Pravá státovka a přece padělek?

S dějinami vývoje platidel jsou od počátku spjaty i dějiny pokusů o jejich padělání. Tresty za padělání mincí byly sice většinou velmi tvrdé a drastické, ale vidina velkých zisků byla tak lákavá, že to padělatele neodradilo. Po zavedení papírových platidel byla tato vidina ještě lákavější, nebo? jejich nominály byly značně vyšší a technika výroby se leckomu zdála i snadnější. Podle zručnosti padělatelů a prostředků, které měli k dispozici, byla některá falza tak dokonalá, že po jistou dobu klamala i odborníky. Jindy to byla naopak falza natolik primitivní, že se na ně přišlo téměř okamžitě. Samotná padělatelská činnost se záhy ocitla v zorném poli odborníků posuzujících její výsledek z hlediska technického provedení, ale souběžně s tím byla také předmětem posuzovaným podle stupně nebezpečnosti a tedy i trestu. Kdy vlastně jde o velmi nebezpečné konání, odměňované náležitě vysokým trestem, a kdy pouze o podvod, za který je vyměřena nižší trestní sazba? O jednom takovém případu je tento příspěvek.
Před časem se mi dostala do ruky zaručeně pravá československá padesátikoruna z 15. 4. 1919 serie 0041, která však měla zcela neznámý typ čísla 830299. Toto číslo bylo očividně dotištěno obyčejnou tiskárničkou (viz. obr.). Není typu 4a (který uvádí Jan Bajer ve svém katalogu „Papírová platidla Československa 1919–1993, České republiky, Slovenské republiky 1993– –1999“), ale je vysoké pouze 3 mm a dlouhé jen 16,5 mm. Řez číslic je naprosto jiný, i barva je odlišná. Místo tmavočervené je cihlově červená, čímž se výrazně liší od barvy serie. K získané státovce, kterou popisuji, byl připojen krátký tištěný text, nedatovaný novinový výstřižek o krádeži padesátikorun přímo v tiskárně. Výstřižek však postrádal údaj, podle kterého by se dalo zjistit, ze kterých novin pochází. V odborné notafilistické literatuře jsem o krádeži popsané ve výstřižku nenašel žádnou zmínku. Žádný pramen jsem nenašel ani v archivu České národní banky. Nezbylo tedy než pátrat, kdy a ve kterém periodiku se tato informace objevila a zda o ní referovaly i jiné noviny.
Státovka padesátikoruna má datum 15. 4. 1919, ale do oběhu byla dána až 8. 11. 1919. Podle výstřižku ke krádeži došlo 11. 12. 1920 a pachatelé byli usvědčeni te-prve po 3 a půl letech. Byla to pro mne stopa. Začal jsem pátrat v Národní knihovně ČR v Klementinu. Prohlížel jsem dobový tisk od dubna 1924 a v Národních novinách ze dne 17. 6. 1924 jsem objevil zprávičku nadepsanou „Zloději 55 archů čs. padesátikorun vypátráni“. Při dalším pátrání jsem objevil ještě tři zprávy: „Vojáci a padesátikoruny“ – Lidové listy z 15. 6. 1924, str. 6, „Zatčení penězokazi“ – Národní politika z 15. 6. 1924, str. 7, „Krádež nedotisknutých státovek“ – Lidové noviny z 16. 6. 1924 odpoledne. Pramen, ze kterého pocházel výstřižek, jsem však nenašel. Možná šlo o nějaké regionální noviny, které ve fondech Národní knihovny ušly mé pozornosti. Všechny čtyři nalezené zprávy se lišily titulkem, ale jejich texty byly stejné. Asi proto, že úřední zpráva byla vydána bez nadpisu a zřejmě s pokynem, aby její znění nebylo měněno. Podle těchto novinových zpráv bylo ukradeno 55 archů padesátikorunových státovek. Zabaveno však bylo pouze 20 kusů státovek, zadržených v oběhu. Tyto státovky nejsou nikde evidovány, protože podle sdělení mgr. Jaroslava Moravce, pracovníka Zkušebny platidel České národní banky, byly opatřeny perforací „NEPLATNÉ“ a nikoliv „PADĚLEK“. Bankovním úřadem Ministerstva financí tedy nejsou považovány za padělané státovky. Kolik státovek bylo v jednom archu, není známo. Lze však předpokládat, že to bylo 20 až 30 kusů. Celkový počet odcizených padesátkorun by tedy byl minimálně 1 100 kusů v nominální hodnotě 55 000 Kč, což pro nezámožného člověka tehdy jistě byla velmi vysoká částka. Kam se podělo oněch 20 zadržených exemplářů? A kam se poděly ostatní z více než 1 000 ukradených kusů? V době zatčení a usvědčení pachatelů krádeže byla tato padesátikoruna dosud platná. Její oběh končil až 31. 12. 1924. Zloději tedy měli celkem 4 roky čas k tomu, aby kořist pomalu pouštěli do oběhu. Ale bylo tomu skutečně tak?. Proč při stahování státovek z oběhu nebyl objeven ani jediný další zfalšovaný kus? Exemplář, který jsem získal, je zřejmě jediný dnes známý. Možná se zloději při zahájení vyšetřování zalekli a zbytek lupu zničili. Nebo jej možná uschovali. Jenže po návratu z výkonu trestu zjistili, že státovky už neplatí, a teprve poté je zničili. Novinová zpráva uvádí, že jako podezřelí byli zatčeni vojíni Duchek a Polák, nebo? v tiskárně, kde ke krádeži došlo, konali strážní službu. Při výslechu jim však nic nebylo dokázáno a proto byli propuštěni. V oběhu se pak objevilo oněch dvacet odcizených padesátikorun, které měly čísla dotištěna obyčejnou tiskárničkou. Polák byl však zřejmě zbaven podezření, protože znovu zatčen byl jen Duchek. Opět ho však propustili pro nedostatek důkazů. Musel ale předpokládat, že jako podezřelý bude sledován a možná proto se raději o pouštění dalších zfalšovaných bankovek do oběhu nepokoušel. Celý případ však spěl ke konci. Duchka totiž udala jeho sestra Marie. Zřejmě počítala s tím, že jeho zatčením získá zbývající falešné bankovky pro sebe.

Jiří Daňek