. Výhodou byl především osmiúhelníkový tvar, jímž by se tento druh známek výrazně odlišoval od ostatních. Ze čtyř cenami poctěných návrhů se také nejvíce blížil požadavku výstižného, ale přitom jednoduchého symbolického námětu (holubice*, která drží v zobáčku lipovou ratolest), v němž hlavní motiv není zatlačen do pozadí doplňky. Návrh se však nikdy nerealizoval a dochovaly se jen některé jeho zkusmé tisky.
Jiří Stupka
* Označení „holubice“ se sice traduje v odborné literatuře, podle mého názoru však jde o dravce, což potvrzuje i pozdější návrh se stejným symbolem a názvem „Fénix“.
Popisky k obr.
Obr. 83, 84 a 85: Kompletní otisk štočků padělaných známek 5 h fialová, 10 h olivová a 20 h oranžová.
Obr. 87 - 90: Zkusmé tisky návrhů známek (zleva doprava) František Kysela „O“ ; Alfons Mucha „Pro naši věc“ (též Slávie či Dívka s ratolestí); František Kysela „Aby nás bůh miloval“ a Jaroslav Benda „1918“ (novinové).
Obr. 91 (vpravo): Původní návrh novinové známky od Jaroslava Bendy (zmenšeno)
Tabulka - popis padělků
padělek 5 h fialová (obr. 83a–f) a: – v pravém dolním rohu psaní je přeruš. linka – pravý horní roh rámu vystupuje – barevný zářez vpravo od zobáčku b: – přerušená čárka nad písm. N ….BENDA – v písm. A …..POŠTA chybí barevný bod – přeruš. dolní barevná čára pod levou čísl. 5 c: – ve výzdobě pravého křídla bílý bod – horní linka spojena s rámem barev. body – bílý bod na čtvrtém hřebenu křídla d: – barevný bod na pravé horní příčce psaníčka – písm. J v JAR. s prodlouženým háčkem – barevné body na výzdobě pod pravou čísl. 5 e: – zářez v psaníčku vpravo nahoře – ve výzdobě pravého křídla bílá skvrna f: – bílý bod v pravé výzdobě na krku holubice – bílý bod pod V…SLOVE
padělek 10 h olivová (obr. 84 a–f) a: – přetažená dolní pravá příčka v psaníčku – písm. J v JAR. spojena s rámem – v levém horním křídle spojeny první a druhá příčka b: – písm. D spojeno s písm. A v BENDA – písm. Á v ..NSKÁ není protaženo do rámu c: – v ozdobě pod psaníčkem vpravo barev. bod – v písm. E BENDA přerušená prostřed. příčka d: – nad písm. S v ČES…..čárka – písm. J v JAR. nemá oblouček (jen čárka) e: – bílý bod u 3. ozdoby křídla vpravo nahoře – bílý bod v 2. výzdobě vpravo od zobáčku f: – šikmá bílá čára přes křídlo vpravo – písm. J spojeno s písm. A v JAR. – zářez vpravo dole ve výzdobě
padělek 20 h oranžová (obr. 85 a–f) a: – barevný bod v dolní části křídla vlevo od hlavičky – písm. A v …ENSKÁ téměř přerušeno b: – písm. Č v ČES… dole vyštípnuté – přerušená krajní výzdoba vpravo c: – barev. bod ve výzdobě vpravo pod čísl. 20 – přerušené písm. L v ….SLOVENSKO d: – písm. Č v ČESKO…spojeno s křídlem – chybí hrot hřebenu křídla vpravo e: – přeruš. horní oblouček písm. S v ČES… – přeruš. dolní nožička písm. K v ČESKO... f: – barevný bod v křídle vpravo – bílý výstupek ve výzdobě vpravo
Obrázky:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|