Málo známé dekorace Schlaraffie

Co to vlastně je či byla Schlaraffie, ví málo kdo a to se týká i mnohých faleristických sběratelů, od kterých bychom odpověď očekávali. Protože v poslední době je zjevný zvýšený zájem  dekorace tohoto zaměření získat a to převážně od sběratelů Německé spolkové republiky a Rakouska, našimi zpravidla přehlíženy, je na místě si říct, co to vlastně Schlaraffia byla.

Roku 1494 Sebastian Brandt líčí zemi, zvanou Schluraffenland. Toto jméno bylo vytvořeno  spojením tří slov středověké němčiny: Slur – povaleč, Arge – cvok, ne opice a Landt – země, čili země potrhlých povalečů, kde lítají pečení holubi přímo do úst ( huby ). S tímto názvem země se setkáváme roku 1530 u Ranse Sachsa v parodii antického zlatého věku a i u Goetha v jeho autobiografii Aus meinem Leben, Dichtung und Wahrheit.

Spolek Schlaraffia byl založen v roce 1859 v Praze a jeho vznik je úzce spojen s dějinami pražského divadla. V 19. století vznikala na našem území celá řada různých spolků, sdružení, stolních společností apod. Jedním z nich byl i pražský spolek Arcadia, který sdružoval umělce a přátele umění, většinou ovšem z měšťanských kruhů a bohatších vrstev pražské společnosti.

Jeho členem byl i divadelní ředitel Franz Thomé. Když jednou přizval do spolku i některé své členy z divadla, došlo mezi ním a představenstvem Arcadie ke střetnutí, poněvadž jim nebyli dost „vznešení“. Thomé na protest proti tomu ze spolku vystoupil a společně s operním pěvcem Eilersem, pozdějším dvorním hercem Hallensteinem a spisovatelem dr. Schmidt-Weissenfelsem se připojili k nějaké stolní společnosti, která se scházela v jednom z hostinců ve Vodičkově ulici. Na jaře 1859 zde založili Klub proletářů, jenž měl být naprostou negací činnosti Arcadie. Tato svérázná forma však brzy ztratila na své účinnosti a klub zanikl. Tendence ke spolkování však byla tak silná, že se brzy objevila náhrada. Dne 10.10.1859 uzavřelo 23 členů, většinou patřili k uměleckým kruhům ( hned na počátku činnosti bylo přijato usnesení, že polovina členské základny musí být složena z lidí pracujících ve sféře umělecké tvorby a druhá polovina z laiků ), spolek, jehož ideou byla péče o humor a umění. Spolek dostal jméno SCHLARAFFIA.

Dnes se již nedá přesně určit, kdo dal přímý podnět k založení spolku, jestli Albert Eilers nebo Franz Thomé ( v tom se prameny různí ). Známe však jména dalších zakladatelů: A.Allram, kapelník Ludvík Slánský, herci W. Oberlander, Josef Chramosta, Carl Dolt, Johan Siege, František Kolár, August Markwordt, Conrad Adolf Hallenstein, redaktor Carl Tobisch, A. Paulus, hudebník Karel Dolenský, Johan Bachmann, baletní mistr Václav Reisinger, Eduard Bachmann, kapelník Wilhelm Jahn, Ignac Ulbricht, spisovatel dr. Schmidt-Weissenfels, tenorista Franz Nachbauer, stavitel Heinrich Mick a bankovní ředitel Josef Chauer.

Spolek fungoval a rozvíjel se na základě stanov vypracovaných podle návrhu čtyřčlenné komise ( Oberlander, Thomé, Eilers, Jahn ). Základem veškeré činnosti Schlaraffie bylo pořádání spolkových slavností, shromáždění, které se konaly pravidelně jedenkrát týdně během zimních měsíců se zcela zvláštním ceremoniálem. Ten byl odvozen ze středověkých rytířských hostin, o nichž se často dočítáme v literatuře, a rytířského kultu pěstovaného hojně v 18. století v Německu. Využití těchto prvků nemělo však ráz apologetický, ale parodický, neboť místo rytířů se na shromáždění dostavovali šašci ( dvorní blázni ), byť s honosnými rytířskými jmény. Spojení této romantické tradice s humorným pojetím mělo za účel vyjádřit svůj odpor směšnosti světa, parodovat život při královských a knížecích dvorech, bažení po šlechtických titulech a řádech v myslích staré aristokracie a měšťáků. Schlaraffia se podle hesla „V bláznovství leží celá pravda“ odklonila od nudné skutečnosti a neplodného života.

Sídlem spolku byl Freundův hostinec, který byl vybaven různými loveckými trofejemi, z nichž nejnápadnější byl vycpaný výr velký ( Bubo bubo ), naše největší sova. Tuto sovu si Schlaraffia zvolila za svůj hlavní symbol a své erbovní zvíře. Rozkřídlená sova vyobrazena na dekoracích bývá hlavním argumentem původnosti pravé Schlaraffie, naopak sedící sova svědčí spíše o ražbě jiného spolku. Spolkové heslo znělo IN ARTE VOLUPTAS – RADOST Z UMĚNÍ, které je často užíváno nejen na dekoracích ale i odznacích. Společnost si vytvořila svůj vlastní slang. Spolková místnost byla nazývána hradem, byl vytvořen spolkový znak a spolkové barvy.    Ze stanov jednoho moravského spolku si lze udělat konkrétnější představu o jeho činnosti, kde se hovoří: Kdy byl spolek založen a čím prostřednictvím, sídlo hradu nesoucí jméno jednoho člena, jehož  titul je upraven. Například kavárník jistého jména dostal jméno Rytíř Melange von Mocca atd. Hovoří se zde o oděvu ( zbroji ) členů spolku, kdy rytíři nosí dvoubarevnou šaškovskou čepku  ( helmici ), kde každá půle je jiné, spolkové barvy. Na čelní straně čapky je vyšité jméno rytíře, vlevo jméno spolku a to stříbrnými nitěmi. Pouze čestná čapka je vyšita zlatem. Dále je popisována šerpa, která se nosila přes pravé rameno k levému boku a na níž bylo opět vyšito jméno rytíře. Na shromáždění byl předepsán tmavý oblek, popř. frak. Dále je zde řada organizačních záležitostí, funkce spolkového maršála, kancléře, volba hodnostářů, přísaha a slib mlčenlivosti, funkce tajné rady, noví kandidáti na členství, ručitelé, atd. Nebylo opomenuto i otázky finančního hospodaření a otázka udělení řádů a vyznamenání.

Schlarafia vydávala mnoho odznaků, medailí, vyznamenání a řádů k různým spolkovým příležitostem. Tyto byly vydávány mnohdy z popudu jednotlivých členů a za jejich finanční dotace. Byly vydávány tzv. domácí řády a uvítací pro nové členy. Většinou vyznamenání razily specializované ražebny ve Stuttgartě jako např. firma Adolf Schwerdt, R. Calvanetta, v Praze A. Porges a jiní.

Důležitá pro sběratele dekorací je znalost „tajného“ datování. Pokud je na dekoraci uvedeno datum 1580, pak je nutno přičíst přesně 300 let, což znamená skutečné datum 1880! Druhým způsobem tajného datování bylo počítání let od roku založení pražského spolku v roce 1859, který byl 1. rokem Výra – tedy anno Uhui 1, většinou ve zkratce a.U. Brněnská Schlaraffie podle toho byla založena a.U.19, tj. r. 1878. Toto tajné datování používaly především pravé Schlaraffie, konkurenční spolky nikdy tajná data neměly. Pokud není na dekoraci letopočet, zpravidla má pravá Schlaraffie latinské heslo: IN ARTE VOLUPTAS. Ze symbolů již byla zmíněna sova-výr s roztaženými křídly. Může se také vyskytovat hlava šaška nebo pohár.

Většinou se na dekoracích vyskytuje název sídla ovšem tak, jak jej užívali ve svém slangu. Vzhledem k počtu asi tři sta míst, kde spolky sídlily, jako příklad poslouží názvy těch, které byly na našem území.

 

Bratislava – Posonium

Brno – Bruna

Bruntál – Vallis Gaudiorum

Česká Lípa – Polzana

České Budějovice – Budovicia

Český Krumlov - Krumavia

Děčín – Teschenia

Frýdlant - Friedlania

Frývaldov – Im freyen Wal

Hranice – Porta Moraviae

Cheb - Egra

Chomutov - Komotovia

Jablonec n. N. – Preciosa Iserina

Jihlava - Iglavia

Karlovy Vary – Caroli Thermae

Králíky - Gerulia

Krnov - Carnovia

Liberec - Reichenbergia

Litoměřice – Castellum Albiense

Marian. Lázně – Maria Aquensis

Mor. Třebová - Tribovia

Most - Pontana

Nový Bohumín – Porta silesiae

Nový Jičín - Neoticinia

Olomouc - Olomucia

Opava - Opavia

Ostrava - Ostravia

Plzeň - Pilsenia

Podmokly – Porta Bohemiae

Prachatice - Prachatitia

Prostějov - Prostana

Šumperk - Belmonta

Teplice - Teplitia

Trutnov - Gigantea

Ústí nad Labem - Ostia

Varnsdorf - Mandovia

Vrchlabí – Hohenelba

Znojmo - Thayana

Žatec – Saazia

 

Informativní seznam některých spolků činných na našem území s uvedením data jejich vzniku od roku 1865.

 

1878 – Brno, Kolín

1879 – Olomouc

1882 – České Budějovice

1884 – Prostějov

1886 – Opava, Jihlava

1888 – Plzeň

1890 – Znojmo

1892 – Krumlov

1899 – Prachatice

1902 – Cheb

1905 – Most

1906 – Krnov

1907 – Těšín

1908 – Jablonec nad Nisou

1911 – Moravský Šternberk

1912 – Ostrava

1917 – Hranice na Moravě

1918 – Karlovy Vary, Mariánské Lázně

1921 – Frýdlant v Čechách

1922 – Česká Lípa

1923 – Moravská Třebová

1925 – Bystřice

1926 – Bruntál

1935 – Jeseník

 

Nejprve vznikají jednotlivé spolky, především na našem území a v Německu, bez vzájemných kontaktů. Teprve na 1. koncilu Schlaraffie v Lipsku ( 1876 ) došlo na návrh Edmunda Eichlera k vytvoření jednotné organizace – Svazu veškeré Schlaraffie, jehož ústředí sídlilo v Praze. Po koncilu v Lipsku  následovalo dalších jedenáct ( vždy po 5. letech ). Na osmém koncilu v Curychu  ( 1914 ) byl založen spolkový poklad a němčina byla přijata jako základní dorozumívací jazyk pro Schlaraffii. Ani 1. světová válka nezastavila nárůst členstva ( vždyť šlo vesměs o spolky na území Rakouska Uherska a Německa ). Navíc program Schlaraffie, ze kterého byly vyloučeny všechny politické, nacionalistické a religiózní momenty, nedával vládnoucím třídám záminku k zákazu tohoto spolku, spíše naopak. Proto ani poválečná revoluční vlna tento spolek neodsunula do pozadí zájmu. Údaj z roku 1931 hovoří o 254 spolcích s 13295 členy. V roce 1935 se jejich počet opět zvýšil.

Statuty Svazu veškerých Schlaraffií byly potvrzeny ve starém Rakousku výnosem ministerstva vnitra 26. 5. 1895 a po vzniku Československa výnosem ministerstva vnitra ze dne   27. 9. 1919.

V období 2. světové války celá Schlaraffie zanikla, v Německu byla rozpuštěna, v našem prostředí zanikla samovolně díky své apolitické koncepci, víceméně měšťanským charakterem obsahujícím i německý živel.

Protože v nedávné minulosti nebylo možné zveřejňovat jakékoliv informace k danému tématu, je dosud zřejmá absence znalostí v tomto směru, což se projevovalo nezájmem o tyto dekorace. Stejně tak byla postižena i oblast dekorací zednářských lóží, které jsou dnes velmi vyhledávané. Vzhledem k tomu, že Schlaraffie byla organizací demokratickou a zcela nešovinistickou, její hnutí se rozrostlo po celém světě a založena byla v Praze, kde bylo také po celou dobu existence její ústředí, jistě si zaslouží patřičnou pozornost i našich sběratelů. Pro ně je to ještě jedno z bílých míst v oblasti sběratelství, materiál je k sehnání za zatím přijatelné ceny, což se ale může výrazně změnit po našem vstupu do EU.

 

Čestmír Franěk