Známky čs. vojska na Rusi (1)
MERKUR 6/2002 - Autor: Miroslav Vostatek
Když byla v roce 1923 vydána útlá brožurka „Polní pošta čs. a spojeneckých vojsk na Rusi a její poštovní známky“ [1], měl její autor Antonín Novotný události této slavné etapy čs. legií ještě v živé paměti. Byl zakladatelem a velitelem této polní pošty. O jejím zřízení bylo usneseno v létě roku 1919 v Čeljabinsku, kde se konal sjezd čs. vojska, a prozatímní výkonný výbor už 10. 7. 1919 pověřil A. Novotného její organizací. Dne 16. září téhož roku vyjela první poštovní ambulance pod velením poštovního zřízence bratra Hampejzka z Čeljabinsku do Syzraně, města vzdáleného 1 165 verst, tedy 1 243 kilometrů. Trasa spojů polní pošty provozované v neuvěřitelných podmínkách později měřila asi 8 000 km.
Ve vzpomenuté publikaci A. Novotný popisuje záležitosti spojené s chodem polní pošty. V závěru je několik málo stránek věnováno poštovním známkám, které současné katalogy uvádějí jako známky vojenské. I když od té doby uplynuly již desítky let, stále lze objevit řadu skutečností, ke kterým je vhodné vyjádřit se ještě dnes.
Kdo byl Antonín Novotný? Narodil se ve vlastenecké rodině dne 27. 4. 1882 v Náchodě. V tomto městě získal základní školní vzdělání [2]. Do obchodní akademie nastoupil v Hradci Králové, ale dokončil ji v Prostějově v roce 1899. Jako mladík pracoval u různých firem, jako praktikant sloužil mimo jiné u pošty v Náchodě a v Praze na Žižkově. V roce 1903 narukoval do bosenského Sandžaku Novopazarského, kde si ho při návštěvě všiml a pohovořil s ním císař Franz Josef I. Vojnu skončil jako kadet a v roce 1905 už zastával funkci správce telefonu na poště v Turnově.
Při mobilizaci v roce 1914, kde měl hodnost záložního poručíka, A. Novotný veřejně zaujal prosrbský postoj, tedy vyjádřil své sympatie s nepřítelem. Udání na sebe nedalo dlouho čekat a záhy dostal upozornění, že mu hrozí obvinění z velezrady. Zachránil ho urychlený odjezd s jednotkou 54. pěšího pluku z Olomouce na frontu v Haliči. První boje prodělal již 7. 8. 1914. Považoval za svou povinnost přeběhnout k Rusům, což se mu na třetí pokus podařilo. Rusky znal ze školy, proto mohl ruské velení informovat o pozicích slovanských jednotek. A právě v těchto místech se Rusům podařil průlom.
Díky znalosti ruštiny a odbornosti v obsluze telefonní sítě A. Novotný dostal možnost pracovat u ruské pošty ve Voroněži a Samaře. Do čs. legií byl přijat v Čeljabinsku. Zde ho odbočka České národní rady pověřila úkolem založit polní poštu pro čs. vojsko. Šlo o úkol nadmíru obtížný, přesto však dostal ke své práci jen starý jízdní řád a několik tužek s připomínkou, že je po válce má vrátit. V Čeljabinsku se oženil s Litevkou a narodil se jim zde syn Jiří.
Po návratu do vlasti A. Novotný pracoval jako inspektor Ministerstva pošt a telegrafů. V roce 1937 se stal přednostou hlavní pošty v Jindřišské ulici v Praze a zde také prožil mobilizaci jako štábní kapitán. Za okupace byl jako legionář předčasně penzionován, přesto se však aktivně zúčastňoval odbojové činnosti. Zemřel 27. 7. 1950 v Praze.
První poštovní známka související s československým vojskem na Rusi byla známka ruská 10 kopějek v modré barvě (Mi č. 70), jejímž autorem byl R. Sarinč. Byla opatřena chybným přetiskem v azbuce ČEŠSKJA POČTA. Správné znění mělo být ČEŠSKAJA. Přetisk byl proveden na žádost generálního ředitele ruských polních pošt v Čeljabinsku. Schvalovací dokument má číslo 11723/Pp. – IV poštovní správy, tč. v Omsku. Známka měla sloužit ruským občanům k frankování dopisů adresovaných příslušníkům čs. vojska. Vysvětlení je nasnadě: v roce 1918 čs. armáda na Sibiři neměla právo bezplatné korespondence. Teprve poté, kdy správa čs. polní pošty podala žádost na ruské Ministerstvo pošt v Omsku, byl její požadavek kladně vyřízen. Ruská známka s přetiskem tímto krokem pozbyla uplatnění a od pořizování dalších případných přetisků bylo upuštěno [3].
Novotný se také zmínil o tom, že v uvedeném časovém období nebyl čas starat se o „filatelistiku“. Proto děkoval přednostovi ruské polní pošty v Čeljabinsku, že mu opatřil několik exemplářů známek s přetiskem. Podle odhadu A. Novotného mohlo existovat 30 až 50 známek poštovně nepoužitých, zatímco použitých mohlo být asi 1 000.
Letmý pohled na vysoké cenové záznamy těchto známek v současných katalozích ukazuje, že běžný sběratel nemůže na jejich koupi ani pomyslet. O to více překvapující je sdělení olomouckého filatelisty ing. Vratislava Šrámka, který mi vyprávěl o tom, že před lety byl na zájezdu v Irkutsku, kde v hotelu Aurora navštívil filatelistickou výstavu, snad mládežnickou. Ke svému úžasu na ní viděl část archu (15 až 20 známek) této české pošty bez jakéhokoliv upozornění, že jde o velkou vzácnost. E. Hirsch aj. Franěk ve své dnes už legendární publikaci [4] uvedli, že přetisk byl proveden knihtiskem v Čeljabinsku. Vycházeli při tom z podkladů A. Novotného, avšak připojili kritická slova.
Novotný ve své brožuře uvedl, že právě tento přetisk na ruské známce ho přivedl na myšlenku, aby čs. polní pošta měla své poštovní známky. Jeho nápad odsouhlasil pplk. Klecanda, tehdejší ubytovatel čs. vojsk [5], avšak podotkl, že s jejich realizací zřejmě budou nemalé technické potíže. Novotný pak pověřil svého náměstka bratra Červinku, aby známku navrhl. Ten svůj návrh předložil pplk. Klecandovi. Vzpomínaná brožurka ukazuje, jak návrh vypadal. Údajně byly na jaře 1919 v Čeljabinsku vytištěny vzorky návrhů, avšak pokud tomu tak bylo, potom se žádný z nich zřejmě nedochoval. Zájemce o zkusné tisky, perforaci, padělky apod. najde informace v současných katalozích, proto považuji za zbytečné stejné údaje zde opakovat.
(Pokračování příště)
Miroslav Vostatek
Prameny a poznámky
[1] Novotný Antonín: Polní pošta čs. a spojeneckých vojsk na Rusi a její poštovní známky. Vydalo Tiskové, vydavatelské a nakladatelské družstvo Moravský Legionář. Brno 1923.
[2] Náš rozhovor. O Antonínu Novotném hovořil syn Jiří. In: Informace skupiny poštovní historie Východočeského kraje, č. 87, s. 149. Hradec Králové, listopad 1987.
[3] Katalog POFIS 2002: ČESKOSLOVENSKO 1918 – 1939, s. 190.
[4] Hirsch Ervín, Franěk Jaroslav: Československé známky. F. Borový, Praha 1935.
[5] Klecanda Vojtěch Vladimír (1880 – 1946), původně ředitel filiálky automobilky Laurin a Klement v Charkově. Za 1. světové války organizátor České družiny a čs. legií v Rusku. Po válce čs. generál.
Obr. 1 Ukázka dopisu s datem 3. 10. 1919, který došel od ruského občana na adresu Evžena Rubíka, dělostřelce 2. pluku dělostřelectva, 1. lehká baterie. Na dopisu je razítko vlakové pošty č. 387 Novo-Nikolajevsk – Semipalatinsk a razítko ruské polní pošty Glav. pol. poč. k – ra (Glavnaja polevaja počtovaja kontora) = Hlavní úřad polní pošty. Obr. 2 Část ilustrace z humoristického časopisu čs. vojsk Houpačky, zobrazující kpt. A. Novotného a polní poštu. Obr. 3 Nákres polní poštou proponovaných známek z publikace A. Novotného. Obr. 4 Foto z cesty vojenského transportu na provizorně upravené sibiřské trati. Obr. 5 Foto I. čety 6. setniny 7. pěšího pluku – Tatranského při cestě na východ (pořízeno dne 4. 5. 1918).
Ve vzpomenuté publikaci A. Novotný popisuje záležitosti spojené s chodem polní pošty. V závěru je několik málo stránek věnováno poštovním známkám, které současné katalogy uvádějí jako známky vojenské. I když od té doby uplynuly již desítky let, stále lze objevit řadu skutečností, ke kterým je vhodné vyjádřit se ještě dnes.
Kdo byl Antonín Novotný? Narodil se ve vlastenecké rodině dne 27. 4. 1882 v Náchodě. V tomto městě získal základní školní vzdělání [2]. Do obchodní akademie nastoupil v Hradci Králové, ale dokončil ji v Prostějově v roce 1899. Jako mladík pracoval u různých firem, jako praktikant sloužil mimo jiné u pošty v Náchodě a v Praze na Žižkově. V roce 1903 narukoval do bosenského Sandžaku Novopazarského, kde si ho při návštěvě všiml a pohovořil s ním císař Franz Josef I. Vojnu skončil jako kadet a v roce 1905 už zastával funkci správce telefonu na poště v Turnově.
Při mobilizaci v roce 1914, kde měl hodnost záložního poručíka, A. Novotný veřejně zaujal prosrbský postoj, tedy vyjádřil své sympatie s nepřítelem. Udání na sebe nedalo dlouho čekat a záhy dostal upozornění, že mu hrozí obvinění z velezrady. Zachránil ho urychlený odjezd s jednotkou 54. pěšího pluku z Olomouce na frontu v Haliči. První boje prodělal již 7. 8. 1914. Považoval za svou povinnost přeběhnout k Rusům, což se mu na třetí pokus podařilo. Rusky znal ze školy, proto mohl ruské velení informovat o pozicích slovanských jednotek. A právě v těchto místech se Rusům podařil průlom.
Díky znalosti ruštiny a odbornosti v obsluze telefonní sítě A. Novotný dostal možnost pracovat u ruské pošty ve Voroněži a Samaře. Do čs. legií byl přijat v Čeljabinsku. Zde ho odbočka České národní rady pověřila úkolem založit polní poštu pro čs. vojsko. Šlo o úkol nadmíru obtížný, přesto však dostal ke své práci jen starý jízdní řád a několik tužek s připomínkou, že je po válce má vrátit. V Čeljabinsku se oženil s Litevkou a narodil se jim zde syn Jiří.
Po návratu do vlasti A. Novotný pracoval jako inspektor Ministerstva pošt a telegrafů. V roce 1937 se stal přednostou hlavní pošty v Jindřišské ulici v Praze a zde také prožil mobilizaci jako štábní kapitán. Za okupace byl jako legionář předčasně penzionován, přesto se však aktivně zúčastňoval odbojové činnosti. Zemřel 27. 7. 1950 v Praze.
První poštovní známka související s československým vojskem na Rusi byla známka ruská 10 kopějek v modré barvě (Mi č. 70), jejímž autorem byl R. Sarinč. Byla opatřena chybným přetiskem v azbuce ČEŠSKJA POČTA. Správné znění mělo být ČEŠSKAJA. Přetisk byl proveden na žádost generálního ředitele ruských polních pošt v Čeljabinsku. Schvalovací dokument má číslo 11723/Pp. – IV poštovní správy, tč. v Omsku. Známka měla sloužit ruským občanům k frankování dopisů adresovaných příslušníkům čs. vojska. Vysvětlení je nasnadě: v roce 1918 čs. armáda na Sibiři neměla právo bezplatné korespondence. Teprve poté, kdy správa čs. polní pošty podala žádost na ruské Ministerstvo pošt v Omsku, byl její požadavek kladně vyřízen. Ruská známka s přetiskem tímto krokem pozbyla uplatnění a od pořizování dalších případných přetisků bylo upuštěno [3].
Novotný se také zmínil o tom, že v uvedeném časovém období nebyl čas starat se o „filatelistiku“. Proto děkoval přednostovi ruské polní pošty v Čeljabinsku, že mu opatřil několik exemplářů známek s přetiskem. Podle odhadu A. Novotného mohlo existovat 30 až 50 známek poštovně nepoužitých, zatímco použitých mohlo být asi 1 000.
Letmý pohled na vysoké cenové záznamy těchto známek v současných katalozích ukazuje, že běžný sběratel nemůže na jejich koupi ani pomyslet. O to více překvapující je sdělení olomouckého filatelisty ing. Vratislava Šrámka, který mi vyprávěl o tom, že před lety byl na zájezdu v Irkutsku, kde v hotelu Aurora navštívil filatelistickou výstavu, snad mládežnickou. Ke svému úžasu na ní viděl část archu (15 až 20 známek) této české pošty bez jakéhokoliv upozornění, že jde o velkou vzácnost. E. Hirsch aj. Franěk ve své dnes už legendární publikaci [4] uvedli, že přetisk byl proveden knihtiskem v Čeljabinsku. Vycházeli při tom z podkladů A. Novotného, avšak připojili kritická slova.
Novotný ve své brožuře uvedl, že právě tento přetisk na ruské známce ho přivedl na myšlenku, aby čs. polní pošta měla své poštovní známky. Jeho nápad odsouhlasil pplk. Klecanda, tehdejší ubytovatel čs. vojsk [5], avšak podotkl, že s jejich realizací zřejmě budou nemalé technické potíže. Novotný pak pověřil svého náměstka bratra Červinku, aby známku navrhl. Ten svůj návrh předložil pplk. Klecandovi. Vzpomínaná brožurka ukazuje, jak návrh vypadal. Údajně byly na jaře 1919 v Čeljabinsku vytištěny vzorky návrhů, avšak pokud tomu tak bylo, potom se žádný z nich zřejmě nedochoval. Zájemce o zkusné tisky, perforaci, padělky apod. najde informace v současných katalozích, proto považuji za zbytečné stejné údaje zde opakovat.
(Pokračování příště)
Miroslav Vostatek
Prameny a poznámky
[1] Novotný Antonín: Polní pošta čs. a spojeneckých vojsk na Rusi a její poštovní známky. Vydalo Tiskové, vydavatelské a nakladatelské družstvo Moravský Legionář. Brno 1923.
[2] Náš rozhovor. O Antonínu Novotném hovořil syn Jiří. In: Informace skupiny poštovní historie Východočeského kraje, č. 87, s. 149. Hradec Králové, listopad 1987.
[3] Katalog POFIS 2002: ČESKOSLOVENSKO 1918 – 1939, s. 190.
[4] Hirsch Ervín, Franěk Jaroslav: Československé známky. F. Borový, Praha 1935.
[5] Klecanda Vojtěch Vladimír (1880 – 1946), původně ředitel filiálky automobilky Laurin a Klement v Charkově. Za 1. světové války organizátor České družiny a čs. legií v Rusku. Po válce čs. generál.
Obr. 1 Ukázka dopisu s datem 3. 10. 1919, který došel od ruského občana na adresu Evžena Rubíka, dělostřelce 2. pluku dělostřelectva, 1. lehká baterie. Na dopisu je razítko vlakové pošty č. 387 Novo-Nikolajevsk – Semipalatinsk a razítko ruské polní pošty Glav. pol. poč. k – ra (Glavnaja polevaja počtovaja kontora) = Hlavní úřad polní pošty. Obr. 2 Část ilustrace z humoristického časopisu čs. vojsk Houpačky, zobrazující kpt. A. Novotného a polní poštu. Obr. 3 Nákres polní poštou proponovaných známek z publikace A. Novotného. Obr. 4 Foto z cesty vojenského transportu na provizorně upravené sibiřské trati. Obr. 5 Foto I. čety 6. setniny 7. pěšího pluku – Tatranského při cestě na východ (pořízeno dne 4. 5. 1918).
Obrázky:
|
|
|
|
|