STUDENÁ SPRCHA
MERKUR 3/2000 - Autor: Otto Hornung, překlad Vladimír Ustohal
Když jsem loni poprvé psal o 1 centové Britské Guayaně na fuchsinovém papíru, kterou koupil pan Peter Winter od jedné rumunské tanečnice (Jsou dnes už dvě? Merkur Revue 1999, č. 2, s. 14 – 15), zmínil jsem se o panu Wolfgangu Jakubkovi, velmi známém, renomovaném německém znalci v oboru filatelie. Údajnou historii této známky popsal “Nachrichtenblatt”, měsíčník Společnosti německých filatelistických obchodníků APHV. Zveřejnil i názor pana Jakubka, který zmíněnou známku viděl. Jak známo, Komise znalců Královské filatelistické společnosti v Londýně pravost oné známky zpochybnila. Podrobné vyjádření pana Jakubka je natolik zajímavé a ukazuje známku i další exemplář, který je ve Spojených státech, v jasnějším světle, že jsem ho požádal o souhlas s překladem a zveřejněním jeho článku, který tu uvádím.
Britská Guayana “ONE CENT” na fuchsinovém papíru Příspěvek je určen členům APHV, kteří se o tuto záležitost zajímají. Zveřejnění celé věci v říjnu 1999 v žádném případě nebylo ke škodě filatelie. Povídání o “raritě” nebylo ničím jiným než vzrušující “historkou”. Pisatel se nijak neodhalil, ale to, co nám předložil ke čtení, byl “Schmonzette”, po?ouchlý příběh. Bral-li jej někdo vážně, je to pouze jeho chyba. A nyní několik zřejmě skutečných faktů: 1. V roce 1856 korunní kolonie Britská Guayana vydala dvě známky. Obě měly nominální hodnotu “FOUR CENTS”. Jedna byla na fuchsinovém papíru, druhá na modrém papíru. 2. Zajímá nás pouze exemplář na fuchsinovém papíru. Byl vytištěn v kolonii primitivním knihtiskem. Hodnotový údaj “FOUR CENTS” je na pravém okraji a čte se odspodu nahoru. 3. Prý asi v roce 1876 místní školák jménem Vaughan při prohlížení starých papírů objevil osmiúhelníkovou známku (vydání 1856), která namísto hodnotového údaje “FOUR CENTS” měla údaj “ONE CENT”. Příběh pak dále vypráví, že nevinný klučina tuto “raritu” střelil za buráky jednomu z mála sběratelů, kteří tehdy v Britské Guayaně byli. 4. Je skutečností, že známka byla o mnoho let později ve vlastnictví anglického obchodníka Thomase Ridpatha. Poté se hledal bohatý zájemce a byl nalezen v osobě legendárního Philippe la Renotiere de Ferrari.
Jak je dobře známo, Ferrari se vždy obzvláš? zajímal o všechno, co mělo nádech jedinečnosti. K ukojení jeho vrtochu už tehdy – zejména v Paříži – měli “umělci” pokyny jak vylepšit jinak zcela pravé známky, aby velký Ferrari mohl získat dosud neznámou raritu. Takové úpravy jsou dodnes známy jako “ferrarity”. Mnozí staří obchodníci s raritami onu “ONE CENT” považovali také za takovou “ferraritu”. Paul Morgoulis z Paříže, mezinárodně uznávaný obchodník s raritami, mi v šedesátých letech řekl: “Nejvzácnější známka světa, slavná unikátní “ONE CENT” Britská Guayana, je, jak známo, značně vylepšená “kost”. Je tomu tak proto, že ten, kdo známku reparoval, se buď záměrně nebo nevědomky dopustil omylu. Velcí znalci takové podezření měli už kolem přelomu století.“
Jestliže se už o tomto prvním exempláři “ONE CENT” soudí, že byl zhotoven úpravami, z pravé známky “FOUR CENTS”, čím je potom druhý exemplář? Na každý pád je to také upravená “kost”. V tomto případě pak máme potěšení přečíst si krásný příběh se starým pánem Friedrichem Breitfussem na začátku, s pokračováním přes velkovévodu Alekseje Michailoviče, až ke krásné rumunské tanečnici Mia Moldoveanu (zřejmě Corojeanu). “Skvostná” rarita se tak pojí s kaleidoskopem lidských tragedií. A je-li tomu tak, potom nepřekvapuje, že taková věc musí být drahá, ba velmi drahá. Důkazem je konečná cena 1,9 milionu DM, která byla použita v internetové aukci na PHILATELIA ‘99 v Kolíně nad Rýnem. Svůj názor o “druhé” Guyaně jsem vyjádřil v červenci 1998. Mimo jiné v něm stálo, že jsem nevyslovil verdikt ve vztahu k samotné hodnotě “ONE CENT”, vše ostatní bylo pravé. Kromě toho, účet za atest včetně fotografické dokumetace byl vystaven na základě vynaloženého času. Obnos činil 600,–DM plus daň z přidané hodnoty. Obě známky jsou mi známy. První “ONE CENT” jsem měl příležitost zkoumat po několik dní, druhou několik týdnů. Dospěl jsem k tomuto závěru: Dle mého soudu jsou obě tyto známky “turínským plátnem filatelie”. Je však třeba jasně říci: Použít u těchto známek označení FALSUM není na místě, nebo? v případě falsa se vždy předpokládá existence originálu. Není možné padělat něco, co jako originál neexistuje! Asi před 120 lety Meyerova encyklopedie uvedla: „Falsum je kopií originálu zhotovenou za podvodným účelem.” To je tedy v úplnosti názor pana Wolfganga Jakubka. Jistě vede k zamyšlení. Co jeho názoru přidává na váze je skutečnost, že pan Jakubek je zřejmě jeden z velmi mála těch, ne-li jediný, kterým se dostalo možnosti obě známky zkoumat zblízka a podrobně. Aspoň jsem neslyšel o jiném znalci, který by měl takovou příležitost. Komise znalců Královské filatelistické společnosti se určitě pokoušela prohlédnout si první exemplář a oba spolu porovnat. Myslím však, že neuspěla.
Britská Guayana “ONE CENT” na fuchsinovém papíru Příspěvek je určen členům APHV, kteří se o tuto záležitost zajímají. Zveřejnění celé věci v říjnu 1999 v žádném případě nebylo ke škodě filatelie. Povídání o “raritě” nebylo ničím jiným než vzrušující “historkou”. Pisatel se nijak neodhalil, ale to, co nám předložil ke čtení, byl “Schmonzette”, po?ouchlý příběh. Bral-li jej někdo vážně, je to pouze jeho chyba. A nyní několik zřejmě skutečných faktů: 1. V roce 1856 korunní kolonie Britská Guayana vydala dvě známky. Obě měly nominální hodnotu “FOUR CENTS”. Jedna byla na fuchsinovém papíru, druhá na modrém papíru. 2. Zajímá nás pouze exemplář na fuchsinovém papíru. Byl vytištěn v kolonii primitivním knihtiskem. Hodnotový údaj “FOUR CENTS” je na pravém okraji a čte se odspodu nahoru. 3. Prý asi v roce 1876 místní školák jménem Vaughan při prohlížení starých papírů objevil osmiúhelníkovou známku (vydání 1856), která namísto hodnotového údaje “FOUR CENTS” měla údaj “ONE CENT”. Příběh pak dále vypráví, že nevinný klučina tuto “raritu” střelil za buráky jednomu z mála sběratelů, kteří tehdy v Britské Guayaně byli. 4. Je skutečností, že známka byla o mnoho let později ve vlastnictví anglického obchodníka Thomase Ridpatha. Poté se hledal bohatý zájemce a byl nalezen v osobě legendárního Philippe la Renotiere de Ferrari.
Jak je dobře známo, Ferrari se vždy obzvláš? zajímal o všechno, co mělo nádech jedinečnosti. K ukojení jeho vrtochu už tehdy – zejména v Paříži – měli “umělci” pokyny jak vylepšit jinak zcela pravé známky, aby velký Ferrari mohl získat dosud neznámou raritu. Takové úpravy jsou dodnes známy jako “ferrarity”. Mnozí staří obchodníci s raritami onu “ONE CENT” považovali také za takovou “ferraritu”. Paul Morgoulis z Paříže, mezinárodně uznávaný obchodník s raritami, mi v šedesátých letech řekl: “Nejvzácnější známka světa, slavná unikátní “ONE CENT” Britská Guayana, je, jak známo, značně vylepšená “kost”. Je tomu tak proto, že ten, kdo známku reparoval, se buď záměrně nebo nevědomky dopustil omylu. Velcí znalci takové podezření měli už kolem přelomu století.“
Jestliže se už o tomto prvním exempláři “ONE CENT” soudí, že byl zhotoven úpravami, z pravé známky “FOUR CENTS”, čím je potom druhý exemplář? Na každý pád je to také upravená “kost”. V tomto případě pak máme potěšení přečíst si krásný příběh se starým pánem Friedrichem Breitfussem na začátku, s pokračováním přes velkovévodu Alekseje Michailoviče, až ke krásné rumunské tanečnici Mia Moldoveanu (zřejmě Corojeanu). “Skvostná” rarita se tak pojí s kaleidoskopem lidských tragedií. A je-li tomu tak, potom nepřekvapuje, že taková věc musí být drahá, ba velmi drahá. Důkazem je konečná cena 1,9 milionu DM, která byla použita v internetové aukci na PHILATELIA ‘99 v Kolíně nad Rýnem. Svůj názor o “druhé” Guyaně jsem vyjádřil v červenci 1998. Mimo jiné v něm stálo, že jsem nevyslovil verdikt ve vztahu k samotné hodnotě “ONE CENT”, vše ostatní bylo pravé. Kromě toho, účet za atest včetně fotografické dokumetace byl vystaven na základě vynaloženého času. Obnos činil 600,–DM plus daň z přidané hodnoty. Obě známky jsou mi známy. První “ONE CENT” jsem měl příležitost zkoumat po několik dní, druhou několik týdnů. Dospěl jsem k tomuto závěru: Dle mého soudu jsou obě tyto známky “turínským plátnem filatelie”. Je však třeba jasně říci: Použít u těchto známek označení FALSUM není na místě, nebo? v případě falsa se vždy předpokládá existence originálu. Není možné padělat něco, co jako originál neexistuje! Asi před 120 lety Meyerova encyklopedie uvedla: „Falsum je kopií originálu zhotovenou za podvodným účelem.” To je tedy v úplnosti názor pana Wolfganga Jakubka. Jistě vede k zamyšlení. Co jeho názoru přidává na váze je skutečnost, že pan Jakubek je zřejmě jeden z velmi mála těch, ne-li jediný, kterým se dostalo možnosti obě známky zkoumat zblízka a podrobně. Aspoň jsem neslyšel o jiném znalci, který by měl takovou příležitost. Komise znalců Královské filatelistické společnosti se určitě pokoušela prohlédnout si první exemplář a oba spolu porovnat. Myslím však, že neuspěla.
Obrázky:
|