Via Německo, via Sibiř
MERKUR 6/2001 - Autor: Otto Hornung - překlad Vladimír Ustohal
Dovolte, abych vám představil mého dávného přítele Roberta Hamlische. Jsme stejně staří a v předválečném Československu jsme spolu chodili do střední školy v Moravské Ostravě. Bob byl nejschopnější ze třídy, já nejlínější. Když nacisté obsadili naši zem, v Ostravě k domu došlo 14. března 1939, zhroutila se nám budoucnost a rodiny se ocitly tváří v tvář smrti, jenže tehdy si to ještě neuvědomovaly. V roce 1939 jsem s Bobem ztratil kontakt. Bob se objevil až po 30 letech, když mě přišel v Londýně navštívit. Měli jsme si toho moc povědět, nejen o tom, co jsme oba prožili, ale také o našich rodinách a lidech, které jsme znávali. Bobovi se v roce 1940 poštěstilo dostat se na studia do USA. Sloužil v americké armádě a v roce 1943 obdržel americké občanství.
Po válce se Bob snažil zjistit, co se stalo s jeho rodiči a sestrou Evou. Dověděl se, že Adolf Eichmann, kterého Izraelci dopadli a po soudním procesu popravili v roce 1960, přijel do Ostravy poté, co válka začala a na rozkaz z Berlína zorganizoval „pokusný“ transport jednoho tisíce Židů z Ostravy do obsazeného Polska. Byl to první transport směřující na východ. Odjel 17. října 1939. Vlak s deportovanými skončil v Nisku poblíž ruské demarkační čáry. Lidé byli vyhnáni jako stádo a nacističtí strážní jim rozkázali, aby táhli. V případě, že se vrátí, budou zastřeleni. To se přihodilo ještě před tím než byl Osvětim a systematické vyhlazování. Cesta k Rusům byla namáhavá, lidé přišli téměř o všechno, ale po trmácení se jim to povedlo. Bobův otec Richard Hamlisch se dostal do Lvova, hlavního města západní Ukrajiny. Přežil tam, ale jen o vlas. Někdy neměl ani na to, aby mohl poslat ženě dopis. Koncem roku 1940 Rusové uprchlíky přesídlili. Richarda Hamlische poslali do městečka Trembowla (dnes Terebovlja), asi 140 kilometrů východně od Lvova. Během tamního pobytu se mu podařilo navázat kontakt se ženou a dcerou v Praze i se synem v USA. Když Němci napadli v roce 1941 Rusko, nebyl ve velkoměstě Lvově a unikl tak masovému zabíjení vojáky Einsatzgruppen. V roce 1942 ho však nacisté zatkli, odeslali do likvidačního tábora, a tam zahynul v plynové komoře. Bobova matka, paní Claire Hamlischová, byla nejen atraktivní dáma, ale také kurážná. Když pro manžela a syna přišla obsílka k transportu, Bob byl právě na zemědělském zaškolovacím kurzu v Jižních Čechách. Paní Hamlischová podnikla velmi neobvyklý krok. Zašla na místní úřadovnu gestapa. Přijali ji a poslali za gestapáckým úředníkem Kleinem, který měl kromě jiného na starosti transporty. Žádala ho, aby mohla odjet s manželem, ale to jí bylo odmítnuto. Byla s gestapákem v kanceláři sama a učinila mu nabídku. Když jí pomůže, může přijít k celému jejich bytu i s nábytkem, obrazy, se vším všudy. Klein se dal lapit. Nechtěl nebo nemohl propustit jejího muže, ale přistoupil na to, že Bob nebude do transportu zařazen a že matka s dcerou přesídlí do Prahy. Pak bez otálení obsadil elegantní byt.
Bob se připojil k matce a sestře v Praze, kde paní Hamlischová našla malý byt. Ihned začala vyvíjet úsilí pro záchranu Boba. Přemluvila amerického konzula, aby mu vystavil vizum mimo stanovenou kvótu, protože mu jinak hrozí deportace. Navíc má potvrzení o tom, že byl přijat ke studiu na vysoké škole ve Virginii. Bob pak dne 30. prosince 1940 odjel vlakem přes Vídeň do Terstu a odtud lodí do USA.
Pro matku Hamlischovou tím však potíže ještě neskončily. Na její dohodu se sturmbannführerem Kleinem se přišlo a Klein byl postaven před soud. Claire Hamlischová musela jet do Ostravy k soudu jako svědkyně. Klein byl odsouzen, ale záležitost byla ututlána, aby nebyla poškozena reputace gestapa. Největším překvapením však bylo, že soud vrátil Claire Hamlischové nábytek a odblokoval Hamlischova bankovní konta. Gestapo se jí chtělo zbavit. Stalo se tak ještě před tím, než začaly odjíždět do Polska velké transporty. Před časem se jedné ženě podařilo přesídlit do Spojených států. Znala Bobovu matku a napsala mu, že gestapo nabízelo paní Hamlischové a její dceři, aby emigrovaly do Argentiny. Claire Hamlischová však odmítla s tím, že bez manžela neodjede. To byla její osudová chyba.
28. května 1942 byl československými parašutisty vyslanými z Británie smrtelně zraněn reichsprotektor Reinhard Heydrich. Zavládl teror. Obec Lidice byla srovnána se zemí, muži byli zastřeleni, ženy odeslány do koncentračních táborů a děti k adopci do Německa. 10. června 1942 byl Heydrichův „Straftransport“ (trestní transport) čítající 1000 židů odeslán nikoliv do ghetta v Terezíně jako jiné transporty, ale přímo do Polska, do Sobiboru. Z tohoto transportu přežil jediný člověk. Ten, který z jedoucího vlaku vyskočil. V transportu byla Bobova matka i sestra.
Trojúhelník
Věc se tedy měla tak, že otec Richard Hamlisch byl na západní Ukrajině, matka s dcerou v Praze, a Bob ve Spojených státech. Od chvíle, kdy byl mezi nimi navázán kontakt, započala čilá korespondence. Bob schraňoval všechny matčiny dopisy a dopisnice, kterých bylo hodně přes sto. Obdržel poštu také od otce, odeslanou ze Lvova a Trembowli. Otec ji zpočátku posílal přes Německo, později přes Sibiř. Korespondence, kterou posílal Bob, se samozřejmě nezachovala. Omlouvám se za ten dlouhý úvod, ale musel jsem objasnit situaci. Některé ze zmíněných dopisů jsem viděl a učinily na mne hluboký dojem. Nejenže vypovídají příběh rodiny, ale jsou i šperkem poštovní historie z válečné doby. Proto vám chci některé z nich ukázat.
Poštovní zásilky z Evropy rozdělené válkou
Dopis na obr. 1ab, frankovaný dvěma 30kopějkovými modrými výplatními známkami, poslal Bobův otec ze Lvova 20. února 1940. Všimněte si zadní strany dopisu – byl cenzurován dvakrát – nejdřív Němci, a pak v USA. Je to důkaz, že Němci cenzurovali ruskou poštu dokonce už v době, kdy mezi nacistickým Německem a Sověty existoval pakt. Po ruské cenzuře tu není žádná stopa. Na obr. 2ab je dosti poškozený, přesto však velmi pozoruhodný dopis odeslaný ze Lvova 28. května 1940. Byl poslán jako doporučený, avšak nedostatečně vyplacený, pouze známkou 20 kopějek za doporučený dopis do USA! Putoval přes Sibiř k Bobovu bratranci v Newburghu, stát New York. Ten jej odeslal do Farga v Severní Dakotě. Bobovu adresu na něj doklepal psacím strojem. Na poštovním úřadu ve Lvově byl dopis přijat jako doporučený (R – razítko vlevo) a dostal číslo 942. Později se na omyl muselo přijít, R – razítko proto bylo přeškrtnuto, ale dopis byl odeslán. Bobův otec tehdy pravděpodobně z pošty už odešel a místo toho, aby se ho pokusili najít, vypravili dopis přes Sibiř do místa určení. Na zadní straně je ruční červené příchozí razítko ze San Pedra v Kalifornii pro doporučenou zásilku ze dne 16. července 1940. Odtud dopis cestoval do Newburghu na východním pobřeží USA, kde s ním stále zacházeli jako s doporučeným, jak je patrné z ručního razítka ze dne 22. července 1940 na zadní straně. Potom šel do Farga, kde se neobtěžovali označit jej příchozím razítkem, asi poté, kdy jim došlo, že nejde o doporučený dopis. Musel to být poštovní úředník ve Fargu, který na adresní stranu dopisu připsal perem „Not in registered mail“ (není v doporučené poště). Překvapuje však, že v USA nikoho nenapadlo zatížit dopis doplatným za nedostatečné poštovné. Další ukázkou je dopisnice na obr. 3, odeslaná 7. července 1940 doporučeně a směrovaná přes Sibiř. Na obr. 4ab je poškozený dopis od otce podaný v Trembowli 20. června 1941, tedy v den před německým útokem na Rusko. Z Trembowli byl vypraven jako doporučený a musel cestovat přes Sibiř, jinak by jej Němci zadrželi. Doručen byl až po více než čtyřech měsících dne 30. října. Hlavní však bylo, že docestoval.
Na obr. 5 je ruská dopisnice se dvěma známkami Generálního gouvernementu (okupované Polsko) odeslaná 13. října 1941 z Trembowli již obsazené Němci. Přes ruský text bylo otisknuto jedno jejich razítko. Dopisnice přišla do Farga 11. prosince 1941, čtyři dny po napadení Pearl Harboru Japonci.
Dne 11. listopadu 1941 byla do Farga doručena také dopisnice na obr. 6. Byla vydána pro Generální gouvernement a jsou na ní dolepeny dvě známky. Tato dopisnice i dopisnice na obr. 5 byly cenzurovány Němci. Po několik měsíců od nacistického vpádu obsazená území neměla se zámořím žádné spojení.
Poštovní zásilky z Prahy
Na obr. 7 je dopisnice, ještě československá, odeslaná Bobovou matkou 9. února 1940. Československé známky už neplatily, ale dopisnice byly stále přijímány. Dolepené známky jsou protektorátní. Všimněte si fialového ručního razítka „DK Praha 7“. DK znamená Devizová kontrola. V dopisnici samozřejmě nemohly být ukryty žádné peníze. Byl to prostě další způsob, jak korespondenci kontrolovat.
Dopis na obr. 8 ab, podaný 14. března 1941, byl přepravován Yankee Clipperem, což byla dobrá služba. Je označena matčinou poznámkou dole vlevo. Německý text fialového kašetu nahoře v překladu znamená „Letecky do Severní Ameriky a z New Yorku“. Němci dopis otevřeli, na zadní straně je otisk ručního razítka cenzora. Pak putoval do Newburghu. Také dopis na obr. 9 ab byl cenzurován. Byl odeslán 2. listopadu 1941 do Farga v Severní Dakotě. Otevřela jej německá cenzura, jak ukazuje ruční razítko Ab v kruhu a otisk čísla 6129.
Na zadních stranách dopisů z Prahy nejsou žádná příchozí razítka, nevíme proto, kdy do Farga přišly. Jen hrstka dopisů a dopisnic spolu s několika málo fotografiemi – to je vše, co po Bobově rodině zůstalo. Po dokončení studia se Bob oženil s dívkou z Kalifornie. Ta však v roce 1982 zemřela na rakovinu. Bob zastával šéfovské funkce v úřadovnách Spojených národů a podobné posty zastává dnes jeho dcera z druhého manželství. Bobova druhá žena je fešná Italka. Žijí v Meranu na severu Itálie.
Otto Hornung
Překlad z angličtiny Vladimír Ustohal
Po válce se Bob snažil zjistit, co se stalo s jeho rodiči a sestrou Evou. Dověděl se, že Adolf Eichmann, kterého Izraelci dopadli a po soudním procesu popravili v roce 1960, přijel do Ostravy poté, co válka začala a na rozkaz z Berlína zorganizoval „pokusný“ transport jednoho tisíce Židů z Ostravy do obsazeného Polska. Byl to první transport směřující na východ. Odjel 17. října 1939. Vlak s deportovanými skončil v Nisku poblíž ruské demarkační čáry. Lidé byli vyhnáni jako stádo a nacističtí strážní jim rozkázali, aby táhli. V případě, že se vrátí, budou zastřeleni. To se přihodilo ještě před tím než byl Osvětim a systematické vyhlazování. Cesta k Rusům byla namáhavá, lidé přišli téměř o všechno, ale po trmácení se jim to povedlo. Bobův otec Richard Hamlisch se dostal do Lvova, hlavního města západní Ukrajiny. Přežil tam, ale jen o vlas. Někdy neměl ani na to, aby mohl poslat ženě dopis. Koncem roku 1940 Rusové uprchlíky přesídlili. Richarda Hamlische poslali do městečka Trembowla (dnes Terebovlja), asi 140 kilometrů východně od Lvova. Během tamního pobytu se mu podařilo navázat kontakt se ženou a dcerou v Praze i se synem v USA. Když Němci napadli v roce 1941 Rusko, nebyl ve velkoměstě Lvově a unikl tak masovému zabíjení vojáky Einsatzgruppen. V roce 1942 ho však nacisté zatkli, odeslali do likvidačního tábora, a tam zahynul v plynové komoře. Bobova matka, paní Claire Hamlischová, byla nejen atraktivní dáma, ale také kurážná. Když pro manžela a syna přišla obsílka k transportu, Bob byl právě na zemědělském zaškolovacím kurzu v Jižních Čechách. Paní Hamlischová podnikla velmi neobvyklý krok. Zašla na místní úřadovnu gestapa. Přijali ji a poslali za gestapáckým úředníkem Kleinem, který měl kromě jiného na starosti transporty. Žádala ho, aby mohla odjet s manželem, ale to jí bylo odmítnuto. Byla s gestapákem v kanceláři sama a učinila mu nabídku. Když jí pomůže, může přijít k celému jejich bytu i s nábytkem, obrazy, se vším všudy. Klein se dal lapit. Nechtěl nebo nemohl propustit jejího muže, ale přistoupil na to, že Bob nebude do transportu zařazen a že matka s dcerou přesídlí do Prahy. Pak bez otálení obsadil elegantní byt.
Bob se připojil k matce a sestře v Praze, kde paní Hamlischová našla malý byt. Ihned začala vyvíjet úsilí pro záchranu Boba. Přemluvila amerického konzula, aby mu vystavil vizum mimo stanovenou kvótu, protože mu jinak hrozí deportace. Navíc má potvrzení o tom, že byl přijat ke studiu na vysoké škole ve Virginii. Bob pak dne 30. prosince 1940 odjel vlakem přes Vídeň do Terstu a odtud lodí do USA.
Pro matku Hamlischovou tím však potíže ještě neskončily. Na její dohodu se sturmbannführerem Kleinem se přišlo a Klein byl postaven před soud. Claire Hamlischová musela jet do Ostravy k soudu jako svědkyně. Klein byl odsouzen, ale záležitost byla ututlána, aby nebyla poškozena reputace gestapa. Největším překvapením však bylo, že soud vrátil Claire Hamlischové nábytek a odblokoval Hamlischova bankovní konta. Gestapo se jí chtělo zbavit. Stalo se tak ještě před tím, než začaly odjíždět do Polska velké transporty. Před časem se jedné ženě podařilo přesídlit do Spojených států. Znala Bobovu matku a napsala mu, že gestapo nabízelo paní Hamlischové a její dceři, aby emigrovaly do Argentiny. Claire Hamlischová však odmítla s tím, že bez manžela neodjede. To byla její osudová chyba.
28. května 1942 byl československými parašutisty vyslanými z Británie smrtelně zraněn reichsprotektor Reinhard Heydrich. Zavládl teror. Obec Lidice byla srovnána se zemí, muži byli zastřeleni, ženy odeslány do koncentračních táborů a děti k adopci do Německa. 10. června 1942 byl Heydrichův „Straftransport“ (trestní transport) čítající 1000 židů odeslán nikoliv do ghetta v Terezíně jako jiné transporty, ale přímo do Polska, do Sobiboru. Z tohoto transportu přežil jediný člověk. Ten, který z jedoucího vlaku vyskočil. V transportu byla Bobova matka i sestra.
Trojúhelník
Věc se tedy měla tak, že otec Richard Hamlisch byl na západní Ukrajině, matka s dcerou v Praze, a Bob ve Spojených státech. Od chvíle, kdy byl mezi nimi navázán kontakt, započala čilá korespondence. Bob schraňoval všechny matčiny dopisy a dopisnice, kterých bylo hodně přes sto. Obdržel poštu také od otce, odeslanou ze Lvova a Trembowli. Otec ji zpočátku posílal přes Německo, později přes Sibiř. Korespondence, kterou posílal Bob, se samozřejmě nezachovala. Omlouvám se za ten dlouhý úvod, ale musel jsem objasnit situaci. Některé ze zmíněných dopisů jsem viděl a učinily na mne hluboký dojem. Nejenže vypovídají příběh rodiny, ale jsou i šperkem poštovní historie z válečné doby. Proto vám chci některé z nich ukázat.
Poštovní zásilky z Evropy rozdělené válkou
Dopis na obr. 1ab, frankovaný dvěma 30kopějkovými modrými výplatními známkami, poslal Bobův otec ze Lvova 20. února 1940. Všimněte si zadní strany dopisu – byl cenzurován dvakrát – nejdřív Němci, a pak v USA. Je to důkaz, že Němci cenzurovali ruskou poštu dokonce už v době, kdy mezi nacistickým Německem a Sověty existoval pakt. Po ruské cenzuře tu není žádná stopa. Na obr. 2ab je dosti poškozený, přesto však velmi pozoruhodný dopis odeslaný ze Lvova 28. května 1940. Byl poslán jako doporučený, avšak nedostatečně vyplacený, pouze známkou 20 kopějek za doporučený dopis do USA! Putoval přes Sibiř k Bobovu bratranci v Newburghu, stát New York. Ten jej odeslal do Farga v Severní Dakotě. Bobovu adresu na něj doklepal psacím strojem. Na poštovním úřadu ve Lvově byl dopis přijat jako doporučený (R – razítko vlevo) a dostal číslo 942. Později se na omyl muselo přijít, R – razítko proto bylo přeškrtnuto, ale dopis byl odeslán. Bobův otec tehdy pravděpodobně z pošty už odešel a místo toho, aby se ho pokusili najít, vypravili dopis přes Sibiř do místa určení. Na zadní straně je ruční červené příchozí razítko ze San Pedra v Kalifornii pro doporučenou zásilku ze dne 16. července 1940. Odtud dopis cestoval do Newburghu na východním pobřeží USA, kde s ním stále zacházeli jako s doporučeným, jak je patrné z ručního razítka ze dne 22. července 1940 na zadní straně. Potom šel do Farga, kde se neobtěžovali označit jej příchozím razítkem, asi poté, kdy jim došlo, že nejde o doporučený dopis. Musel to být poštovní úředník ve Fargu, který na adresní stranu dopisu připsal perem „Not in registered mail“ (není v doporučené poště). Překvapuje však, že v USA nikoho nenapadlo zatížit dopis doplatným za nedostatečné poštovné. Další ukázkou je dopisnice na obr. 3, odeslaná 7. července 1940 doporučeně a směrovaná přes Sibiř. Na obr. 4ab je poškozený dopis od otce podaný v Trembowli 20. června 1941, tedy v den před německým útokem na Rusko. Z Trembowli byl vypraven jako doporučený a musel cestovat přes Sibiř, jinak by jej Němci zadrželi. Doručen byl až po více než čtyřech měsících dne 30. října. Hlavní však bylo, že docestoval.
Na obr. 5 je ruská dopisnice se dvěma známkami Generálního gouvernementu (okupované Polsko) odeslaná 13. října 1941 z Trembowli již obsazené Němci. Přes ruský text bylo otisknuto jedno jejich razítko. Dopisnice přišla do Farga 11. prosince 1941, čtyři dny po napadení Pearl Harboru Japonci.
Dne 11. listopadu 1941 byla do Farga doručena také dopisnice na obr. 6. Byla vydána pro Generální gouvernement a jsou na ní dolepeny dvě známky. Tato dopisnice i dopisnice na obr. 5 byly cenzurovány Němci. Po několik měsíců od nacistického vpádu obsazená území neměla se zámořím žádné spojení.
Poštovní zásilky z Prahy
Na obr. 7 je dopisnice, ještě československá, odeslaná Bobovou matkou 9. února 1940. Československé známky už neplatily, ale dopisnice byly stále přijímány. Dolepené známky jsou protektorátní. Všimněte si fialového ručního razítka „DK Praha 7“. DK znamená Devizová kontrola. V dopisnici samozřejmě nemohly být ukryty žádné peníze. Byl to prostě další způsob, jak korespondenci kontrolovat.
Dopis na obr. 8 ab, podaný 14. března 1941, byl přepravován Yankee Clipperem, což byla dobrá služba. Je označena matčinou poznámkou dole vlevo. Německý text fialového kašetu nahoře v překladu znamená „Letecky do Severní Ameriky a z New Yorku“. Němci dopis otevřeli, na zadní straně je otisk ručního razítka cenzora. Pak putoval do Newburghu. Také dopis na obr. 9 ab byl cenzurován. Byl odeslán 2. listopadu 1941 do Farga v Severní Dakotě. Otevřela jej německá cenzura, jak ukazuje ruční razítko Ab v kruhu a otisk čísla 6129.
Na zadních stranách dopisů z Prahy nejsou žádná příchozí razítka, nevíme proto, kdy do Farga přišly. Jen hrstka dopisů a dopisnic spolu s několika málo fotografiemi – to je vše, co po Bobově rodině zůstalo. Po dokončení studia se Bob oženil s dívkou z Kalifornie. Ta však v roce 1982 zemřela na rakovinu. Bob zastával šéfovské funkce v úřadovnách Spojených národů a podobné posty zastává dnes jeho dcera z druhého manželství. Bobova druhá žena je fešná Italka. Žijí v Meranu na severu Itálie.
Otto Hornung
Překlad z angličtiny Vladimír Ustohal