Jsem na živu
MERKUR 5/2001 - Autor: Juškov
O existenci Technische Nothilfe – nouzové výpomoci pro technické služby – bylo již uveřejněno několik příspěvků v časopisu Filatelie. Naposledy se o ní psalo ve východočeském zpravodaji pro poštovní historii (Informace č. 271/1992), kde je uveden rozhovor s doc. dr. Ludvíkem Muchou CSc. o situaci v roce 1945. Můj příspěvek se týká činnosti TN v roce 1944.
Technische Nothilfe byla v hitlerovském Německu zřízena 15. 10. 1938 a pro území Protektorátu Čechy a Morava zavedena výnosem ze dne 25. 11. 1939. Osoby se povolávaly na různé práce na území Německa a později i v Protektorátu. Evidence povolaných byla zajiš?ována německým okresním hejtmanstvím, které dotyčným oznamovalo jejich zařazení do evidence, podřízení místní skupině TN a povinnost hlásit změnu místa pobytu a zejména se na výzvu dostavit k výkonu služby.
Já jsem byl takto po složení maturitních zkoušek na obchodní akademii povolán dne 28. 7. 1944 do kasáren TN v Praze, která se nacházela v budově gymnázia ve Slezské ulici 102. Rozkaz byl odeslán velitelstvím TN při okresním velitelství pořádkové policie Protektorátu Čechy a Morava. Sešlo se zde asi 200 osob; byli jsme oblečeni do zvláštních uniforem s černými kalhotami, modrým kabátem a lodičkou. I když nás původně určili pro nasazení do Berlína k odklízení trosek, po šesti dnech výcviku přišel rozkaz k transportu do Ostravy. Zde bylo ubytování připraveno v dřevěných barácích v Ostravě-Přívoze. U vchodu do tábora byla vpravo kuchyně a jídelna, po levé straně řada dřevěných baráků, a nahoře v čele stál velitelský barák. Velitelem tábora byl Němec Bär. K ruce měl mladíka, který nosil černou uniformu a opasek s pistolí, dalšími pomocníky byli dva četníci. Pracovali jsme v rafinérce v Přívoze, kde se budovaly vodní nádrže a kryty pro zaměstnance vedení.
Denně byly letecké poplachy a přelety spojeneckého letectva do Slezska. 29. srpna 1944 došlo i na Ostravu. V dopoledních hodinách, mezi 11. a 12. hodinou, byly bombardovány okrajové části Vítkovic; hlavní úder směřoval na střed města a dělnickou čtvr? Slezská Ostrava (v prostoru nynějšího fotbalového hřiště). Po ukončení bombardování bylo snahou každého podat zprávu domů. Na poštovních úřadech měli k tomuto účelu tiskopisy ve formátu dopisnice, zvané „Eilnachricht – Spěšná zpráva“. Vyobrazení ukazuje spěšnou zprávu odeslanou po tomto bombardování. Zpráva byla skutečně doručena velmi rychle: odeslána byla 29. 8. 1944 ve 13 hodin z poštovního úřadu Moravská Ostrava 3 a jak ukazuje příchozí razítko, do Chocně dorazila již následující den v 8 hodin ráno. Pro doplnění ještě uvádím, že jsem byl z TN propuštěn 13. 11. 1944 za účelem nástupu u firmy Ing. Mráz, Choceň. Závěrem lze jen konstatovat, že čas neúprosně letí a s ním mizí i svědkové této doby. Bylo iluzí Němců a jejich přisluhovače, tehdejšího ministra školství Moravce, že naše generace bude ochotna napomáhat době, ve které jsou mladí lidé násilně odvlékáni na otrocké práce.
Juškov
Já jsem byl takto po složení maturitních zkoušek na obchodní akademii povolán dne 28. 7. 1944 do kasáren TN v Praze, která se nacházela v budově gymnázia ve Slezské ulici 102. Rozkaz byl odeslán velitelstvím TN při okresním velitelství pořádkové policie Protektorátu Čechy a Morava. Sešlo se zde asi 200 osob; byli jsme oblečeni do zvláštních uniforem s černými kalhotami, modrým kabátem a lodičkou. I když nás původně určili pro nasazení do Berlína k odklízení trosek, po šesti dnech výcviku přišel rozkaz k transportu do Ostravy. Zde bylo ubytování připraveno v dřevěných barácích v Ostravě-Přívoze. U vchodu do tábora byla vpravo kuchyně a jídelna, po levé straně řada dřevěných baráků, a nahoře v čele stál velitelský barák. Velitelem tábora byl Němec Bär. K ruce měl mladíka, který nosil černou uniformu a opasek s pistolí, dalšími pomocníky byli dva četníci. Pracovali jsme v rafinérce v Přívoze, kde se budovaly vodní nádrže a kryty pro zaměstnance vedení.
Denně byly letecké poplachy a přelety spojeneckého letectva do Slezska. 29. srpna 1944 došlo i na Ostravu. V dopoledních hodinách, mezi 11. a 12. hodinou, byly bombardovány okrajové části Vítkovic; hlavní úder směřoval na střed města a dělnickou čtvr? Slezská Ostrava (v prostoru nynějšího fotbalového hřiště). Po ukončení bombardování bylo snahou každého podat zprávu domů. Na poštovních úřadech měli k tomuto účelu tiskopisy ve formátu dopisnice, zvané „Eilnachricht – Spěšná zpráva“. Vyobrazení ukazuje spěšnou zprávu odeslanou po tomto bombardování. Zpráva byla skutečně doručena velmi rychle: odeslána byla 29. 8. 1944 ve 13 hodin z poštovního úřadu Moravská Ostrava 3 a jak ukazuje příchozí razítko, do Chocně dorazila již následující den v 8 hodin ráno. Pro doplnění ještě uvádím, že jsem byl z TN propuštěn 13. 11. 1944 za účelem nástupu u firmy Ing. Mráz, Choceň. Závěrem lze jen konstatovat, že čas neúprosně letí a s ním mizí i svědkové této doby. Bylo iluzí Němců a jejich přisluhovače, tehdejšího ministra školství Moravce, že naše generace bude ochotna napomáhat době, ve které jsou mladí lidé násilně odvlékáni na otrocké práce.
Juškov
Obrázky:
|